BLOG: Analýza kádru Los Colchoneros aneb Atlétická pitva potřetí

Jaképak úmysly má v poslední době Diego Forlán? (© atleticofans.com)

V předchozích článcích o Atléticu jsme se zaměřili na zvláštní kroky jeho vedení a posléze na trenéra Quique Sáncheze Florese. Dnes se zblízka podíváme na samotné hráče Atlétů.

Po sérii několika herně i výkonnostně mizerných výkonů se zdá být jasné, že v madridském Atléticu něco není v pořádku. Vztah mezi vedením a trenérem Floresem se jeví být na bodu mrazu, ne-li hluboko pod ním. Šéf Atlética Madrid Jesús Maria Gil Marín sice Floresovi několikrát vyjádřil podporu a pronesl, že španělský lodivod minimálně do léta zůstane u kormidla Los Colchoneros, do novin už ale prosakují spekulace o tom, kdo že Florese na lavičce Atlétů nahradí. Sám Flores se prý o svou práci nebojí a soustředí se na tým.

Aby toho nebylo málo, hovoří se i o tom, že Flores nemá příliš dobré vztahy ani se svými hráči. Ti sice opakovaně do médií prohlásili, že za svým trenérem stojí a že chyba je výhradně na jejich straně, ani to však nemůže zamaskovat problémy v kabině, které bohužel prosakují ven. Největší neshody zjevně panují mezi Floresem a elitním útočníkem Atlética Diegem Forlánem. Po mimořádně vydařeném jaru, kdy Cacha nejprve Atlétům vystřílel vítězství v Evropské lize a posléze zazářil i na Mistrovství světa, se asi každý fanoušek Atlética Madrid těšil na to, co bude Forlán v jejich dresu předvádět na podzim.

Uruguayský sniper je však v této sezoně pouhým stínem toho neomylného zabijáka z předchozích let. Po hřišti se většinu času jen plouží, hraje naprosto bez pohybu, bez chuti a bez motivace. Příčinou tohoto poklesu formy jsou nejspíš právě spory s Floresem, který v létě nechtěl Cachu uvolnit pro přestup a Forlán tak začal „stávkovat“. Zoufalost jeho stávající situace nejlépe ilustruje fakt, že v poslední se době se skrze svého agenta sám několikrát nabízel odvěkému rivalu z Realu Madrid, který sháněl náhradu za zraněného Higuaína. Hráč, na kterém poslední tři roky stála hra Atlética Madrid, se tak dá být pro Los Colchoneros nenávratně ztracený.

Dalším hráčem, který s Quique Sánchezem Floresem příliš dobře nevychází, je obránce Atlética Alváro Domínguez. Jeho zástupci se už několikrát nechali slyšet, že trenér Atlética s mladým talentem nezachází zrovna v rukavičkách. Byl to sice v minulé sezoně právě Flores, pod jehož dohledem se z Domíngueze vyklubalo jedno z nejpříjemnějších překvapení celé soutěže, časy jejich vzájemného porozumění se však zdají být nadobro pryč. Hlavním předmětem Domínguezových stížností se zdá být fakt, že Flores mladého nezkušeného obránce v těžkých chvílích nepodržel a vyvíjí na něj zbytečně vysoký tlak. Mám teď na mysli hlavně okamžiky, kdy Domínguez v zápasech chyboval a Flores jeho už tak nízké sebevědomí poškodil ještě více tím, že jej bez patřičného vysvětlení nechal dlouhou dobu vysedávat na lavičce. Přitom na začátku sezony vytvořil Domínguez s Godínem ve středu obrany bezchybnou a neprostupnou dvojici.

Je to ostatně dost možná neustálá rotace obrany, kterou Flores zničil sebevědomí svých hráčů. Flores totiž neurčil žádné stálé složení obranné čtyřky, sestava se neustále nevysvětlitelně a nepředvídatelně točí, a hráči si tak nemohou být vůbec ničím jistí. Na hřišti jsou pak pod zbytečně vysokým tlakem, protože tuší, že pokud zrovna oni udělají v zápase chybu, tak je to odsoudí k dalšímu vysedávání na lavičce náhradníků. Žádné pořádné podpory od svého trenéra se navíc nedočkají (jak se na základě případu Alvára Domíngueze může zdát). Floresova rotace obranné čtyřky je nesmyslná i z toho pohledu, že právě obrana – co se souhry týče – je nejcitlivějším místem sestavy a nestálým točením hlavně stoperské dvojice Flores zabraňuje tomu, aby se spolu jednotlivé komponenty sestavy sehrály. Proto pak můžeme sledovat, jak hráči Atlética pod tlakem zbytečně chybují, jak ztrácí koncentraci a jak nemají plnou důvěru ve svého trenéra.

Kapitola sama pro sebe je pak střed zálohy Atlética Madrid. Vše přitom vypadá zdánlivě jednoduše – s dvojicí Assunçao-Tiago Mendes v základní sestavě zatím Atlético neprohrálo ani jeden zápas. Flores však neváhá točit se sestavou i zde. Dokonce mu nedělá problém čas od času posadit i Tiaga, jednu z klíčových postav Atlética. Jak hra tohoto týmu vypadá bez něj, ilustrují nejlépe zápasy v Levante, Alicante či Gijónu. Závažnost jeho absence je dost možná daná i faktem, že první náhradou za Tiaga je v poslední době tragicky hrající Raúl García.

Snad všichni fanoušci Los Colchoneros si kladou otázku, kdy konečně Floresovi dojde, že García není hráčem pro Atlético a že už vůbec nepatří do základní sestavy. García sice v Osasuně platil za jednoho z největších španělských talentů, zajímala se o něj dokonce i samotná Barcelona, ale nikdy nedokázal naplnit velká očekávání. Poslední dvě sezony je to hráčská troska, která po většinu času nejeví zájem o hru a spíše se schovává za svými protihráči, aby mu náhodou některý ze spoluhráčů nepřihrál míč. Na hřišti je vidět pouze v případě, kdy vypálí jednu ze svých nepřesných střel, případně když nepříjemně zfauluje protihráče a uvidí za to žlutou kartu.

Nová akvizice Elías Mendes také zrovna dvakrát nepřesvědčila. Pro mě osobně je to zatím obrovské zklamání, snad největší ze všech posil, které přišly za tu dobu, co Atléticu fandím – zvláště při pohledu na přestupovou částku. Na Elíasovi je sice vidět obrovská snaha a zapálení pro hry, jeho práce s míčem, fotbalové myšlení a celková výkonnost jsou však tristní. Nezbývá než doufat, že je to vše dáno pouze jeho aklimatizací na tempo a styl hry ve Španělsku. Jestli se ale Elías chce na této úrovni prosadit, bude muset každopádně hodně přidat.

Zcela v pořádku není situace ani na krajích zálohy. Upřímně řečeno, úplně se Floresovi nedivím, že nemá nejlepší vztahy s vedením, když mu bez jeho souhlasu prodalo dva klíčové hráče – Jurada a Simãa Sabrosu. Za všestranného šikulu Jurada navíc doteď nepřišla náhrada – a odehrát solidní sezonu na třech frontách se dvěma ostrými křídly v kádru je prostě nemožné. Náhradou za Simãa, který se pro vedení klubu stal nežádaným i přesto, že byl na podzim spolu se Sergiem Agüerem jasně nejproduktivnějším hráčem týmu, se pak stal křídelník Osasuny Juanfran. Ten ve svých několika úvodních zápasech ukázal, že pro Atlético dokáže být platným, ale při vší úctě k jeho schopnostem to podle mého názoru není hráč, který by dokázal rozhodovat zápasy na vyšší úrovni. Zkrátka to není plejer na úrovni Simãa a už vůbec ne tahoun pro velký klub typu Atlética Madrid.

I v útoku Atlética to pořádně skřípe. Kauzu Diega Forlána jsem zmínil už na začátku článku. Další jihoamerický útočník – Diego Costa – je pak bezpochyby jedním z hráčů, kteří letos nemají v kádru Los Colchoneros co dělat. Všichni fanoušci Atlética si sice po jeho vydařených výkonech v přípravě přáli, aby to byla právě tato staronová akvizice, která na soupisce dostane místo třetího cizince na úkor Eduarda Salvia, Diego Costa však do něj vloženou důvěru nikdy nesplatil. Při absenci Agüera a Forlána sice nastřílel několik gólů a celkově mu nechybí snaha ani pohyb, jeho práce s míčem je však doslova hrozná. Na tým kalibru Atlética svými schopnostmi zkrátka nemá.

Přes Diega Costu se pak dostáváme k dalšímu problému, který trápí kádr Atlética Madrid – nadbytek cizinců. V tuto chvíli jsou tři místa pro hráče bez pasu země EU na soupisce zaplněná Godínem, Costou a Elíasem. Do pětadvacetičlenného výběru se tak nevešli už zmiňovaný Salvio a navíc i uruguayský talent Cabrera. Ti proto putovali na hostování do Benficy Lisabon, respektive Recreativa Huelva. V létě navíc z brazilského São Paula přichází obránce Miranda. V tuto chvíli tak máme na tři místa na soupisce celkem šest cizinců, a to ještě vedení Atlética usiluje hned o několik hráčů, kteří pas nějaké země EU také nevlastní – namátkou o Japonce Shinjiho Kagawu nebo Kolumbijce Radamela Falcaa.

Je sice pravdou, že Diego Godín by měl v nejbližší době španělské občanství obdržet, nadějně vypadá i případ Diega Costy, který už ve Španělsku žije o mnoho déle než potřebné dva roky. Teoreticky by měl být v létě způsobilý pro získání španělského občanství i Leandro Cabrera, všichni ale víme, jak na tom administrativa Atlética Madrid je (nejlépe to snad dokumentuje získávání občanství pro Sergia Agüera). V létě se tak dost dobře může zdát, že na poslední místo cizince na soupisce budou aspirovat Salvio, Costa a Cabrera, přičemž na dva z nich zbude „Černý Petr“. A to ještě pokud vůbec – v případě, že Atlético v letním přestupovém okně přivede nějakou další zahraniční posilu, budou mít utrum všichni tři.

Smutná je i situace ohledně zabudovávání mladých talentů z akademie do prvního týmu Atlética Madrid. Na místo, o které se už delší dobu skvělými výkony v rezervě hlásil Koke Merodio, přišel zbytečný a drahý Elías. Místo toho, aby při absenci Reyese nebo Simãa dostal šanci šikula Alberto Perea, který se v přípravě i v rezervě ukazoval v dobrém světle, tak se na kraj zálohy postaví Raúl García nebo Elías. Když se tým v závěru proti Sportingu snažil urvat alespoň bod, tak Flores poslal na hřiště místo Antonia Lópeze Filipeho a to i přes to, že na lavičce měl k dispozici mladého útočníka Borju Bastóna. Přitom minulou sezonu se Flores nebál v posledních minutách poslat na hřiště Ibrahimu, který týmu několikrát výrazně pomohl k zisku bodů. Ostatně ani zacházení s některými talenty, kteří se ukázali být užitečnými i v prvním týmu (jako třeba Ibrahima Baldé, Cédric Mabwati nebo Germán Pacheco) není příliš ukázkové. Za vše pak mluví případy Ignacia Camacha nebo Miguela de las Cuevase.

Zásluhou jednak nekompetentního vedení a jednak neschopného trenéra se tak kádr Atlética utápí v krizi. Na některých postech chybí kvalita i kvantita, některé posty jsou pak obsazené až zbytečně luxusně. Některým hráčům chybí sebevědomí, klid a motivace. Mladí talenti z Cantery, kteří už mají výkonnost na to trvale promlouvat do dění v prvním týmu, pak nedostávají téměř žádný prostor. Nezbývá než doufat, že v létě nás čeká velký průvan v celém madridském klubu, protože stávající situace příliš světlý výhled do budoucna nenabízí.