Bez Illarramendiho trápení

Elustondo během včerejšího souboje (© noticiasdegipuzkoa.com)

Absence záložníka Realu Sociedad Asiera Illarramendiho v sestavě kvůli nahromaděným žlutým kartám nabízela trenérovi txuri-urdin Philippu Montanierovi dvě možnosti, jak tohoto neochvějného borce nahradit. Buď vsadit na mladého Rubéna Parda, nebo zvolit Gorku Elustonda, což nakonec byla vítězná varianta. Zatímco Pardo by svými charakteristikami pomohl udržet tradiční technický styl Realu Sociedad, kdy míč putuje z nohy na nohu, plný kombinací a kvality, opce číslo dvě, alias Elustondo, nabízela svaly, dřinu, zkrátka ideální vlastnosti na tuhý boj, jaký se dal na El Sadaru v zápase s Osasunou očekávat.

Umístění Elustonda do základní jedenáctky tak bylo zjevné vyjádření záměru. Přijeli jsme sem bojovat a vyhrát vaším stylem hry - asi tak nějak se to honilo v hlavě francouzskému stratégovi. Zkrátka a dobře, když v sestavě chybí Illarramendi, mužstvo z Gipuzkoy to pokaždé pocítí na své kůži a včerejšek o tom znovu poskytl věrohodný důkaz. Markel Bergara a Elustondo bojovali o každý balón se svými protějšky v červeném dresu Loém a Silvou. Bitva mezi dvěma páry, kteří se zrovna nemohou chlubit tím, že by jejich největší předností byla práce s míčem a přesně tohle vypovídá o tom, jaké utkání doopravdy bylo. Před utkáním se obvykle říkává, "ať vyhraje ten lepší". Jenže včera by se tento slogan dal poupravit spíš do podoby "ať vyhraje ten silnější". To bylo to jediné, co se dalo pozorovat na trávníku stadionu El Sadar.

Pro Gorku Elustonda to byla ideální příležitost, aby ukázal, že si místo v základu zaslouží, poté, co se do úvodní jedenáctky nedostal ve dvanácti zápasech v řadě. Jenže odchovanci Realu Sociedad nebylo dopřáno zazářit. Bojoval, zkoušel rozjet sem tam nějaký útok, ale pohyboval se až příliš blízko Markela Bergary a hra nešla přes jeho kopačky. Realisté si umínili hledat dlouhými balóny Agirretxeho a Xabi Prieta, nebo k překonání obrany rojillos využívat rychlosti Griezmanna a Vely. Zkrátka a dobře, Real si umínil, že postaví Elustonda do stínu, nebo spíš on nebyl schopen z tohoto stínu vystoupit. Nedokázal vygenerovat potřebný fotbal, díky němuž by mohl rozvinout styl, který Real tradičně předvádí. A příliš k tomu nepomohl ani protivník, neboť Osasuna je tradičním týmem, který se Realu Sociedad pokaždé takříkajíc vzpříčí v krku. Už na Anoetě v prvním vzájemném duelu letošního ligového ročníku se hrálo bez branek a utkání vypadalo podobně. Od onoho zápasu Montanierovi svěřenci pokaždé skórovali - až do včerejška. Celá ligová obrátka, kdy soupeřův gólman alespoň jednou kapituloval. Jenže včera opět nedokázali realisté najít recept na Andrése.

Naposledy, kdy Illarramendi chyběl v sestavě, remizoval Real s Betisem 3:3. Tehdy se Montanier rozhodl dát příležitost ve středové řadě Zurutuzovi a výsledek byl podobně negativní, jako proti Osasuně. Rodák z Rochefortu odehrál dobrý zápas, nicméně utkání se zvrhlo v bláznivou podívanou nahoru-dolů, což vyhovovalo svěřencům Pepe Mela. Takže sečteno a podtrženo, při absenci Illarramendiho Real nebyl schopen prosadit svůj fotbal a přizpůsobil se lítání sem a tam hráčům verdiblancos.

Včera byl Real Sociedad týmem, jenž dřel, s dlouhými balóny, odraženými míči a ani v nich nebyl lepší, než Osasuna, která jestli něco zvládá, pak je to poziční bránění. Pokud není "Illarra", chybí kompas, který by vedl hráče vepředu. Bez něj se cítí ztraceni a nenacházejí bleskurychlé kombinace, které jsou zvyklí praktikovat. Montanier se snažil situaci napravit střídáním Choryho Castra namísto Elustonda, zatímco Griezmann a Xabi Prieto se přesunuli před Markela. Jenže ani takto se Real Sociedad nezlepšil. Bez Illarramendiho tohle mužstvo prostě trpí.