Branka na cestě k La Séptimě

Zaměstnanci přinášejí náhradní branku (© eurosport.com)

Už je tomu dlouhých čtrnáct let, co se Cándido Gómez proměnil ve strážného anděla Realu Madrid. Někteří madridisté dokonce tvrdí, že sedmý triumf v Lize mistrů, „La Séptimu“, vlastně nevyhráli fotbalisti. Slavný gól Pedji Mijatoviče z Amsterdamu by neexistoval, kdyby Cándido mistrně nepilotoval svůj náklaďáček a onu první dubnovou noc roku 1998 neprofrčel semafory na třídě La Castellana, byť na nich do dálky jasně zářila červená.

Stadión Santiaga Bernabéua se, tak jak bývá zvykem, oblékl do gala a zvlášť, když pozvaným hostem nebyl nikdo jiný, než úřadující šampión klubové Evropy Borussia Dortmund, byť přijela s úmyslem vyřadit ansámbl, jež tehdy kočíroval Lorenzo Sanz. Ovšem pár minut předtím, než měl začít po zeleném koberci rotovat balón, se skupinka výtržníků na tribuně Fondo Sur postarala o povalení brankové konstrukce. A hráči obou mužstev již mezitím vybíhali do po fotbalu hladové arény. Tři bílé trubky, které byly pokřtěny během světového šampionátu v roce 1982 neustály nápor zuřivců, kteří se začali sápat na ochranou bariéru, k níž byla přichycena provazy síť a lehly jak domeček z karet.

Na Bernabéu překvapivě nebyla náhradní branka a hráči německého týmu, společně s delegáty doráželi na holandského sudího Van der Endeho, aby utkání kontumoval. Arbitr nicméně zachoval chladnou hlavu, snad i s vědomím důležitosti zápasu a začátek duelu odložil a dal tak čas zaměstnancům Realu, aby se postarali o zajištění náhradní brankové konstrukce.

Zápas pochopitelně vysílala televize do celé Evropy, takže ostuda jako barák... Kluboví kustodi se mezitím snažili s kladivy a dřevěnými špalíky zajistit dostatečnou oporu pro spadlou branku a pokusit se ji znovu vztyčit. Real sice neměl v útrobách stadiónu náhradní bránu, nedbaje tak nařízení UEFA, ale zato měl zdatné a praktické zaměstnance. Agustín Herrerín, jenž měl za úkol doprovázet hostující kluby, našel řešení necelé tři kilometry od stadiónu. Naskočil na klubovou motorku značky DKW a bez helmy se vydal na zběsilou jízdu do Sportovního centra pro rezervní branku. Prostory byly potemnělé a opuštěné, neboť všichni logicky odešli již dávno předtím sledovat důležitý mač. Herrerín si ale zapoměl klíče od hlavního vchodu. Přelezl tudíž zeď, roztrhl si kalhoty a málem i to pod nimi...Potíž nebyla v tom najít branky, protože Agustín věděl, že tu určitě někde budou, ale spíš to, jak ji dostat na San Bernabéu. Při už tak velké smůle se na něj ale přeci jen usmálo štěstí, když se ze tmy vynořil dnes již legendární řidič náklaďáku Cándido Gómez se svoji dodávkou s modrými pruhy na bocích. „Zaplatím ti, co budeš chtít, když naložíme tuhle branku na korbu a odvezeme ji na stadión.“ Tak jak to dělají lapkové při loupežích, kdy se nabourají do výlohy, opustil i Cándido prostory Ciudad Deportiva a za doprovodu policie uháněl ulicí Paseo de la Castellana v přímém televizním přenosu k bráně stadiónu. Ve 21.39 dorazil a ve 22.01 mohlo utkání začít. Od incidentu uplynula jedna hodina. Tehdejší zápas skončil výhrou Bílého baletu 2:0 (góly Morientes a Karembeu) a po remíze 0:0 na Westfallen stadionu byla cesta do amsterdamského finále volná.

Za historický průšvih dostal Real dvojzápasový trest (jenž se po odvolání ztenčil na jeden) a pokutu ve výši 130 milionů peset – 30 za problémy s brankou a 100 za přelidněný sektor. Říká se, že šofér, jenž dovezl branku na Bernabéu, se později přestěhoval do Německa a od klubu dostal za odměnu 38.000 peset, hodinky a šperkovnici.