Do Říma (a zpět)?

Bojan Krkič (©flickr.com)

Ve svých dvaceti letech se Bojan Krkič rozhodl sbalit si svůj uzlíček a vydat se do světa. Konkrétně do Říma (byť oficiální pečeť u celého přestupu prozatím ještě chybí). Je jasné, že tohle rozhodnutí mu diktoval rozum, v žádném případě srdíčko. Bojan totiž neměl ani ten nejmenší zájem opustit klub, kde se učil fotbalovému řemeslu a který ho vychovával i po stránce lidské. Opustit nejlepší mužstvo světa v jeho věku není nijak jednoduché. Málo hráčů mezi fanoušky culé vzbudilo takovou naději, nicméně tak velká odpovědnost zapříčinila až přílišnou chtivost, která mu nakonec hodně uškodila.

Jeho tatínek, který je fotbalovým děním protřelý, neboť hrál v rodné Jugoslávii za Crvenu Zvezdu a objevil se i v reprezentaci, mu zcela jistě tento krok poradil. Odchod do Říma má ale dvě obrovské výhody. Za prvé, že jeho trenérem bude Luis Enrique, člověk, který si jeho přestup doslova vydupal. A za druhé, že smlouvu, kterou podepíše, zahrnuje i zpáteční lístek, kdy ho Barça bude moci koupit zpět do svých řad. Jinými slovy řečeno, Bojan si zahraje pod trenérem, který do posledního puntíku zná mladíkovy přednosti a dovede ochránit jeho talent, ale na druhou stranu to neznamená ustřihnout pomyslnou pupeční šňůru s klubem jeho srdce, když prozatím fotbalově nedozrál.

Do Barcelony přišel v osmi letech a v prvním týmu debutoval v šestnácti. Bojan je rozený kanonýr, což dokázal i ve své první sezóně pod vedením Franka Rijkaarda, kdy mu statistici napočítali deset tref do černého a gólově se prosadil i v Lize mistrů. Ve věku, kdy mnozí jeho vrstevníci podávají u postranní čáry míče, cestoval po největších evropských fotbalových arénách.

Nicméně Bojanovi zcela jistě chyběla špetka toho štěstíčka. Třeba taková, kterou měl Pedro, když dostal svoji šanci... V závěru sezóny 2009-10 posadil na lavičku Henryho a Ibrahimovice. Jeho výkony a góly byly rozhodující pro zisk titulu. Do paměti všech příznivců katalánského klubu určitě vstoupí zápas v Seville v předposledním kole, kdy si na hrotu perfektně vyhověli s Leo Messim. Jenže v nové sezóně začal zase na lavičce.

Bojanovy statistiky šly od deseti k pěti. Jen on sám nejlíp ví, jak to v něm asi vřelo, když ve finálovém zápase ve Wembley poskytl Guardiola pět minut slávy Afellayovi a ne jemu. Ve své sbírce trofejí má sice s Barçou dva „ušaté” poháry z Champions League. Ale ani v jednom finále nenatoupil byť na jedinou minutku. Samozřejmě byl přešťastný jako fanoušek azulgranas, ale zdrcený jako člen kádru. A tyhle věci vám šrotují v hlavě.

Charly Rexach, bývalý hráč a trenér Barcelony řekl, že Bojan bude dávat góly všude, ať už půjde kamkoliv, neboť k tomu má vlohy. A až se zbaví nepříjemného tlaku, bude moci rozvinout svůj typický styl. Navíc byl rád, že jde zrovna do týmu, který bude koučovat Luis Enrique (byť v italské lize), jenž prohlašoval, že se bude snažit, aby AS hrálo podle herní koncepece podobné té barcelonské. Luis Enrique sice nepodepisoval žádnou klauzuli o návratu do katalánské metropole, ale je nasnadě, že když mu půjde práce od ruky, může se stát prvním kandidátem, který jednou třeba nahradí Pepa Guardiolu na kapitánském můstku prvního týmu. Bude to hodně zajímavé sledovat, jak se Bojan s Luisem Enriquem prosadí v lize, která je tolik svázaná taktikou a kde převažuje důležitost výsledků nad předváděnou hrou. Třeba si někteří fanoušci ze zvědavosti rádi pustí zápasy Serie A, na které do té doby koukali je velmi zřídka a neužili si při nich nějaký extra zážitek.