Franco Jara - nový idol v Granadě

Franco Jara (© google.com)

Benfica Lisabon našla loni v létě klub, do nějž jako únikovou cestou prchli některé škrty z její naducané soupisky. Tím klubem je pochopitelně Granada Club de Futbol. Andaluzký orchestr se po pětatřiceti letech bloudění nižšími soutěžemi vrátil zpět na výsluní španělské kopané a nutně potřeboval posílit kádr, aby obnovená premiéra neskončila fiaskem – na druhou stranu klub z hlavního města Portugalska potřeboval najít útulek pro hráče, s nimiž Jorge Jesús do nové sezóny nepočítal.

Takže hnedle pět fotbalistů sbalilo své čemadány a vyrazilo směr Nuevo Los Cármenes. Hassan Yebda, Carlos Martins, Jorge Ribeiro, Julio César a Franco Jara byli oni vyvolení, na něž na Estadio da Luz nezbyla volná skříňka. Z vybrané pětice asi nejvíc uvízl v paměti španělským fanouškům Carlos Martins, jednak kvůli pár sezónám, které strávil v Recreativu, ovšem zejména díky smutnému životnímu příběhu, jenž potkal jeho syna, který onemocněl vážnou nemocí úbytku krevních destiček. Ovšem hráčem, jenž bude po minulém víkendu nejvíce veleben je bezpochyby Franco Jara, neboť jeho trefa do sítě Getafe možná znamenala záchranu nováčka v Primera División.

Argentinec dostal přihrávku právě od Martinse na hranici vápna. Zasekl pravajdou a následně levačkou umístil přízemní křižnou střelu do soupeřovy sítě. Branka, která dovolila Granadě odskočit od gijónského Sportingu, jenž lemuje pásmo sestupu, na slušných klidnějších osm bodů. 

Určitě není od cesty připomenout, že mladý podhrotový záložník vyčníval jak v Arsenalu de Sarandí, tak i v samotné Benfice díky své průbojnosti, rychlosti, skvostnému zakončení, univerzálnosti a čichu na góly vlastní spíše klasickému útočníkovi. Nicméně Jara v dosud probíhajícím ročníku mohl zvedat radostí ruce nad hlavu pouze jedinkrát, takže tahle sezóna pro něj byla hodně nevýrazná až do neděle, kdy zaznamenal jeden z nejdůležitějších gólů klubové historie. Tedy alespoň v to všichni fandové červenobílých doufají.

Byť jeho výkony v Granadě nebyly nijak skvostné, navíc pošpiněné třinácti žlutými kartami ve 27 odehraných zápasech, pořád je druhým nejvíce využívaným útočným hráčem po Ikechekwu Uchem, jak pod koučem Fabrim, tak i pod Abelem Resinem. A nyní se zařadil mezi hrdiny ochozů Los Carmenes. A právem, neboť možná natěšeným divákům pomohl k tomu, že Granada oblékne prvoligový háv i v následujícím ročníku. Takže se dá říci, že jeho angažování bylo ze strany vedení bezpochyby trefou do černého. Teď se budou v Granadě modlit, aby ho portugalský klub nechtěl rekrutovat zpět do svých služeb.