Lídr ve stínu

Marc Valiente (© google.com)

„Byl to jednoduše parní válec“. Takhle výstižně vzpomíná Albert Benaiges, guru barcelonské mládežnické akademie, když mu nahodíte udičku na povídání o výjimečné várce mladíků narozených v roce 1987, kteří plenili všechna katalánská hřiště. A nejen ta. Generace, která se nesmazatelně zapsala do historických análů blaugranas. Mužstvo, jež během tří let nepoznalo jedinou porážku, v němž vytáhlý hubený zadák burcoval kabinu, středopolař s tváří šibala mocně máchal týmovou taktovkou a drobounký levák vymýšlel všemožná kouzla s koženou mičudou. „Vyhrávali jsme úplně všechno, byly to pořádné nášupy, poráželi jsme dokonce i starší týmy, než jsme byli my. Piqué, Cesc a Messi, to bylo neuvěřitelné. Porážku jsme nebrali, dokonce ani na trénincích“, přibližuje Marc Valiente, nynější kápo zadní řady Realu Valladolid, jenž po deset let vykonával funkci kapitána v různých věkových kategoriích barcelonské továrny na skvělé fotbalisty. Samozřejmě i tehdejší grupy snů. „Tenhle týden jsem viděl mnoho videí. Je to něco neuvěřitelného, co jsme dokázali“.

Marca Valienteho přetáhli skauti FC Barcelona do La Masíi v kategorii mladších žáků. „Stačily dva tréninky“, naznačuje jak „složité“ pro něj byly přijímačky do dnes už legendárního fotbalového učňáku. Obdivovatel autorského filmu a fotbalisty Maldiniho, jenž nyní studuje na bakaláře v oboru správy a řízení podniku, nasadil „senyeru“ na svoji levou paži prakticky od chvíle, co vkročil do cantery azulgranas. „Jednoho dne nás Rodolfo Borrell nahnal do šatny a řekl nám, abychom se rozhodli mezi sebou. On zůstal stranou. A za kapitána vybrali mne. Pro mne to byla čest, neboť jsem byl celý život culé, stejně jako celá moje rodina“.

„V tomhle týmu bylo třeba mít pevný charakter. Občas bylo nutné někoho takzvaně přibrzdit“, vypráví. Kupříkladu Piquého, jenž společně s Marcem a Chirivetem tvořili obrannou trojici. „On byl hlásná trouba. Pořád kolem něj bylo rušno, dělal vtípky úplně všem. Ale v dobrém. My jsme spíš sedávali doma a on někam vyrážel. Jinak naši rodiče si moc dobře rozumí“. Rovněž s těmi Cescovými. „Ten byl strašně dobrý. Když se něco začalo komplikovat, věděl jsi, že mu stačit přihrát balón a vše je vyřešeno. Má v současném týmu takovou váhu, že se jednou může stát kapitánem Barçy“, věští obránce, jehož role byla velmi klíčová i při začlenění Lea Messiho do týmu. „Přišel z Argentiny, strašně malinkatý, hrozně tichý, mlčenlivý...Trvalo mu to, než se aklimatizoval. Potom se ale uvolnil“, vysvětluje. „Zdálo se, že se musí zlomit. Schytal spoustu ran, ale jeho kličkování, to bylo neuvěřitelné, jak nechává za sebou jednoho hráče za druhým“. Nicméně z ostatních členů tehdejší skvělé partičky vyzdvihne bez váhání nad ostatní jedno jméno: „Víctor Vázquez (nyní hraje v Bruggách) byl nejlepší. Po technické stránce jsem neviděl nikoho takového jako on“. 

Postupem času se Valiente prokousal až do béčka Barcelony. Tam zažil trenéra Guardiolu, který v něm vytušil přednosti středního záložníka, a jeho tehdejšího asistenta. „Tito je hodně vřelý člověk, postižený fotbalem jako Pep. Mají stejnou filozofii, ale i on přispěl něčím svým. Snad se brzy uzdraví“, přeje si. V prvním týmu si odbyl premiéru v poháru proti Badaloně, ale jakmile filiálka spadla do Tercera División, rozhodl se nabrat kurz směr Sevilla. „Nelituji. Potřeboval jsem na profesní úrovni poskočit o stupínek výš a v Barceloně prostě skončil jeden cyklus“, ujišťuje. Zpočátku zapadl do B týmu, ale Manolo Jiménez mu poskytovall občasnou zkušenost i v Primera División. Viděli ve mne záložníka, ale to pro mne nebylo dobré. Střední záložník v Barçe je specifická funkce, naprosto odlišná od ostatních týmů. Já se zkrátka nejlépe cítím na stoperu“, zdůrazňuje. 

Vyhazov trenéra Jiméneze donutil opustit Nervión i Valienteho. Další zastávka – Valladolid. „Tady jsem zažil své nejlepší fotbalové momenty“. Hráč, pro trenéra Djukiče zcela nepostradatelný, se stal rovněž jakýmsi ochráncem celé kabiny. „Je jedním z nejlepších v našem mužstvu. Má povahu lídra. Je ve stínu, ale až my veteráni odejdeme, bude muset převzít celou tíhu kabiny“, poznamenává Álvaro Rubio, kapitán týmu z Pucely. „Dnes je to pro něj zvláštní den. Potká se se svými kamarády a navíc se hodně cítí jako Katalánec“.