Očekávání se mění na zklamání

Momentka z utkání Betis - Málaga (© as.com)

Letošní ligový peloton má za sebou sice teprve jedenáct etap, nicméně elitní profistáj s názvem Málaga CF prozatím ani v těch nejsvětlejších momentech nedokázala vyplodit nijak skvělou hru. Nicméně nasbírala několik dobrých výsledků a to ji velice brzo vyhouplo na místa, zajišťující start v evropských pohárech. Tato skutečnost ve spojitosti s kvalitativními záblesky uspokojila klubové fanoušky, kteří měli po letní přípravě vysoká očekávání. Logická útěcha, že se mužstvo musí poznat a stmelit, zakryla některé předvedené nedostatky. Nicméně aktuální série, kterou „narušuje“ pouze výhra nad Espanyolem, začala obracet holedbání na pranýřování.

Byť se výsledkově Málaze v poslední době nedaří a z posledních pěti duelů vybojovala jen čtyři body, pořád to stačí na umístění mezi výkvětem španělského fotbalu. Ovšem výkonnostní linka začala povážlivě klesat a každé utkání končí debatou, čeho je vlastně tenhle tým schopen? Na začátku se zpochybňoval především přístup hráčů, zejména v utkáních na půdě Levante a doma s Realem Madrid. Další zápasy pak přivály stížnosti na adresu Manuela Pellegriniho, že nedokáže ze svých svěřenců vymáčknout veškerý potenciál, který v nich dřímá. 

Postupem času se jeví jako čím dál tím naléhavější návrat Julia Baptisty, jehož lídrovský význam je v kabině i na hřišti nezpochybnitelný. Nehledě na to, že nejdražší klubová posila Cazorla nedokázala navázat na slibné výkony z úvodních zápasů, Van Nistelrooy narozdíl od přípravy gólově vyschl, stopeři dělají opakované chyby a k tomu se přidají ochozy, které viní své miláčky z toho, že mají jednoduše navíc. Okolo figury chilského trenéra se rovněž vedou vášnivé diskuze. Jednou Apoño ano, jednou ne, opakovaná absence odchovanců v nominacích, sporadické a špatné využívání Isca (byť dostává čím dál tím větší prostor), jeho nepřesvědčivé vysvětlování a odůvodňování střídajících hráčů...Je toho docela dost.

Teď přichází reprezentační pauza, přímo ideální na uklidnění situace, v níž bude dostatek času na uvažování. A také na zabouchnutí dveří směrem do kabiny. Právě kolem mimosportovních záležitostí bylo v posledních dnech a týdnech na stadiónu La Rosaleda poměrně živo. Kromě kauzy Apoño se v posledním zápase na Benito Villamarín proti Betisu rozproudily vášně ohledně kapitánské pásky. Během sezóny obvykle bývají vybráni čtyři kapitáni. Letos jimi jsou Jesús Gámez, Weligton, Duda a Baptista. První dva byli ustanoveni podle toho, jak dlouho v týmu působí, zbylí dva volbou svých spoluhráčů. V posledních dvou sezónách vykonával funkci, když byl na hřišti, Jesús Gámez. Nicméně k překvapení všech vyběhl na trávník v Seville s páskou na ruce Duda. Ten vykonával funkci až do okamžiku, kdy byl vystřídán a pásku předal Rondónovi, jenž ji teprve při svém střídání předal Gámezovi. Proto po zápase padla nevyhnutelná otázka, proč tahle změna? V mix zóně Joaquín a Willy Caballero odhalili, že Pellegrini by byl radši, aby od této chvíle funkci kapitána vykonával hráč ze středu pole. Důvod? Aby byl blíž rozhodčímu. 

Zajímavé na tom je, že když Pellegrini působil v Realu Madrid, nositelem pásky nebyl žádný středopolař, ale brankář Casillas. Na sociálních sítích už ale panuje podezření, že Pellegrini sebral pásku Gámezovi, aby ji mohl darovat Dudovi. Někteří šli ve spekulacích až tak daleko, že tuší jistý konflikt mezi oběma hráči. Ale to už jsou pouhé dohady, které teď, v době kdy se nedaří podle představ fanoušků, bují jak tráva u Černobylu.