Oddanost a odevzdání se

Riki (©as.com)

Tohle Rikimu udělalo velkou radost. Peña Deportivista Roca z Vilalby, což je jakýsi hlavní fanklub Deportiva La Coruña, jenž zastřešuje všechny menší, ocenila jeho výkony z minulé sezóny a vyznamenala ho každoročním oceněním pro nejlepšího hráče. Členové tohoto sdružení uvádějí, že prokázal „oddanost a odevzdání se klubovým barvám”. Riki pokračuje dál a tohle se v časech nejistoty hodně cení.

Samotný prezident Lendoiro komentoval po sestupu Deportiva chování těch, kteří neprojevovali žádnou faleš a tehdejší večer po porážce s Valencií, zatímco jedni plakali a druzí se uklidili stranou, Riki vyšel z kabiny a bez skrupulí prohlásil, že když s mužstvem sestoupil, bude pracovat na tom, aby se s ním vrátil do Primera División. „Byl to hodně těžký moment a budu si ho pořád pamatovat”, přiznává, když se stočí řeč na nešťastnou noc na konci května.

Tehdejší konec ligového ročníku ukázal Rikiho po stránce fotbalové sklíčeného, bojovného, ale neúspěšného a chvílemi snad i zoufalého poté, co postrádal sukces před soupeřovou brankou. Do konce zápasu proti Valencii chyběla půlhodina, když se ho trenér Lotina rozhodl vystřídat. Špatné znamení pro útočníka, když se jeho mužstvo všemožně snaží vstřelit tu nejdůležitější branku celé sezóny. „Aspoň jsem to zkoušel. Byl jsem při všech akcích. Moje mentalita je zkoušet to pořád dál a dál. Když nedám, pořád to zkouším. Určitě budu radši, když mě budou kritizovat za tohle, než být neviditelný”, hodnotí sám sebe. 

Od momentu, kdy Riki před pěti lety posílil Deportivo po přestupu z Getafe, se debatuje nad jeho nejvhodnějším místě na hřišti. Jestli je lepší ho stavět jako útočníka, podhrotového záložníka, nebo ho vystrčit k postranní čáře. Nakonec, zřejmě ale až příliš pozdě, Lotina našel kouzelnou formulku, v podobě veterána Valeróna a dvou pohyblivých útočníků, kteří se kromě práce dopředu obětovali i při bránění na krajích hřiště, což špílmachrovi mužstva z Galície příliš nevoní. „Teď se to lehce říká, ale jsem přesvědčen, že s tímhle systémem bychom vyhráli víc zápasů, neboť jsme se pouštěli víc do útočení a měli jsme lepší šance na vstřelení branky. Po sestupu se mluvilo o tom, jestli to bylo spravedlivé, nebo ne. Jestli nás výsledky ostatních zápasů poškodily. Jenže předtím jsme odehráli zápasy, ve kterých jsme vůbec ani nevystřelili na branku”, vzpomíná Riki.

Riki se domnívá, že Deportivu chyběly ambice, že mužstvo mělo na víc. „Už od začátku se věci nedělaly dobře”. Odhaluje, že už existovalo určité „opotřebování” ve vztahu hráčů s trenérem. Prostě jako to v běžném životě bývá mezi mužem a ženou. Nejprve nadšení, okouzlení, později vedle sebe jen žijí a nakonec jeden druhého praktřicky ignorují. „Lotina s námi byl čtyři roky. První dva to bylo dobré, ale především v tom posledním už to dobré nebylo. Ani pro něj, ani pro nás. Aby tým fungoval, musí existovat komunikace. A v minulé sezóně neexistovala. Nevěděl, co si myslíme. S Lotinou jsem nemluvil, ale nejen já, nikdo”, nechává Riki nahlédnout do zákulisí. Zároveň hned dodává, že vyřčená slova jsou myšlena jako „názor, nikoliv kritika. Lidi ale nejsou hloupí a vědí, co se stalo”.

Nyní si v kabině zvykají na nového šéfa a startuje tak nový cyklus. Riki se o novém trenérovi Oltrovi zmiňuje jako o „José Luisovi” a vidí v něm přínos hodnot, jakými jsou důvěra a jistota. Projekt, který má za hlavní cíl postup zpět do nejvyšší soutěže, už je v plném proudu. Rozpočet Deportiva je proti drtivé většině druholigových klubů téměř čtyřnásobný, ovšem to neznamená, že na hřišti budou také čtyřikrát lepší. „Tam se všechno srovná. Jestli chcete nahoru, musíte vyhrávat a to není jednoduché. Jsme mužstvo, které se nebude porážet lehce, ale to dobré z tohoto mužstva je, že nikdo nenosí nos nahoru”.

Riki, kterému bude v srpnu 31 let, už nejezdí tak často, jako loni, do svého rodného Aranjuezu. „Je to zvlástní město. Země jahod!” vyhrkne pyšně. Usazený ve městě, kde se mu narodila dcerka, pouští z hlavy jakékoliv nabídky na změnu prostředí. Zdánlivě vypadá, jako by sportovní tragédii, která zamává nejen s peněženkou, ale i sebevědomím fotbalisty, skutečnost pro něj doposud nepoznanou, již docela strávil. „Poznamená vás to, ale musíte se zvednout a přemýšlet, že je v životě spousta důležitějších věcí”.