Pericos jdou správnou cestou

Mladí kluci z Espanyolu (©google.com)

Espanyol Barcelona bychom mohli označit za jeden z největších objevů letošní sezóny, především za výkony v první polovině soutěže, kdy dlouhou dobu okupoval místa, ze kterých se postupuje do nejprestižnější evropské klubové soutěže. Pochettinův výběr je prostě v módě. Pericos se snaží hrát líbivý fotbal a vybudovali tým plný kluků z domácích zdrojů, kteří prožívají sezónu takřka jako z nejlepšího snu. Dani Jarque, věčný kapitán, by byl náležitě pyšný na své nástupce. Hrají v krásném novém chrámu Cornellá-El Pratt. Katalánský stoper si tu zahrál zápas proti Liverpoolu při slavnostním otevírání tohoto, pro všechny pericos nejkrásnějšího fotbalového stánku na světě. To bylo 2.srpna 2009. Šest dní předtím, než se mu navždy zastavilo jeho modrobílé srdce. Byť se stadion ještě nejmenuje po tolik oplakaném stoperovi, Dani Jarque je v ochozech přítomen při každém utkání, kdy se během 21.minuty dá celý stadion do provolávání úcty předčasně zesnulé opory pericos.

Finanční krize je všude a zasáhla valnou většinu klubů Primera División, které se tak museli vydat cestou do té doby ne tak obvyklou. Utahování opasků přinutilo klubové manažery procitnout ze sna a porozhlédnout se i směrem do vlastních řad, kde dost často vyrůstali nepovšimnuti velké talenty. Pro kluby, jako třeba Espanyol, kde je na prvním místě výchova mládeže před výsledky, je vlastní cantera jedním z největších bohatství.

Akademie Espanyolu chrlí mladíky jako na běžícím pásu a ti mají velkou kliku, že nahoře vládne střídačce býval hráč pericos Mauricio Pochettino, jenž jim hodně věří a nezdráhá se jim dát v tuhých prvoligových bojích šanci, aby opravdu ukázali, co v sobě mají. Espanyol tak ze ztrátového rozpočtu dokázal udělat svoji obrovskou přednost a do prvního mančaftu posílá jednoho hráče z béčka nebo juniorky za druhým. Trenér žáků Espanyolu Dani Fernández, jenž v katalánských reprezentačních výběrech trénoval Rafu Alcántaru, Sergi Roberta, nebo Ignasiho Miquela vypráví o tom, že podobně jako u velkého městského rivala je již od nejnižších kategorií daný určený styl hry: „Všechno je pod Pochettinovým dohledem. Záměrem je držení míče, zónové bránění, hodně vysunutý presink při rozestavení 4-4-2, podobném pro všechny věkové kategorie“. Neklamnou známkou důvěry vkládané do mladého potěru je to, že trenér Pochettino v 93 ligových zápasech nechal debutovat hned 18 odchovanců. Pro zajímavost Guardiola ve větším počtu zápasů potěšil mladíků jen třináct. Dídac a Víctor Ruiz, kteří už na palubě Espanyolu nejsou, Javi Márquez, jeden z hlavních ikon klubu, záložníci Eric López, David López, krajní bek s velkou budoucností Víctor Álvarez, Jordi Amat, jeden z velkých talentů na postu stopera. Dalšími nadějemi jsou středopolař Manu Molina, Francouz s kamerunskými kořeny Bifouma, Azrack a Rui Fonte z B týmu, útočník Alvarito Vázquez čtvrtý nejlepší střelec mužstva se čtyřmi góly. Nesmíme zapomenout ani na Pedrazu, syna legendárního Ángela Pedrazy, který letos zemřel, Raúla Rodrígueze, Isaíase Sáncheze, které loni klub angažoval pro béčko, Javiho Lópeze, záložníka Raúla Baenu, nebo skvělého obránce Ernesta Galána. Ti všichni už se mohou pochlubit tím, že nastoupili, byť někteří jen na pár minut, v ostrém prvoligovém zápase v lize, které se mezi Španěly pořád ještě přezdívá Liga hvězd, nebo Nejlepší liga na světě.

A další už na bránu prvního mužstva mocně buší. Dani Nieto, Carlos Clerc, Marc Samper, Sergi Coll, Edgar Badia, Albert Blázquez...I přes složité sousedství s nejlepší Barcelonou všech dob a její výstavní akademií La Masía, cantera pořád zůstává pro Espanyol hlavní filozofií. Přežít v tomhle mediálním blázinci a bohatsví culés je téměř zázrak a můžeme to zčásti přičíst lidem, kteří pracují v závětří, jako kupříkladu Manel Casanova. Podnikavý chlápek, který do klubu přišel, když pomalu nebyly ani peníze na nové rozlišováky. Byl ředitelem mládežnických kategorií klubu po dlouhých dvacet let až do jeho letošního odchodu. Manel vždycky dostávall méně, než sám dával. Ovšem velká většina těchto sklizených plodů byla dříve zaseta právě jeho rukou. Novým odpovědným člověkem za chod fotbalové základny pericos je nyní Luis Fraude, jenž v letech 2004-06 dirigoval mládež v Athleticu, kde vládla filozofie, ze které by si mohl vzít Espanyol to nejlepší.

Jak už bylo zmíněno, Espanyol to ve druhém největším městě Španělska, co se fotbalových holobrádků týče, nemá vůbec jednoduché. Pro kteréhokoliv mládežníka z tohoto města na břehu Středozemního moře je velkým lákadlem hrát za azulgranas a tak počet hráčů, které vyprodukuje cantera Espanyolu má dvojnásobnou hodnotu. Největším znalcům se určitě ihned vybaví například Marc Bartra, nebo Oriol Romeu, kteří od modrobílých ke konkurenci přelétli již v žákovském věku. Dani Fernández namítá, že „přítomnost Barcy je stimul, který způsobuje, že jsme víc bdělí. Nemůžeme soupeřit v ekonomické rovině, ale díky tomu jsme náročnější v každodenní práci a nabízíme svým klukům to nejlepší“.

Jsou tu ale i opačné případy. Joan Verdú, Iván De la Peňa, nebo Sergio García, odchovanci blaugranas, kteří našli pohodu v hájemství pericos, jako důkaz toho, že místo v Barceloně se platí hodně draze. Například ani hvězdný Leo Messi nebylo v roce 2006 daleko od okamžiku přetáhnout přes hlavu dres s modrými a bílými pruhy, neboť potřeboval herní minuty před blížícím se šampionátem v Německu. Díky skvěle odehranému utkání proti Juventusu, jenž vzbudil zájem u trenéra Capella, všechno skončilo v rovině spekulací a Pulga začal kouzlit v dresu, který mu doposud tolik sluší. Taktéž Xavi a Iniesta nebyli daleko odejít potichoučku zadní brankou. Jak se ten život mění. Letos byli všichni tři v nominaci na Zlatý míč. Dostat se do prvního týmu je složité a udržet se v něm ještě víc. Z odchovanců, kteří debutovali v Realu Madrid pod Vicentem del Bosquem se neprosadil žádný. Aganzo, Portillo, Pavón, Rubén, Valdo, Meca, Zárate, Dorado, Miňambres, Raúl Bravo...Espanyol v tuto chvíli pokládá základy aby ukázal malým klukům, že dostat se do Primera División je mnohem realističtější pod vedením odborníků v akademii pericos. Tam jdou správnou cestou.