Pevné základy jsou důležité

Obrana Osasuny čelí dalšímu nájezdu (© as.com)

Když se staví jakákoliv stabilní konstrukce, jsou klíčem k úspěchu pevné základy. Tohle pravidlo lze doslova a do písmene převést na aktuální zmrtvýchvstání pamplonské Osasuny. Od okamžiku, kdy trenér Mendilibar, jak se zdá, našel důvěryhodnou obrannou linii, přišly najednou i pozitivní výsledky, díky nimž mohli rojillos vystrčit hlavu nad hladinu a nalokat se toužebně očekávaného kyslíku.

Snad už i malé děcko v mateřské školce dokáže pochopit, že podaří-li se mužstvu udržet čisté konto, znamená to v nejhorším případě plichtu a minimálně jednobodový zisk do ligové tabulky. No a když má někdo vepředu svůj den a stojí při něm všichni svatí...Díky této jednoduché a zároveň efektivní rovnici dokázala Osasuna to, co se ještě před pár týdny halilo na horizontu do černých mraků, z nichž občas vyšlehl blesk – opustit sestupové pozice. Čtyři zápasy bez jediné obdržené branky, když přidáme ještě pohárový mač, tak pět. Heroický výkon. Na poslední gól, který padl po jemném lobu Eberta z Valladolidu, už si fanoušci snad ani nevzpomenou.

Zmíněná obroda obrany Osasuny jednoznačně souvisí s návratem Miguela Flaña na post stopera. Rodák z Noaínu zapadl do anonymity během mrknutí oka. Ze stálého člena základní sestavy do zapomnění. Jeho návrat, po neúspěšném zkoušení jiných aletrnativ, dodal obraně, která potřebovala opravdového vůdce jako prasátko drbání, na jistotě a pevnosti. Poslední výsledky prokázaly, to co mnozí tušili a předpovídali – dvojice Flaño – Arribas je zkrátka nejsolventnější ze všech možných kombinací, které se kouči Mendilibarovi naskýtaly. 

Také na další bolavé místo v sestavě pravděpodobně našel v posledních týdnech lodivod navarrské bárky nějaký ten medikament. Ti co pravdielně sledují všechny zápasy Osasuny by asi stěží po zápase v Zaragoze odhadovali, že Nano za pár týdnů ovládne levý kraj defenzívy. Bývalý hráč Numancie na základě důvěry a odehraných minut notně zlepšuje své výkony, byť má pořád ještě určité nedostatky při vracení se do své pozice, ale skvělá práce jeho spoluhráčů ho v mnoha chvílích zachránila. Na druhém kraji nyní kraluje Damià, teoreticky levý obránce, jenž se nyní přesunul napravo, namísto Marca Bertrána. Damià je dříč a pracant, jenž vyfoukl dva měsíce zraněnému Bertránovi flek. Exfotbalista Tenerife, zřejmě nejobstojnější krajní bek z kádru Osasuny, už je sice vykurýrovaný a přichystaný kdykoliv nastoupit, jenže přísloví proč něco měnit, když to funguje, platí naprosto všude. A podle všeho se jím prozatím řídí i Mendilibar a nemění.

Nakonec je potřeba zákonitě zmínit i poslední a zároveň největší překážku, se kterou se protivníci Osasuny střetávají při snaze o dosažení cenného skalpu. Není jí nikdo jiný, než brankář Andrés Fernández. Pořád ještě pětadvacetiletý mladík (šestadvacetiny oslaví sedmnáctého) potvrzuje to, co se od něj po jeho skvělém debutu předpokládalo. Velké procento bodů vybojovaných Osasunou v posledních kolech nese otisk právě jeho magnetických rukavic. Patří mezi nejlepší gólmany jeho generace a dá se tušit, že na El Sadaru už příliš zápasů v domácí brance pamplonského klubu neodchytá. On, společně se čtyřmi výše zmíněnými fotbalisty tvoří nejlepší možné základy pro současnou Osasunu. Fandové rojillos si přejí, aby vydržely nepoškozeny na dlouhou dobu.