Reyes na odchodu

José Antonio Reyes (© terra.es)

Když byl v neděli José Antonio Reyes střídán dvacet minut před koncem městského derby proti Rayu, stadión Vicente Calderóna znovu předvedl bezvýhradnou podporu tomuto krajnímu záložníkovi z Utrery. Pokřiky „Reyes, Reyes!“ se mísily s chorály na protest proti trenéru Manzanovi, podle fanoušků colchoneros odpovědného za to, že jeden z nejtalentovanějších fotbalistů není na Manzanares spokojený. Přestože mu tribuny vyseknou poklonu pokaždé, když je k tomu příležitost, bývalý hráč Sevilly, Arsenalu, Realu Madrid a Benficy je již pravděpodobně rozhodnut kádr rojiblancos opustit. Tedy alespoň se tak dá usoudit ze slov prezidenta Galatasaray Istanbul Ünal Aysala, jenž se dvoří Reyesovi, aby ho nalákal do svých řad.

„Atlético již přijalo naši nabídku, ale Reyes byl na pochybách ohledně svých vyhlídek odejít do Turecka. Nyní ale hráč změnil postoj“, prohlásil v rozhovoru pro tureckou státní televizi TRT.

Podle vyjádření Aysala, jediným člověkem, který by mohl zamítnout Reyesovo turecké dobrodružství, je kouč Galatasaray Fatih Terim. „Peníze nejsou problém. Jedinou otázkou je, jestli Reyese potřebujeme, nebo ne. To je něco, o čem rozhodne náš trenér“, potvrdil prezident tureckého klubu. „Určitě nepřivedeme hráče, kterého náš trenér nechce“. Přestupová částka byla vyčíslena na čtyři miliony eur, tedy zhruba třetinu toho, co Atlético zaplatilo za Ardu Turana letos v létě. Na prezentaci nového stadiónu, která se konala pár hodin poté, co agentury rozvířily věty prezidenta Galatasaray, se několik fanoušků sesypalo na Reyese. „Využijeme toho, abychom se s tebou vyfotili, než odejdeš“, pokřikovali na něj. Reyes nehnul ani brvou.

Vztah Reyes – Manzano se začal hroutit na konci října, kdy José Antonio pronesl nelibá slova na adresu trenéra poté, co ho vystřídal v ligovém duelu proti Athleticu na San Mamés. Až do té chvíle byl Reyes neodmyslitelnou součástí Manzanových schémat a jediným hráčem z pole, který odehrál všechny zápasy – sedm v základu a dvě coby střídající hráč. Následně byl třikrát vyřazen z nominace, poprvé z rozhodnutí trenéra a následně kvůli chřipce a v dalších třech případech si sedl při úvodním hvizdu rozhodčího pouze na lavičku.  Naskočil na poslední půlhodinku proti Levante a v derby s Realem jen na čtvrt hodiny, když už bylo o výsledku rozhodnuto. Manzano při každém dotazu na hráče s číslem deset na zádech nejprve vyhýbavě odpovídal: „Není žádný případ Reyes“. Nakonec ale otočil a jeho odpovědi zněly ve smyslu, že klub „je otevřen všem pohybům na trhu“ při dotazu na možný odchod Reyes v zimním přestupovém termínu. 

V případě, že by se celá transakce uskutečnila, Reyes by ve svých osmadvaceti letech otevřel novou kapitolu svojí bouřlivé kariéry. Poté co prorazil v Seville, odešel v roce 2004 do londýnského Arsenalu. Anglické angažmá rozjel na plné pecky a dokonce si vybojoval i místo v základu španělské reprezentace. Jenže Reyesovi a zejména jeho rodině, se brzo přestalo na ostrovech líbit a v roce 2006 se vrátil zpět do Španělska, konkrétně do Realu Madrid. Jenže v Bílém baletu, i přes důvěru kouče Capella, nebyl ochoten snášet roli druhých houslí za Robinhem a Beckhamem a v roce 2007 skončil na druhém břehu řeky Manzanares, v Atléticu Madrid, kde s vyjímkou sezóny 2008-09 v Benfice působí dodnes. Rok v Portugalsku byl pro něj balzámem na bolavou duši, neboť pod vedením trenéra Quique Sáncheze Florese, jediným, který ho dokázal pochopit, pookřál. Jeho návrat na Calderón nicméně zpočátku nebyl nijak jednoduchý. Z tribun na něj létaly všemožné pokřiky a nadávky, které se ovšem po prvních záblescích Reyesovy magie proměnily v neotřesitelnou přízeň. Jak dlouho ještě budou lidé v ochozech stadiónu Vicente Calderóna moci sledovat zblízka výkony svého největšího miláčka? Zdá se, že soužití dvou kohoutů na jednom smetišti dlouhého trvání mít nebude. 

Střídání Reyese na San Mamés