Řím nadále věří Mourinhovu projektu, i když se objevují trhliny

Jose Mourinho

Co víc může svědčit o oddanosti Říma vůči Josému Mourinhovi než důrazné trvání klubu na tom, že svému trenérovi nedovolí jednat o volném místu v Evertonu z anglické Premier League?

Důvody, proč měl sám Mourinho vůbec zájem jednat s Evertonem, klubem, který je v takovém rozkladu, že fanoušci dokonce uspořádali protesty před stadionem, ponechme stranou. Každopádně postoj Říma potvrdil plány, že se chce projektu pod vedením tohoto portugalského kouče držet.

Když se Mourinho loni v létě, pouhých 10 dnů po vyhazovu z Tottenhamu Hotspur, objevil v Římě, v klubu, který zaostává za ostatními giganty italského fotbalu a už dvacet let nevyhrál scudetto, to bylo vnímáno jako velký krok.

Celé město bylo pomalováno malbami Mourinha zahaleného v římské šále, jak jede na Vespě! Až takhle se fanoušci z příchodu téhle trenérské superhvězdy radovali. Někdejší působení tohoto Portugalce v Itálii totiž dopadlo velmi úspěšně: dvě sezony s Interem Milán přinesly dva tituly v Serii A a v roce 2010 treble. Tehdy totiž Mourinho dovedl Nerazzurri k trofeji v Lize mistrů.

Pak přišlo tříleté působení v Chelsea, kdy Blues dominovali Premier League, a dvouleté působení v Portu, z něhož udělal evropského šampióna.

Sázka na jistotu, nebo risk?

Po Interu Milán ale Mourinhova kariéra začala trochu drhnout. Trofeje a tituly byly vystřídány ostrými rozkoly, odchody hráčů, nemastnými neslanými výkony, a nakonec až vyhazovem.

Jakého Mourinha ale Řím získal? Dokáže předvést to staré kouzlo, které z něj na chvíli udělalo nejlepšího trenéra planety?

Z pohledu Říma je jasné, že ho tohle pokušení láká. V dobách své nejlepší kariéry byly Mourinhovy metody spolehlivé. Představovaly zaručený návod, jak vyhrávat tituly doma i v rámci kontinentu. Z Chelsea a Interu vybudoval nemilosrdné stroje na vítězství pevné jako skála a oba kluby etabloval na prvních příčkách příslušných lig.

Byla to doba, kdy se všechno, čeho se dotkl, měnilo ve zlato. Podobně jako při počítání karet v blackjacku vypiloval Mourinho svoji strategii k dokonalosti a byl schopný porážet výhodu kasina. Ale ani jeho poslední angažmá se nevyvíjela zrovna růžově. Ve skutečnosti se většina z nich zvrhla v chaos a Portugalec z nich odcházel s rozkmotřenými vztahy, za což si ve většině případů mohl sám.

Zastaralá taktika, příliš tvrdá veřejná kritika hráčů, podivná rozhodnutí o přestupech –⁠ náš geniální počtář karet začal mít zkrátka problém přetavit své schopnosti v úspěch a občas připomínal lehkomyslného příležitostného hráče, který v metaforickém kasinu jenom rozhazuje žetony a dosahuje katastrofálních výsledků.

Světlý podzim střídá pošmourná zima

Zdálo se, že se Římanům riskantní sázka v podobě tříletého kontraktu na 7,5 milionu EUR ročně vyplatila, když spokojený a usměvavý Mourinho dovedl klub v prvních osmi zápasech k sedmi výhrám. Dostal štědrou dotaci na přestupy, podepsal pět hráčů za celkem 100 milionů EUR a nově příchozí se evidentně rychle etablovali, zejména anglický útočník Tammy Abraham, který za 40 milionů EUR přestoupil z jeho někdejší Chelsea.

S příchodem zimy se však výsledky a výkony zhoršily. Porážky s adepty na titul Juventusem, AC Milánem a v římském derby s Laziem sebraly klubu vítr z plachet, a i když tyto prohry přišly proti silným soupeřům, prohry s Benátkami a Boloňou už zaváněly větším problémem.

Zdaleka nejhorší období Mourinhova působení nastalo v říjnu v zápase Evropské konferenční ligy proti nevýraznému norskému celku Bodø/Glimt. Po debaklu 6:1 se začalo bít na poplach a Mourinho se rázem uchýlil k házení viny na ostatní. Tvrdil, že Řím nemá dostatečnou sílu na to, aby mohl konkurovat na více frontách.

Podobné stížnosti se objevily i poté, co Řím v lednu spálil vedení 3:1 a nakonec prohrál doma s Juventusem 4:3. Mourinho obvinil své hráče z toho, že mají „osobnostní problémy“.

Mourinhovi a Římanům budiž ke cti, že na tuto neuspokojivou prohru s Juve odpověděli několika výhrami v řadě, včetně Italského poháru, a dostali se tak do čtvrtfinále. A i když se jejich naděje na titul v Serii A rozplynuly, od čtvrtého Juventusu je dělí jen šest bodů. Za zmínku stojí i to, že navzdory katastrofálnímu výsledku v Norsku se Římané v rámci své skupiny v Evropské konferenční lize dostali na první místo, takže ve dvou soutěžích mají stále šanci.

Reálná očekávání Říma


Díky všem zmíněným okolnostem je velmi obtížné první půlrok Mourinhova působení ve funkci trenéra hodnotit. Na jedné straně pomohl Řím povzbudit a dal fanouškům klubu novou víru. Na straně druhé se začaly objevovat podobné problémy, které přispěly k jeho pádu v Realu Madrid, Manchesteru United i Tottenhamu.

Mourinhovi však nepochybně pomáhají realistická očekávání představenstva Říma, které si je vědomo postavení klubu v italském fotbale. Římané jsou v současné době šestým nejlepším týmem v zemi a kádr, který Mourinho zdědil, je nevyrovnaný. Tohle napravit bude chtít čas.

Z pohledu Římanů se zdá, že jsou odhodláni tříletý projekt pod vedením Mourinha dodržet a že trenér bude mít čas, volnost a prostředky pro to, aby klub dostal zpátky mezi špičku italského fotbalu.

Jestli ale Mourinhovi, který tradičně exceluje ve svých druhých sezónách a ve třetí pak pohoří, vydrží odhodlání, to už je věc jiná.

Zápasy

Odehrané Nadcházející

Žádné zápasy nebyly zatím odehrány

Žádné zápasy

Plkátko

Pro psaní příspěvků musíte být přihlášen(a)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace