Shrnutí Primera División 2010/2011 - Almería

Znak Almeríe (© as.com)

Primera División zavřela brány za ročníkem 2010/2011, je proto čas na rekapitulaci. A to formou seriálu dvaceti článků, přičemž v každém z nich bude zhodnocen jeden z účastníků.

Klady i zápory působení každého celku v právě skončené sezóně nejvyšší soutěže a zamyšlení, proč skončil zrovna tam, kde skončil.

Postupovat budeme směrem od nejhorších po nejlepší, jako první je tak na řadě Almería, která se s Primera División loučí po čtyřech letech.

Almería (20. místo, 30 bodů, bilance 6-12-20, skóre 36:70)   -   Týmové statistiky

Almería zakončila ligovou sezónu 2010/2011 na posledním místě, což znamená, že ji minimálně rok mezi elitou neuvidíme. A není se co divit, neboť červenobílí získali nejméně bodů, dosáhli na nejmenší počet výher, měli druhý nejslabší útok a nejhorší obranu v celé soutěži.

Ani kouzlo domácího stadionu v případě Andalusanů nefungovalo, protože na Estadio de los Juegos Mediterráneos získali pouze 19 bodů, což je jasně nejnižší číslo ze všech účastníků. Almería nedokázala po celý fotbalový rok najít rytmus, který by jí dával naději na zachování prvoligové příslušnosti. Od 18. kola se nedostala ze sestupového pásma, dvanáct kol strávila na poslední příčce, devět z nich na konci ligy, což jasně říká, že o žádném závěrečném sprintu za záchranou nemohla být ani řeč.

A můžou za to i změny trenérů. Na lavičce začal Juan Manuel Lillo, jehož systém založený na formaci se třemi beky a kombinační hře úspěch nepřinesl. Kudrnatý sympaťák se musel poroučet. O zlepšení se měl pokusit José Luis Oltra, o zázrak v závěru sezóny Roberto Olabe. Nepovedlo se.

Právě nedůvěra ve schopnosti koučů byla jedním z důvodů, proč mužstvo nemělo žádnou tvář. V šatně údajně panovaly neshody, Almería se nemohla spolehnout ani na příliš hlasitou a početnou podporu fanoušků, Estadio de los Juegos Mediterráneos byl nejméně navštěvovaným stadionem celé Primery.

Obrana připomínala chaos, stabilně v ní nastupoval pouze Carlos García a Míchel Macedo, jména na zbylých místech se neustále točila. Právě výkony brazilského pravého beka byly jedním z mála pozitiv sezóny. Také Diego Alves potvrdil, že patří mezi brankářskou elitu La Ligy, a to i přes některé nejisté zákroky v závěrečných kolech. Sedmigóloví Kalu Uche a Ulloa a rychlonožka Crusat nezklamali. Pablo Piatti byl s osmi zásahy nejlepším střelcem a prokázal, že jeho výkonnost jde neustále nahoru.

Pro Almeríi končí po čtyřech letech prvoligová pohádka. Nejhezčí a nejúspěšnější éra v klubové historii. V nejvyšší soutěži se Rojiblancos zastavili na 152 zápasech. Kdy se tato cifra začne navyšovat? Může to být za rok, ale s přihlédnutím k problémům, které Almeríi trápí, není zdaleko vyloučeno, že se druholigové peklo protáhne na mnohem delší časový úsek...

Hvězda sezóny

Pablo Piatti - Argentinský štírek začíná dokazovat, proč za něj Almería před třemi roky obětovala nejvyšší částku ve své historii. Piattimu, jenž má potenciál zařadit se mezi hvězdy La Ligy, je však Segunda malá a Almeríi zřejmě opustí. Zájem má Atlético Madrid, vedení Andalusanů bude muset hledat nového vůdce ofenzivy.

Zklamání sezóny

Fabián Vargas - Almería získala kolumbijského reprezentanta v roce 2009 jako velké jméno, které by ze srdce zálohy mělo řídit hru celého týmu. Jenže Vargas nemohl své kvality pořádně prokázat kvůli několika zraněním. A když nastoupil, tak nevynikal. I jeho druhý rok v pruhovaném dresu proto zůstane označený jako zklamání.

Hodnocení sezóny

2/10 - Almería byla před startem sezóny pasována do role jednoho z nejpravděpodobnějších sestupujících, ani to ale neomlouvá způsob, jakým se s elitou rozloučila. Takhle se o zachování prvoligové příslušnosti prostě nebojuje. Padák Almeríe o patro níže je logickým a zaslouženým vyústěním celého roku.