Soldado přestřílel konkurenci

Roberto Soldado (© as.com)

Ne, ne. Roberto Soldado, šutér Valencie, ani Vicente del Bosque, současný reprezentační kouč, mezi sebou neměli žádný konflikt během jejich společného působení v canteře Realu Madrid. Ba co víc, když bylo Robertovi čtrnáct let, vyhlédl si ho ve valencijské škole Don Bosco lovec talentů madridského klubu Paco Gómez a šéf mládežnické základny celou operaci posvětil. A tím šéfem nebyl nikdo jiný, než Vicente del Bosque. Takže tady důvod, proč je Soldado opomíjený na nominačních listinách před každým reprezentačním srazem, rozohdně nehledejme. Lodivod, jenž se hrdě hlásí ke své rodné Salamance, prozatím dává přednost jiným favoritům, ačkoliv v kalendářním roce 2011 Soldado všechny čtyři konkurenty, které jsou Del Bosquem do národního výběru v poslední době zváni, na celé čáře přestřílel. V součtu všech soutěží má Roberto na svém kontě 27 branek. Ostatní si vedli následovně: Negredo 18, Llorente s Villou šestnáct a Torres načechral sít soupeřovy branky jen devětkrát.

Šestadavcetiletý Soldado pokaždé netrpělivě vyčkává nový nominační termín, aby pak pokaždé rezignovaně přijal skutečnost, že Del Bosque prostě nemá zájem. A ani fanouškům na Mestalle neznělo příliš libozvučně, když ho vládce reprezentační lavičky srovnával s dalšími útočníky, kteří mají šanci dostat se do reprezentace, s Barralem ze Sportingu, nebo Adriánem Lópezem z Atlética. 

„Tati, jsem unavený“, řekl ve středu večer Roberto svému tátovi, aby mu objasnil, že dát hattrick v Lize mistrů, byť je protivníkem slaboučký belgický šampión z Genku, není nijak jednoduchá věc. Po historickém nářezu, neboť španělský tým v aktuálním formátu soutěže nikdy nevyhrál takhle vysoko, ale Valencia stejně musí rozhodnout o svém postupu až na Stamford Bridge. Nicméně Soldadovi Liga mistrů sedí jak ulitá. V jedenácti odehraných duelech, které stihl za ani ne rok a půl, nasázel hnedle jedenáct branek a usadil se na trůnu nejlepšího valencijského střelce této soutěže společně Juanem Sánchezem.

„To mu přesně chybělo, hrát za velký klub a cítit se důležitý. Být zástupce kapitána mu přišlo k duhu“, namítá Toni Soldado, hrdý na svého syna. „Co víc si může přát?“. Ovace, které patřily ve středu večer právě jemu, dokreslily idylku, kterou si na svém stadionu Robero užívá. Nicméně začátek byl plný nástrah. Srovnávání s Villou, které Soldado přímo nesnášel. „Nechci, aby mě s nikým srovnávali“, stěžoval si tehdy. Nebo proklaté číslo devět na dresu, které hodně tíží a někteří jeho předchůdci právě tento tlak nezvládli. Odškrtnuto. Počáteční pochybnosti Emeryho, jenž ho v první polovině loňského ročníku kombinoval s Adurizem. Vyřízeno. 

Tenhle agresivní fotbalista, perfektně koncentrovaný po celých devadesát mnut, ochoten bránit až do morku kosti klubové barvy, které ho platí (v Pamploně a Getafe by o téhle přednosti mohli vyprávět) ostře kontrastuje s milým člověkem rodinného typu, který se pohybuje za branami stadionu. Ve volném čase nechce žádně závazky a povinnosti, aby se mohl naplno věnovat své rodině. Manželce Rocíe a svým dvěma dětem, tříleté Daniele a dvouletému Enzovi. Nadšenému fanouškovi tenisu udělalo velkou radost možnost popovídat si po rozhlasových vlnách v pořadu El Larguero s Davidem Ferrerem, jenž právě porazil Djokoviče na Turnaji mistrů. Další Robertovou vášní jsou býčí zápasy. Má dvě permanentky do arény Las Ventas v Madridu a další dvě na pouť Fallas ve Valencii. 

A dál pozorně vyčkává na zavolání reprezentačního kouče.