Soupeřovu branku má do kopce

Adrián López (©as.com)

V přírodním parku Somiedo v Asturii je ráj na zemi. Všude krásné kopce, lesy, skály, jezera, údolí. Prostě nádhera. Místní domorodci říkají, že se zdejší kluci učí hrát fotbal na svahu. Adrián López Álvarez se v roce 1988 narodil v obci Teverga, která se nachází v srdci téhle nádherné chráněné oblasti na severu Španělska a někdy to tak opravdu vypadá, že při fotbale hraje na soupeřovu branku, která se nachází na vrcholu kopce. Jindy, třeba jako ve středečním zápase na Mistrovství Evropy hráčů do jedenadvaceti let proti našim reprezentantům, budí pro změnu dojem, že útočí na branku, kterou má hezky z kopečka. Vždycky chtěl být útočníkem, ovšem ostrostřelcem se nikdy nestal.

V Primera División nastoupil ke 120 zápasům, což je vzhledem k jeho 23 rokům velmi slušná porcička, ale dal v nich jenom sedmnáct branek, osm z nich v posledním ligovém ročníku. Klíč od protivníkovy branky tak najde jen každých sedm zápasů. V reprezentaci to je ale jiná, tedy samozřejmě zatím jen v té juniorské . Tady se mu vždycky dařilo. Před čtyřmi roky si vystřílel Stříbrnou kopačku na Mistrovství světa dvacetiletých v Kanadě za pět branek. Lepší byl tehdy pouze Kun Agüero z kádru vítězné Argentiny, která ve finále porazila náš juniorský výběr.

Ovšem i po stodvaceti ligových šichtách se nad Adriánem pořád vznáší debaty o tom, jaká je vlastně jeho pozice, kde se mu nejvíce daří. Lotina ho svého času překřtil na „Bílého Ronalda” díky jeho rozběhu a zrychlení na prvních patnácti, dvaceti metrech, nikdy však kvůli jeho střelecké úspěšnosti. Svěřil mu roli osamělého útočníka, ovšem nakonec rezignoval s poznatkem, že Adrián bude využitelnější spíš od postranní čáry. Čím hrál dál od branky, tím se jeho výkon zlepšoval. Na téhle pozici z Adriána vymačkal všechnu šťávu Antonio Tapia během hostování v Málaze v ročníku 2008-09, kdy klub z Costa del Sol koketoval s pohárovou Evropou. Tak dobré a dlouhodobě vyrovnané výkony, jako v Málaze, už nikdy nezopakoval. 

Do Deprotiva se Adrián López dostal poté, co se vykroutil ze smlouvy v Oviedu, které nakonec od Galicijců dostalo za dorostence bez profi smlouvy odškodnění ve výši 300 tisíc eur. Tatínek, bývalý horník, vozil každý den svého synka na trénink osmdesát kilometrů a v sedmnácti letech se dočkal premiéry mezi chlapy v Segunda B. Ovšem sestup klubu do Tercera División přiměl mladého hráče kývnout na lákavou nabídku Joaquína Caparróse, vyhlášeného lovce mladých talentů, který mu v Deportivu nabízel možnost zahrát si nejvyšší soutěž. A nelitoval, neboť hned v první sezóně naskočil do hry hned patnáctkrát. Pak si ale prošel dvěma hostováními (Alavés a již zmíněná Málaga) a pomalu se usadil v ligovém kádru ovšem jeho nevyrovnanost výkonů začínala nabírat na obrátkách. Dokonce i Lotina ho v několika zápasech druhé ligové poloviny právě skončené sezóny nepovažoval za nepostradatelného, nicméně v úplném závěru na něj přeci jen vsadil, když Valerónovy přihrávky potřebovaly nějakého rychlíka. Deportivu to ale na udržení stejně nestačilo. Adrián má před sebou ještě velkou práci, nebo alespoň musí najít to nejvhodnější místo na hřišti, nicméně dřímá v něm velký potenciál. 

A to neuniklo ani madridskému Atléticu, které se s hráčem, jemuž v Deportivu končí smlouva 30.června, dohodlo na smlouvě. Ovšem colchoneros se do cesty připletla dohoda o odškodnění za výchovu hráče mezi LFP a AFE pro hráče mladší 25 let. Dohoda sice pozbyla platnosti 31.května, jenže Deportivo reklamuje, že by měl hráč zůstat ještě jeden rok u nich a nebo obdržet od nového chlebodárce pět milionů eur. Komise tvořena rovnoměrně členy LFP a AFE rozhodla, že to bude arbitráž, která dá definitivně za pravdu Deportivu, nebo Atléticu ohledně smluvní situace Adriána Lópeze. „Normální by bylo, aby Adrián hrál v příštím roce za nás”, poznamenal v týdnu prezident Deportiva Lendoiro, když viděl střelecké představení svého podřízeného v souboji s námi. Růst tohoto hráče by byl ale v Segunda División značně přibržděn.