Taktická střídání v 90.minutě? Ve Španělsku ne

Taktická střídání v 90.minutě? Ve Španělsku ne(©google.com)

Začalo mi to vrtat hlavou včera, když jsem sledoval zápas mezi Baníkem a Spartou. Na časomíře naskočila devadesátá minuta a trenéři mávli na rozcvičující se hráče, aby je poslali do hry. Na pažit stadiónu na Bazalech vběhli Greguš ze strany domácích a v rudém dresu hostí Slepička výměnou za Grajciara. Ze strany Ostravy snaha ještě něco s výsledkem udělat a u pražáků klasické taktické střídání, které nic neřeší. Tedy řeší, rozkouskuje hru, zbrzdí eventuální tlak soupeře, natáhne čas. Komentátoři v televizi to nazývají taktické střídání. A jelikož si po každém kole Primera División procházím sestavy všech týmů blesklo mi hlavou, že si snad ani nepamatuji, kdy jsem někdy narazil na podobné taktické střídání v devadesáté minutě u španělských trenérů.

Schválně jsem si tedy vzal k ruce svůj „drahocený” archív a byl jsem hodně překvapen, že to nebylo jenom zdání, nýbrž holá skutečnost. Pokud tedy zdroje, které používám nelžou, tak pouze Granero naskočil do zápasu s Getafe, kdy na ukazateli skóre svítila devadesátá minuta. Když přimhouřím oko, můžu do téhle skupiny zařadit ještě Braulia, jenž v duelu Rayo-Zaragoza naskočil na trávník v 89.minutě výměnou za Postigu za stavu 0:0, který se hostům s vypětím všech sil podařilo udržet. Při benevolentnějším pohledu třeba ještě změny Vela – Mikel Gonzáles z Realu Sociedad v 88.minutě úvodního kola v Gijónu, nebo v nedělním souboji střídal Abel Gómez z Granady Yebdu v 86. minutě při výhře svého týmu s Villarrealem 1:0. Zajímavou změnou byl kupříkladu handl Tissone – Alfaro v 86. zápasu Betis Mallorca (1:0), který paradoxně nepomohl bezgólovou remízu udržet, nýbrž z rohu, který se kopal hned po střídání, hosté rozhodující branku inkasovali a Laudrupovi se tak pěkně vymstilo porušení nepsaného pravidla, které střídání před rozehráním rohového kopu soupeře striktně zakazuje.. 

Podíval jsem se na výsledky Gambrinus ligy a hned v prvním červencovém kole k podobným střídáním došlo hned v pěti případech. Pokaždé bylo evidentní, že jde o udržení daného skóre, neboť ho realizovaly týmy, které buď vedly, nebo držely cennou remízu. Proč vlastně na našich stadiónech vidíme tolik změn v devadesátých minutách a ve Španělsku k nim trenéři sahají jen výjímečně a nejzašší změny činí maximálně do pětaosmdesáté minuty? Jsou trenéři v Čechách opatrnější a nechávají si rezervu až na tu nejzašší dobu, co kdyby? Nebo jsou týmy v La Lize takticky vyspělejší a i zdržování hry dokaží praktikovat lépe, než vesměs nezkušené celky v Gambrinus lize, jimž musí vypomoci taktickým střídáním trenér? Je zatím odlišný styl trenérů, nebo je to čistě náhoda? Těžko říci.