Ti druzí

Raúl Fernández (©as.com)

Čas od času k tomu prostě dojde. Takzvaná brankářská jednička se zraní, nebo díky karetnímu trestu nemůže do dalšího zápasu nastoupit a většině trenérů nastávají bezesné noci v obavě, jak jeho nástupce nelehký úkol zaskočit za elitního gólmana zvládne. Logicky k těmto situacím došlo i v letošním ročníku nejvyšší soutěže. Ovšem podle následujícího průzkumu mohou nejen trenéři, ale i vedení klubů a fanoušci ve většině případech s úlevou v hlase prohlásit, že dojde-li na krizový scénář, je o týmovou svatyni skvěle postaráno. V některých klubech to došlo až tak daleko, že suplent, který dostal od fotbalového osudu šanci, ji chytil tak pevně za pačesy, že dosavadní šéf brankoviště už se z lavičky nezvedl.

Je těžké se prosadit, když vám cestu do branky uzavře brankář, který se může honosit titulem nepostradatelný. To je případ i Raúla Fernándeze, Baska, který prošel všemi mládežnickými kategoriemi Athleticu. Tím se mnoho brankářů na San Mamés v posledních letech pochlubit nemohlo. Měl ideální příležitost nahradit Iraizoze v posledním baskickém derby proti Realu Sociedad a zvládl to na výbornou díky velmi dobrému výkonu. Bohužel zůstalo jen u toho, neboť Gorka se do branky zase vrátil a start Raúla, jeho premiérový, se stal pouhou anekdotou. Ale příznivci rojiblancos mohou být hrdí na to, že v případě potřeby může zaskočit gólman, kterého si klub vychoval.

Přestože mu letos bude 36, tak si José Manuel Pinto vysloužil v Barceloně prodloužení smlouvy až do léta roku 2012. „Přišel jsem na šest měsíců a měl jsem to štěstí, že mi byla prodloužena smlouva. Vidím to jako určitý způsob odměny a ocenění za to, co jsem udělal”, přiznává spokojeně rodák z  Puerto de Snta María. Barca za Pinta, kterému končila smlouva, zaplatila v lednu 2008 Celtě půl milionu eur za hostování. Stal se hrdinou Copa del Rey 2009, když Barca ve finálovém souboji na Mestalle zdolala Athletic a rovněž letos táhl mužstvo až do finále. Radost mu ale bohužel zkazil gól Cristiana Ronalda v prodloužení. V lize ho Valdés do práce moc nepustil, přesto se v právě skončeném ročníku mezi bílé tyče postavil hned šestkrát, když byl reprezentační gólman zraněný, nebo mu trenér Guardiola naordinoval potřebný klid. To bylo víc zápasů, než za předchozích dva a půl roku strávených v Barceloně

Hodně zajímavým případem náhradníka (nebo dokonce náhradníka náhradníka), který skončil jako jednička je bezpochyby Toni Doblas. Letos v Zaragoze připravil o místo v bráně Argentince Leo Franca a výrazně pomohl svými výkony k ligové záchraně, byť ještě díky svému vyloučení dal příležitost svému konkurentovi nastoupit v utkání 36.kola proti Realu Sociedad. Ovšem kurióznější situaci zažil v Betisu Sevilla. Tehdy měl před sezónou 2004-05 nálepku třetího gólmana poté, co se vrátil z nepříliš povedeného hostování v Xerezu v Segunda División, kde odehrál pouhé čtyři duely. Jenže žádnou jinou pracovní nabídku na práci nedostal a tak zůstal v kádru verdiblancos, s minimální šancí na to, že si zachytá. Ovšem zranění Pratse a Contrerase mu otevřela dokořán dveře do základní sestavy. S týmem pak vybojoval postup do Ligy mistrů a svými skvělými zákroky pomohl dobýt domácí pohárovou trofej.

Rovněž Juan Pablo začínal ve Sportingu sezónu jako teoretická dvojka za Cuéllarem. Ovšem zranění bývalého brankáře Atlética přivály naději týmové jedničce ze sezóny 2009-10. A ta očekávání fanoušků nezklamala. Zákroky Juana Pabla sice možná nejsou naoko tak líbivé, ale účel plní a na druhou stranu jeho rukavice málokdy chybují a jeho výkony zdobí vyrovnanost.

Stejnou důvěru jako v Juana Pabla mají ve svého náhradního gólmana Cristiana Álvareze i v Espanyolu. Byť je stín Kamerunce Kameniho v brankovišti hodně dlouhý a jeho výkonost nepřipouští žádné pochybnosti, trenér pericos Pochettino na začátku sezóny přiživil debatu ohledně prvního brankáře. Kdyby nakonec Kameni odešel, bylo by vedení celkem spokojeno, neboť by za něj získalo slušné peníze a ani by se nemusela hledat žádná náhrada, neboť Argentinec by se stal automaticky ochráncem branky číslo jedna. 

Sevillista tělem i duší. To je Javi Varas, jenž v tomto klubu vyrůstá již od žáčků. Manolo Jimenéz si ho vytáhl do rezervního týmu, s nímž v roce 2007 dosáhl postupu do druhé nejvyšší soutěže. A ten samý Jimenéz si vydupal i odchod Itala De Sanctise, aby odchovance mohl vytáhnout až do elitní společnosti. Během své třetí sezóny v prvním mančaftu se z něj konečně stala jednička. Palop sice začal sezónu jako numero uno, ovšem zranil se. Dal se do kupy a zdravíčko ho zradilo podruhé. Manzano sice uváděl, že za vyrovnaných podmínek by měl být Palop jedničkou, ovšem i když se Palop uzdravil, Varas už brankářské žezlo nepustil. Druhou polovinu měl Varas opravdu skvělou, mezi jeho nejlepší počiny patří triumf v Evropské lize v Portu 0:1 a stejný výsledek z Mestally, kde svými zákroky držel andaluzké akcie nad vodou. Je „malý”, ale šikovný, rychlý v souboji jeden proti jednomu a především odvážný.

Vicente Guaita je jedním z nejnadějnějších gólmanů Španělska. Využil zranění Moyi a Césara aby mohl zazářit v brankovišti Valencie. Vedení tomuto mladíkovi plně důvěřuje, což prokázalo prodloužením kontraktu až do roku 2015. Chvíli ale fanoušci řešili problém, kdo opustí tolik nabité brankoviště, kde kromě zmíněných čapájevů byli ještě nově příchozí Diego Alves z Almeríe a Brazilec Renan, jemuž končí hostování doma v Jižní Americe. Nakonec pobřeží Středozemního moře opustí César, když se po skončení smlouvy vydá pár desítek kilometrů směrem na sever do Villarrealu, Moyá, jenž už je dohodnutý na hostování v Getafe a v klubu nezůstane zcela jistě ani Renan.

Byť prezence Dudka a Adána v brance Realu Madrid měla víceméně jepičí život, neboť Casillas není zvyklý vysedávat na lávce, prokázali oba hráči, že v případě nouze se s nimi může počítat a svoje kamarády v poli zdatně podrží. Pravda, O Dudkovi se letos mluvilo víc v souvislosti se zraněním a především kvůli jeho kontroverznímu vystoupení v Amsterdam Aréně, kde si zahrál na tichou poštu a přes Ikera vzkazoval Sergiu Ramosovi a Xabimu, aby si nechali dát žluté karty.

Toňo patří mezi další neoddiskutovatelné jedničky v brance Racingu Santander. Letos se zařadil mezi to nejlepší, co mužstvo z Kantabrie nabídlo ve svých řadách. Ovšemve 37.kole mladý Mario zaujal jeho pozici a předevdl se velmi dobrým výkonem, kdy zabránil výprasku od Sportingu. 

V Levante úvodní tři zápasy odchytal Munúa. Deset obdržených gólů ale nebyla příliš lichotivá vizitka a tak si mezi tři tyče stoupl Manolo Reina. Vydržel až do dvacátého kola, kdy se klub propadl až na samé dno. Do  branky se znovu postavil Munúa a mužstvo začalo tabulkou zázračně stoupat a najednou nebyl důvod něco měnit. Manu (Deportivo), Esteban (Almería), Lux (Mallorca) ani Velthuizen (Hércules) nedali zapomenout na jedničky těchto celků Aranzubíu, Alvese, Aouateho a Calatayuda, když dostali příležtost ukázat svoje kvality. Zbytek mužů s rukavicemi svým konkurentům takříkajíc nedali ani čuchnout. Ricardo, De Gea, Claudio Bravo a Diego López odehráli úplně všechno. Naproti tomu třeba v Getafe nemohli ukazovat na jednoho, či druhého brankáře, že je jasná jednička. Míchel se rozhodoval o postu brankáře podle toho, jak svoje gólmany viděl během týdne. Dneska chytal Codina, za týden přišla řada na Ustariho. Ten si teď kvůli zranění minimálně na půl roku od propoceného zápasového dresu odfrkne. 

Hned pět brankářů v tomhle ligovém ročníku vyzkoušela Málaga. Nakonec se jasnou jedničkou stal Willy Caballero díky svým výborným výkonům. Argentinec přišel z Elche v ledním přestupovém termínu kvůli zraněním Asenja a Rubéna Martíneze. A když už jsme nakousli Betis u Toniho Doblase, tak se k němu pojďme ještě jednou vrátit. Vždyť už je vlastně prvoligový. Casto nepasoval do plánů odpovědných panů v Betisu, neboť funkce jedničky byla přidělena Goitiovi a mladý Ghaňan Razak mu měl krýt záda. Jenže se zranil brankář béčka, takže jeho pozici zaujal Razak a z Casta se stala dvojka. Kuriozní je, že k cestě za místem v základní sestavě mu paradoxně pomohla krutá prohra na Nou Campu v pohárovém utkání 0:5, která z něj udělala    hrdinu zápasu. A to všechno ruku v ruce se čtyřmi porážkami v řadě zlomilo Goitiovi vaz, byť do té doby vyhráli zelenobílí prakticky všechno. Najednou z něj byla jednička a se svými spoluhráči mohl oslavovat postup zpátky do nejvyšší soutěže.