Vytrvalost Isaaca Cuency

Isaac Cuenca (© notasdefutbol.es)

Včerejší den měl být pro Isaaca Cuencu hodně emotivní. Tenhle mladý fotbalista Barcelny B se měl na hřišti potkat se svými bývalými spoluhráči ze Sabadellu ve duholigovém souboji na Mini Estadi. Jenže nečekané zranění Cesca Fábregase přinutilo kouče Pepa Guardiolu zalovit na poslední chvíli v rezervě a vyvoleným hráčem, jenž by zacelil mezeru na nominační listině pro dnešní zápas v Gijónu byl právě dvacetiletý záložník.

Rodák z městečka Reus, šikovný křídelník, který stejně dobře přednáší fotbalové verše na straně pravé i levé, se stal jedním z oblíbenců dnes již legendárního kouče prvního týmu. Nejprve to bylo zranění Afellaye, "díky" němuž cestoval za pohodlnými třemi body do Běloruska k zápasu Ligy mistrů a teď jeho nominaci ještě utvrdilo zranění Cesca. Jenže paradoxně jeho prvotním cílem v současné době je boj o místo v sestavě B týmu, kde překvapivě nepatří mezi stálé členy základní sestavy nového kouče Eusebia. Nicméně po absolvování letní přípravy a amerického turné s A týmem se stal pro Guardiolu první alternací, kterou při pohledu do filiálky bere v potaz. 

Isaac se vyznačuje především díky své dravosti, výbušnosti, rychlosti při vedení míče. Jeho odvahy, správné fotbalové drzosti a nebojácnosti si brzy všiml i Guardiolův trenérský ansámbl a v létě neváhal ani minutu nad vykoupením jednoho z nejvýznačnějších hráčů Sabadellu v jeho překvapivé jízdě až do Segunda División po dlouholetém toulání v nižších soutěžích. Cuenca se minulou sezónu nevešel do kádru extrenéra B týmu Luise Enriqueho a bez remcání přijal angažmá v Sabadellu, který hrál jen Segunda B. Isaac nastoupil do 32 zápasů a do střelecké listiny se zapsal hned pětkrát.

Ale nebyl to první krok po schodech dolů, které musel Cuenca učinit před tím, než se vrátil do Barcelony. V roce 2002, v jedenácti letech přešel ze Santes Creus do žáků Barcy a poprvé přetáhl přes hlavu pro něj tolik voňavý dres culés. Ve vyhlášené canteře strávil tři roky, jenže se svojí vyhublou a neduživou postavou se necítil připravený pro další dobrodružství mezi azulgranas a vrátil se domů. Tentokrát do Reus Deportiu, aby zde rostl a zdokonaloval ve všech směrech. Po třech letech přestoupil do dorosteneckého týmu Damm, kde pokračoval ve svém formování a pomalu začal ve svém prvním roce vystrkovat růžky. Jeho finty a práce s míčem nemohly nikomu uniknout. A vrata, která se svého času zavřela, byla najednou otevřena dokořán. 

Barcelona se ozvala znovu a Cuenca se nerozmýšlel ani sekundu. Odmítl nabídky Villarrealu nebo Espanyolu, dalších vlčáků, kteří mají v práci s mladými fotbalisty vynikající výsledky. Výzva to byla pořádná. Dokázat, že může uspět v tak velkém klubu, mnohem vyspělejší než dřív, kdy se mu trémou sevřelo hrdlo. Pod vedením Javiera Garcíi Pimienty vybojoval se svými spoluhráči dorostenecký titul v lize División de Honor. Pimienta mu navíc doporučil, aby ubral na oku lahodícím kličkování a víc se soustředil na kolektiv. Cuenca ho bez výhrady poslechl a byť o pár měsíců později naskočil do letní přípravy s B mužstvem, skončil na hostování v Sabadellu. Od onoho okamžiku se zdá, že jeho rozlet nemá strop.

Stačí se jen podívat na videa z internetu, jaké kulišárny předváděl před několika lety v ulicích Reusu. Pak nejprve okouzlil Nova Creu Alta, stadión v Sabadellu a o něco později i Pepa Guardiolu. Byť Isaac nepřestává tvrdit, že jeho hlavní metou je místo v základní sestavě barcelonského béčka, může se stát, že již velmi brzy budeme jeho jméno vídávat na předních stránkách sportovního tisku.