BLOG: Vzpomínka na Los Galacticos

Zklamaní hráči Realu Madrid (© marca.es)

Fotbal prezentovaný v současnosti slavným klubem z Madridu mi dal vzpomenout na počátky mé vášně. Na dobu přešlapovaček El Phenomena a koloběžek fotbalového básníka, francouzkého hrdiny, Zinedine Zidana.

Hra Realu Madrid v posledních několika zápasech mi připomněla dobu Los Galacticos. Los Merengues se Zidanem, Figem a bohem v kopačkách, jehož obyčejní smrtelníci nazývají Ronaldo, se prezentovali profesorským fotbalem, jemuž chybělo odhodlání a nasazení. Poslední zápasy Los Vikingos, konkrétně ofenzivní hra, mi připomněly tyto doby časy galaktické slávy. Časy galaktické slávy nebo lépe řečeno galaktické reklamy avšak nikoliv časy galaktických úspěchů.

Při sledování utkání s mistrem Bundesligy, mladým a perspektivním šampiónem, pokořitelem Bayernu Mnichov, ofenzivním BVB mi hra Pusinek tyto časy intezívně připomněla. Statický, s oblíbou nazývaný profesorský fotbal v podání hráčů v bílém mě donutil vzpomenout si na trpké konce v milionářské Champions League.
Jako by hráči, bohatě placení dělníci v kopačkách čekali, až jejich práci vykoná někdo jiný. Pohyb na hřišti bez zájmu o míč, čekání na naservírování kulatého nesmyslu na zlatém podnose. Obrovské rozestupy mezi jednotlivími Vikingy předurčovaly veškerou snahu o dobytí svatyně střeženou Weidenfellerem k neúspěchu.

Jak pan Straka pravil v poločasovém studiu přenosu z utkání v Lize Mistrů, Borussia zažívala svátek. Na stadiónu Santiaga Bernabeau se nehraje každý den. To hráče BVB nutí k maximálnímu nasazení. Co dělá svátek pro hráče Realu Madrid? Jsou to poslední zápasy s týmem, který je pro řadu klubů neporazitelný. A bohužel jen tyto zápasy. Všechny ostatní, to je jen čekání na to, že vítězství příjde samo. Naštěstí v takových zápasech přichází vstříc klubu z Madridu porážka. Jak v zápase se šampionem z Albionu, tak i meisterem z Vestfálska. Pak teprve španělský Campeón objeví ve své mašině spojku, řadicí páku a Madridistas okusí kouzlo druhého rychlostního stupně.

Proč se ti hráči sakra nenabízí? Proč stojí? Na co čekají? Proč nejdo vstříc přihrávce? Proč si každý drží svoji pozici? Proč se neznaží soupeře něčím překvapit? Šetří se na zápas s FC Barcelonou? Nikoliv. Čekají na to, že vítězství samo? Možná. V Champions League čekají na gól soupeře.

Pokud ten nepřichází je hra nejlepšího klubu 20. století velmi podobná hře Los Merengues na začátku 21. století. Typický příkladem je zápas Real Madrid CF vs. Real Zaragoza. Jednalo se o souboj skupiny vynikajicích individualit proti týmu.  Po zahájení druhého poločasu mi dokonce připadlo, že slavný Real Madrid hraje ve žluto-černé kombinaci a tým strachující se o udržení v La Lize v dresech bílých. Sledování takových zápasů je utrpením. Ještě větším utrpením by bylo sledování takového představení pro Madridistas přímo na Concha Espina. Jejich jediným štěstím je to, že na Estadio Bernabeau chodí Madridistas jen minimum. Pár stovek.

Zápasy Realu Madrid by měly začínat za stavu 1:0 pro soupeře. Teprve pak přestávají hráči dodržovat taktické pokyny taktického génia, trofejemi ověnčeného Mourinha a začnou hrát to, co je dovedlo do Realu Madrid. Fotbal!