BLOG: 1. sraz SpanelskyFotbal.cz

Dějiště srazu. Pablito je vidět u schodů...

Slíbil jsem, že se chopím klávesnice a naťukám nějakou krátkou reportáž z premiérové a skromné sešlosti některých uživatelů, jež pravidelně navštěvující tuto skvělou internetovou stránku. I když nemám obdobné kvality a schopnosti velkých literátů minulých staletí přenést oddaného čtenáře do děje a dějiště srazu, pevně věřím, že na Vás přenesu tu konejšivou atmosféru setkání a hlavně nalákám na nadcházející sraz.

ÚČAST a PRŮBĚH

Ačkoliv prvotní jarní nadšení předznamenávalo minimálně desetičlennou delegaci ze všemožných dědin a krajů, konečný počet účastníků se sotva doploužil k číslici šest, přičemž ještě v průběhu pátečního večera muselo odstoupit ze závažných zdravotních důvodů útočné eso Atlética Madrid, milovník Luise Perey či Jorgeho Mendese známé pod přezdívkou Šebýk.

Byl to právě Šebýk, jenž nás hnal na hřiště a chtěl mermomocí prověřovat kvality nejpřekvapivějšího brankáře v dějinách kopané, jímž byl benjamínek srazu Carlos Juan Pablo, avšak na svou nevýslovnou touhu čutat si a nepozvedat v železné pravidelnosti panáky a pivní číše krutě doplatil, neboť se ozvalo jeho koleno a zakázalo mu téměř veškerý pohyb. Sraz tak pro něj skončil hodně předčasně, okolo deváté večerní opustil klubovnu...

I kvůli tomuto nečekanému a smutnému výpadku jsem zapátral ve vlastních hořepnických řadách a vsadil při konzumaci zlatavého budějovického moku na místní (od)chovance Boba a Spajka (a všimněte si prosím nezbytné paralely s Málagou), kteří se bez přílišných protestů a hořekování chopili své povinnosti a pomohli nám zpacifikovat sud.

Ale vraťme se k představení účastníků srazu. Atlético Madrid, Real Madrid a Málaga nakonec měly hned dvojí zastoupení, neboť pozvání neodmítl fanoušek Rojiblancos Andrés, čistokrevný Merengues Carlos Juan Pablo, gloryhunter SniperxXx a nakonec i moje maličkost.

Setkání bez alespoň jednoho Culés, fanouška letošního mistra a suveréna La Ligy i Ligy mistrů z Barcelony, to bylo téměř nemyslitelné. Velice příjemnou návštěvou z dalekého slovenského státečku nás poctila redaktorka našeho webu a známá příznivkyně barcelonské kopané Romi, která se mj. rázně chopila hesla „Láska prochází žaludkem“ a zahrnula nás takovou dávkou lásky, že ještě dlouho budeme vzpomínat na skvělé dobroty, jimž vládly upečené – překvapivě - maďarské klobásky v listovém těstíčku. Ještě v pátek navečer padl za oběť poslední koláček...

Již v pátek došlo na prvotní oťukávání a ukázku našich fotbalových (ne)schopností. Mých brankářských rukavicí se bezostyšně chopil Pablito, jenž sice úvodních zákrocích trošku tápal, avšak v sobotním brzkém odpoledni byl již nepřekonatelný. Střelci byli ovlivněni mírným větrem, ostrým sluníčkem a nezastřiženou trávou, což je jistojistě  hlavní důsledek naší střelecké nemohoucnosti, že José?

Páteční večerní program vyplnilo krom popíjení pivíčka, kořalek či pobafávání vodní dýmky sledování českého tragikomického dílka „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“ či dalších neotřelých videí na širokoúhle plazmové obrazovce. Mezi další aktivity patřilo i hraní fotbálku, v němž ode mne dostával zejména SniperxXx pekelně naloženo a nejednou se mohl obávat, že si stůl za osobitého štěkotu podleze, ale nakonec jsem se vždy bohužel slitoval!

Sobotní unavené ráno připravilo první velký problém, a to kdo dojde do nejbližší sámošky pro nezbytné pochutiny k sobotnímu obědu, večeři a nakonec i brzké nedělní snídani. Problém byl vyřešen konsensem, neboť se za mou polohlasitou nabídkou, že tam dojdu, ozvalo několikanásobné „Tak jo!“ Po krátké etapě na hřišti přišel odpolední vrchol, a tedy wimbledonské tenisové finále žen, v němž nakonec česká ranařka Petra „Kvítek“ Kvitová zničila ruskou sirénu Marii Šarapovou a poskytla nám další důvod, proč zvýšit objem přijímaných tekutin/lihovin.

Když konečně všichni přišli na to, co by si vzali na pustý ostrov a na kom ten zatracenej duch sedí, a když jsem konečně ve finále imaginárního MS 2002 porazil ve finále s Francií Andrésovu Brazílii (4:3; Kdo uhádne střelce vítězné branky, má u mne na dalším srazu SF.cz nějakou menší flašku. A nesmí hádat účastník prvého srazu.), bylo na čase vytáhnout z arzenálu všemožných kouzelnických a znelidšťujících her tu nejdrastičtější, jež nese pracovní název „Bolívie“, i když upřímně pochybuji o tom, že by v tomto chudičkém státečku věděli něco o podstatě hry samotné, ba i o monstrózní konzumaci budějovického Budvaru...

Romi pro jistotu pomaličku usínala za neidentifikovatelného zpěvu a výkřiků hráčů "Bolívie" již od půlnoci, Pablito sledoval naše dovádění se sirkami z povzdálí, a tak se hlavní zápletka nedělního brzkého rána odehrávala u stolu plného piva a provoněného jablečným tabákem.

Celý večer, noc a ráno byly hrstkou přeživších ukončeny okolo páté hodiny ranní, přičemž již za tři hodiny odjela z Hořepníka první východní delegace zastoupená Romi a Andrésem. Dvojice Pablito a SniperxXx se posléze na hrubý nátlak chopila košťat, mycích prostředků a hadrů a jala se uklízení prostor za mého nezbytného dozoru a dohledu. A i když Pablito s koštětem spíše tancoval v rytmu přehrávaných písniček, je třeba si přiznat, že takhle čisté kabiny a klubovnou Hořepník nepamatuje. 

ABSENCE

Jímá mne trošku lítost nad tím, že na sraz nedorazilo hned několik relativně přislíbených účastníků, mezi něž patří ruty, aimar21, Floren.Peréz, L0sCulé5V!sc4eL, bano či z velmi pádných důvodů Boix. Skromně jsme doufali, že dorazí jeden ze dvojice Lvů txapeldun či tunak.

Je bohužel škoda, že na sraz od prvotní chvíle nechtěl dorazit strůjce úspěchu a majitel tohoto webu Carlitos, s jehož účastí by se počet účastníků jistě zvětšil, neboť by dorazili i ace či vasa23.

HODNOCENÍ

I přes tuhle skutečně malou nepříjemnost a vadu na kráse lze říci, že se první sraz určitě povedl a pevně věřím, že se stal důležitým mezníkem v budoucím setkávání fotbalových nadšenců milujících španělskou kopanou a sdružujících se pod hlavičkou této skvělé webové stránky.

Základy byly položeny, na nich můžeme pomalu vystavět třeba dlouhotrvající tradici. Jste ochotni se přidat? Jste ochotni si udělat jeden víkend na vcelku neznámé nicky, pobavit se s nimi, spřátelit se, poklábosit s nimi? Vězte, že to stojí za to...!

Mým zásadním pořadatelským nedostatkem bylo nezajištění tág ke kulečníku, které zamklo nejvyšší vedení klubu v apartmánech, od nichž nemám klíče. Pak jistojistě schází fotografická dokumentace, i proto nemůže mít tento článek žádnou úvodní fotografii či své vlastní album. To mne nejvíc mrzí, nicméně na dalším srazu se podobných chyb již nedopustím(e)...

Viva Espaňa! Viva Hořepník! Viva SF.cz!