Akademie Espanyolu vychovává především člověka

Mládežnická akademie Espanyolu Barcelona patří mezi nejvyhlášenější v celém Španělsku. Jedním z tajemství výsledného úspěchu je bezpochyby poměrně náročný postoj vůči svým svěřencům. A to nejen po stránce fotbalové, ale i lidské. Zkrátka a dobře, "pericos" chtějí vychovávat nejen výborně fotbalisty, ale i správné lidi. V žádném případě se tudíž nerozpakují vyhodit nadějného fotbalového studenta, ať už je to pro nepřístojné chování, nebo kvůli špatným známkám.

Espanyol v červenci roku 2010 otevřel novou rezidenci. Budova se nachází na pozemku školy Escuela Túrbula, takže z areálu institutu budoucích hvězd Espanyolu to mají mladí fotbalisté do školy, kde pobírají středoškolské vědomosti, pouhých pár metrů. Právě taková vzdálenost dělí třídu od pokojů, umýváren a obývacích místností teenagerů. Větší komfort už fakt zařídit nejde. O to, aby se všichni cítili jako doma, se starají čtyři dobré duše, dva muži a dvě ženy. Čtyřiadvacet hodin denně na ně dohlíží, hlídají, kontrolují dietu, vše v závislosti na trénincích a zápasech.

Zrovna teď je zde ubytováno 27 fotbalistů a jeden trenér, ale není to tak dávno, co tu bylo kluků hned padesát. Pár hráčů zde "působí" externě a dochází sem pouze na jídlo. Člověkem odpovědným za celou rezidenci je Ramón Guerrero. "Mám trochu složitou roli, někdy jsem kamarád, někdy jejich táta občas i jejich nepřítel", vypráví vědom si své odpovědnosti. Guerrero pro Espanyol pracuje už nějakých dvacet let, což je téměř půlka jeho života a většinu z nich jako trenér.

Hráči jsou podrobeni tvrdé disciplíně. Kluci jsou rozdělení do dvou "směn" podle toho jaké zaměření studují, hrají-li za kadety, nebo dorost, i tak ale všichni vstávají po sedmé hodině ranní. Ještě před nástupem na snídani, což je čtvrt hodiny po budíčku, musí být všechny pokoje komplet uklizené. "Ramóne, už mám uklizeno a perfektně vyvětráno", hlásí právě jeden z nejmladších obyvatel, když potká svého nadřízeného na chodbě. Teď jsou na pokoji hráči po dvou, ale před dvěma roky sdíleli místnost hned čtyři budoucí kopálisté.

Samozřejmě nastavená pravidla a vnitřní normy musí všichni dodržovat do posledního puntíku. "Je to ten nejlepší způsob aby zdejší soužití fungovalo a aby si uvědomili, že si tady prostě nemůžou dělat co by chtěli. Jsou tady od toho, aby se naučili fotbalovému řemeslu, ale také kvůli studiu, aby se z nich stali slušní lidé a měli by se naučit respektovat své spoluhráče, profesory, trenéry a ostatní zaměstnance. A také zdejší prostory. Jejich tátové nám je svěřují, jsem jejich poručník, dohlížím na jejich známky, volám k doktorovi, když jim není dobře...a někdy je potřeba být hodně přísný, aby uznávali autoritu", vysvětluje Guerrero.

A o tom, že nemluví nijak do větru, svědčí i skutečnost, že před pár týdny byl vyloučen jeden mladík kvůli svým opakovaným prohřeškům proti disciplíně, kdy například nepřespával v rezidenci a ráno předstíral, že spal tam kde měl, ovšem každý jeho pohyb byl zaznamenán na kamerovém systému. "Jinak ale má většina kluků vzorné chování. Vědí o co hrají a váží si toho. Uvědomují si, jaká to pro ně byla oběť opustit domov v sázce na eventuální fotbalovou kariéru", objasňuje.

Hodně mladíků pochází z Katalánska, ale jsou zde i zástupci Valencie, Kanárských ostrovů, Andaluzie, Galície anebo dokonce i Pobřeží Slonoviny. Dřív zde ale bylo víc zahraničních fotbalistů, jenže nyní je jejich příliv značně omezen. Zejména kvůli problémům, které představuje čím dál tím víc bující byrokracie a v neposlední řadě i pro významnou finanční zátěž, kterou to sebou přináší. Jinak roční rozpočet celé rezidence je půl milionu eur. Jenže utahování opasků, které je v dnešní době nezbytné a pro Espanyol platí dvojnásob, má za následek nejrůznější škrty. Samozřejmě hrozí i okrouhání částky, která je směrována do rezidence, nicméně v kancelářích v Sant Adrià doufají, že se tomuto nepopulárnímu kroku vyhnou a nepřijdou ani o jediné euro. Už tak je rozpočet maximálně našponovaný. O mládežnickou základnu se od usednutí Joana Colleta na prezidentské křeslo starají bývalí hráči Jordi Lardín a Ángel Morales. Pro oba je úloha rezidence naprosto klíčová. "Pro klub, jako je náš, je cantera něco zásadního o co je potřeba se starat a především v těchto krizových dobách. A není pochyb o tom, že v mládežnickém fotbale je důležitá rovněž rezidence".

Guerrero každý pátek podává Lardínovi podrobnou zprávu o všem co se přihodilo. Bývalý trenér mu referuje zejména o chování jednotlivých hráčů na všech úrovních, školních výsledcích, atd. Jestli si některý hráč nezaslouží hrát, tak prostě nehraje. "Máme jasno v tom, že formujeme především člověka, až potom fotbalistu".  Lardín a zbytek odpovědných lidí si to bezezbytku uvědomuje. Ale v každodenním styku je s nimi právě Guerrero. "Mají různé doučovací hodiny a profesoři se občas nezdráhají být k nim trochu laxní, protože stejně mají odpoledne trénink, nebo nemohou na zkoušku, protože jsou pryč...ale my jsme nekompromisní", komentuje.

Po vyučování je čas na trénink. Rezidence je od sportovního centra Sant Adrià vzdálena asi jen sto metrů. Když jim Guerrero rozdá čisté  oblečení, mohou se věnovat své opravdické vášni: fotbalu. Když přecházejí most, který dělí obě zařízení a díky němuž se vyhnou železničním kolejím, najednou se jim rozjasní tvář. Novým domovem blanquiazules prošli i Thievy, Dani Nieto, nebo Paul Quaye, ale už zde nebydlí. Když dosáhnou plnoletosti, většina z nich se rozhodne bydlet s některým spoluhráčem. Málokterý z nich se prokouše mezi elitu, ale i tak jsou všichni hrdi na to, že tvoří součást tak skvělé firmy, jakou barcelonský Espanyol bezesporu je.