Alcácer buší na vrata

Paco Alcácer (© as.com)

Těsně za branami stadiónu Mestalla, osvětlený přerušovanými světly vozu záchranné služby, naslouchajích hysterickým výkřikům své matky Paco Alcácer pochopil, že jeho život se během několika vteřin od podlahy změnil. Během okamžiku mu životní osud zasadil pořádně tvrdý úder. Na asfaltu ulice Avenida de Suecia leželo bezvládné tělo jeho otce. Srdeční příhoda pár desítek minut poté, co jeho syn vstřelil premiérový gól na Mestalle za první mužstvo ché.

Paco Alcácer již věděl jak sladce chutná okamžik skórovat v bílém dresu se znakem netopýra.  V poháru. Proti Alcoyanu. Jenže tenhle gól byl přeci jen jiný. Zvláštní. Především proto, že padl v domácím království, na Mestalle v zápase proti AS Roma. A pak také z toho důvodu, že mu fanoušci přichystali bouřlivé přivítání a ovace. Alcácer se totiž nedluho předtím stal národním hrdinou, když ve finále evropského šampionátu devatenáctiletých fotbalistů vstřelil našim mladíkům dva góly a Mestalla ho přivítala jako svůj idol, jako hráče, který má ve svých rukou klubovou budoucnost.

Pro srdce jeho tatínka to bylo příliš velké emocionální sousto. U bran stadiónu, kde Paco právě začal psát nejzajímavější pasáže svého fotbalového životopisu, zemřel. „To, co Alcácerovi provedl život se nedá pojmenovat“, prohlásil plný emocí Juan Mata, když se o smutné události dozvěděl. Rána to byla hodně trpká, ovšem Alcácer se z nepříjemného okamžiku dokázal oklepat a pokračovat v již dříve započaté náročné práci, na jejímž konci by měla číhat sladká odměna, po které už od dětství toužil. 

„Mnohokrát děkuji všem za podporu, kterou mi dáváte“, omezil se komentář útočníka Valencie a o týden později již znovu zařezával v tréninkovém procesu. Hraje za Valencia Mestalla v Segunda División B a každý zápas pro něj představuje jakési pomyslné finále, příležitost dosvědčit, že si zaslouží místo v plánovacím kalendáři trenéra Unai Emeryho. A činí se pěkně. Po deseti odehraných kolech má na své pažbě plných devět zářezů.

Budoucnost Valencie se točí kolem postavy Paca Alcácera. Fotbalisty se dvěma schopnostmi, které jsou pro středního útočníka hrozně důležité. Je velmi chytrý v okamžiku odpoutání se od svého strážce a zároveň smrtící v následném zakončení. Devítka víc nepotřebuje a Alcácer ve svých osmnácti letech ovládá perfektně obě dvě činnosti. Valencijské béčko jeho branky drží při životě a snad to je ten pravý důvod, proč je pořád připoután k rezervnímu týmu, který by bez něj asi šupem pádil zpět do Tercery, nicméně svými úspěchy v soupeřových šestnáctkách velmi silně buší na vrata prvního týmu. Emeryho Valencie by v něm mohla najít řešení svých problémů. Miláček místních tribun by mohl znovu vlít nadšení mezi místní diváky už jen tím, že by se jeho jméno objevilo v zápasové nominaci. 

Alcácer je zkrátka budoucnost Valencie, kluk, jenž ukázal, že díky ráně osudu vyspěl a dokáže bojovat s různými nepříjemnými situacemi, které se mu postaví do cesty. V prvním týmu si příležitost zaslouží. Přišel jeho čas.