Alespoň mezi tyčemi je naděje

Brankář Racingu Mario (© eldiariomontanes.es)

Racing Santander včera na stadiónu La Rosaleda připomínal v souboji proti Málaze zombie. Vypadá to, že fotbalová smrt tohoto rozladěného orchestru je spíše realita, než tušení a potvrzení sestupu je odvislé od návštěvy soudce, mužstva, které schválí povstání mrtvol. Možná, že to bude ve čtvrtek Mallorca, nebo nedělní přímý konkurent v boji o udržení Villarreal, jenž vyřkne definitivní ortel. Nicméně uprostřed tohoto chaosu existuje jedno místo, kde se ještě udržují známky života. Paradoxně je to na postu brankáře. Nejprve Mario, než musel kvůli zranění odstoupit, a posléze Dani Sotres, jenž debutoval v nejvyšší soutěži, potvrdili to, co více méně všichni vycítili. S více než pravděpodobným odchodem prvního brankáře Toña po skončení sezóny je náhrada mezi třemi bílými tyčemi zajištěna.

Už v několika po sobě jdoucích zápasech je nejlepším hráčem Racingu Santander brankář. Důkaz, který potvrzuje skutečnost, jak slabé mužstvo tenhle ansámbl z Kantabrie je. Včerejší statistiky ze stadiónu Málagy byly znovu k uzoufání. Již v 62.minutě dohrávaného souboje 32.ligového kola měli svěřenci trenéra Pellegriniho na kontě dvacet střel, z nichž deset mířilo do prostoru, který vymezuje branková konstrukce. A Racing? Nula! Gólmani Racingu se pořádně zapotili.

Do utkání nastoupil jako jednička Mario. Jistý, jako vždy, mírně vysunutý, jak mívá ve zvyku, znovu ukázal svoji třídu. Druhá minuta, faul Francise na Rondóna ve vápně, červená karta (Racing je s osmi červenými kartami nejvylučovanějším týmem Primera División) a penaltová zkouška, která měla prověřit kvality tohoto čekatele na místo prvního brankáře. S vystižením směru střely Cazorly z penaltového puntíku neměl prakticky žádný problém a španělský reprezentant musel zpytovat svědomí. Naděje Racingu v deseti lidech na remízu držel ještě o pár minut déle, ovšem na zatočenou střelou Isca už prostě nedosáhl. 

Ve druhém poločase se vyplnily nejčernější obavy. Ještě než se oba týmy uklidily do kabin na patnácti minutový oddych, musel být u brankové lajny ošetřován doktorem Mantecónem a masérem Romañou. Bolelo ho pravé zápěstí. Obnovené zranění, které ho málem nepustilo do posledního duelu proti Granadě. Každopádně Mario se nechtěl předčasně vzdát, zatnul zuby a na brankovou čáru se postavil i na začátku druhé půle. Ovšem hned v první vážnější akci, při které musel zasahovat, uznal, že to prostě nepůjde a musel požádat o vystřídání.

Dani Sotres, jenž už ve svém fotbalovém curriculum vitae nashromáždil několik nominací k utkáním nejvyšší soutěže, tak mohl dokázat, proč je španělským reprezentantem do devatenácti let. Stejně jako jeho kolega naznačil, že předpokládaná výměna v brance Racingu s výheldem do příštího ročníku nepředstavuje pro kantabrijský klub žádný velký risk v případě, že bude spoléhat na stávající gólmany z domácího odchovu. Přestože mu bude devatenáct teprve v květnu, ukázal, že má pro strach uděláno a před kvalitou Cazorly, Van Nistelrooye, Dudy a spol. se mu rozhodně kolena nerozklepala. I tak ale musel ochutnat tu hořkou tvář brankářské roboty a dvakrát vytáhnout strakatý kulatý předmět ze své sítě. Ovšem na druhou stranu fanouškům Málagy ukázal i několik velice pěkných zákroků.

Ve čtvrtek by mohl dostat příležitost znovu. Jestliže se Mario nedá dohromady a s Toñem na marodce, může Sotres okusit jaké to je chytat za první tým před svými věrnými příznivci na domácím stánku El Sardinero. Zcela jistě nejednou snil až se mu tenhle okamžik vyplní, ale asi ani v tom nejčernějším nedoufal, že k tomu dojde za takovéto konstelace.