Ander v sobě našel střelce

Ander Herrera (©as.com)

Po vousech ani stopy, úsměv připravený nastartovat ihned jakmile se k tomu naskytne sebemenší záminka. Ve svých jedenadvaceti letech je fotbal to jediné, co ho zajímá. Jeho tvář dítěte myslí na fotbal čtyřiadvacet hodin denně. V nedělním úvodním zápase Mistrovství Evropy hráčů do 21 let proti Anglii (1:1) odehrál Ander Herrera možná svůj nejlepší zápas pod hlavičkou tohoto výběru za který už dvakrát skóroval, což je stejný počet tref do černého, kolik zaznamenal za celou tuto ligovou sezónu v dresu Zaragozy. Přeci jen je to rozdíl hrát za tento kvalitní výběr, který není tak svázán okolnostmi ligového přežití, které tým z Aragonie díky neutěšené sportovní i ekonomické situaci s sebou celou sezonu vláčel. „Vůbec o tom nepochybujte, že se mi líbí tenhle fotbal plný přihrávek, držení míče, pohybu. To ale neznamená, že neumím hrát nic jiného. Přizpůsobím se tomu, co po mě bude každý trenér chtít, ačkoliv při tomhle se bavím nejvíc”, potvrzuje po příjezdu z relaxační kůry v lázních na hotelový pokoj.

Zástupci UEFA vybrali nejlepším hráčem zápasu spoluhráče Thiaga, ovšem mezi novináři i fanoušky, kteří sledovali tenhle duel v ochozech stadionu, nebo na televizních obrazovkách zanechal asi největší dojem záložník, který od příští sezóny bude oblékat dres Athleticu Bilbao. Především proto, jak dynamický fotbal předváděl, jak velký prostor svým pohybem dokázal obsáhnout a svými útočnými výlety, které zaváněly nebezpečím před soupeřovou brankou. A svým gólem po rohovém kopu dostal Španěly i do vedení, což mnohé spoluhráče udivuje, neboť tohle není zrovna jeho patrketa. „Zdá se to jako lež, ale ten kdo dal gól je...Ander Herrera!”, dělal si legraci náruživý uživatel Twitteru Iker Muniain na svém účtu. Jeho bývalí spoluhráči rovněž uvedli svůj komentář ke střelecké erupci, neboť Herrera skóroval i minulý týden v posledním přípravném zápase La Rojity před turnajem proti Rusku. „Střílení gólů nikdy nebyla jeho práce”, prohlašuje Paredes, krajní obránce Realu Zaragoza. Své si řekl i Ángel Lafita: „Ale už je dává. Myslím si, že když se po téhle stránce zlepší, bude z něj úžasný hráč, protože všechno ostatní už umí”. Zároveň přidá vzpomínku na první den, kdy zaregistroval tohoto kluka: když přišel do kabiny, tak jsem si myslel, že to je něčí příbuzný, nebo podavač míčů, kvůli tomu, jak dětsky vypadal. Jenže jak vlítnul na trávník, bylo mi hned jasné, že patří do našeho týmu”.

V repre prostě hraje jinak. Není ničím svázaný. Ve svém, dnes již bývalém, působišti byl zvyklý vykonávat úlohu lídra, což ho předurčovalo především k rozdělování míčů svým spoluhráčům, než aby sám vyrážel na útočné výlety až do bezprostřední blízkosti soupeřovy svatyně. Pod vedením kouče Milly se po place pohybuje spíš pomocí svých instinktů a tak trochu vykonává i funkci trenéra. Během zápasu mluví a mluví...Ovšem neudílí svým kolegům nějaké rady. Spíš je upozorňuje na to, koho mají před sebou, nebo za sebou, aby zvolili správné rozhodnutí, vždycky na blízku, aby se mohl stát případným příjemcem přihrávky. „To je pravda, na hřišti mluvím hodně, ale dělám to proto, protože jsem sám rád, když mi někdo řekne, co je kolem mne. Dělám jenom to, co chci, aby ostatní dělali mně. Proto jsme tým,” objasňuje. 

Jeho povaha je spíše výbušnějšího rázu, takže nehrozí, že by díky nějaké nepříjemnosti sklopil hlavu a uzavřel se do sebe. Je to spíš takový válečník. Roztržky a dialogy z rozhodčími k němu také hodně pasují. Tady na sobě ještě musí hodně zapracovat. 

Ze stylu hry, jaký se v reprezentaci praktikuje, je však nadšený a ani remíza s Angličany mu nemohla pokazit náladu. „Byli jsme mnohem lepší a když se budeme držet tohoto stylu hry, tak góly přijdou”. Moc dobře ví, že po skončení tohoto evropského šampionátu se bude muset přizpůsobit zase jiným výzvám. Každodenní práce, která ho čeká v baskickém klubu bude přeci jen trošku odlišná od toho, co si užívá právě teď. „To nevadí. Každé mužstvo a trenér má svůj styl, jak vidí fotbal a já se bez problémů přizpůsobím”. Luis Milla, trenér jedenadvacítky, jenž se snaží napodobovat styl Barcelony, jak se zdá, našel pro Herreru ideální místo na hřišti. Ve tříčlenné záložní řadě na pravé straně, s naprostou volností tvořit a podnikat výlety do soupeřova vápna. To je pro něj ideální, ačkoliv se skvěle přizpůsobí i pozici blíže k útočníkovi, nebo té v záložní dvojici hned před stopery. Uvidíme jakou úlohu mu (staro)nový trenér na San Mamés najde a jak bude nová posila klubu v příštích letech prospěšná. V červeném dresu mu to jde zatím pěkně od ruky.