"Anoeta, to je jako hrát doma, ale venku"

Mikel Labaka (© as.com)

Mikel Labaka, jedenatřicetiletý stoper Raya Vallecana zažije v neděli zvláštní situaci. Jeho mužstvo totiž zavítá na stadión Anoeta, kde hraje domácí zápasy Real Sociedad, klub jehož modrobílé barvy hájil od svých sedmnácti let, až na drobné vyjímky prakticky bez přestání.

Jak prožíváte poslední dny před utkáním na Anoetě?

Bude to odlišné utkání. Na podzim ve Vallecas už jsem hrál, ale nastoupit tady, to má úplně jiný nádech.

Bude to pro vás asi trošku divné naskočit na trávník v jiném dresu...

Určitě. Utkat se s Realem na Anoetě, to je jako hrát doma, ale venku. Budou to divné pocity. Ale jakmile začne zápas, každý si hledí na to své.

Nespletete si kabinu?

Popravdě v kabině hostí jsem nikdy nebyl. Ani nevím, jak vypadá.

Doufáte, že budete hrát?

V neděli jsem odehrál celý zápas po dlouhé době, kdy jsem byl zraněný a celý týden trénuji s pocitem, že hrát budu. Musíme si ale počkat, jak trenér rozhodne.

Bere trenér Sandoval tyto okolnosti v potaz?

Trenér moc dobře ví, že je to pro mne vyjímečné utkání, ale nakonec stejně postaví tu nejlepší možnou jedenáctku. Tohle je profesionální fotbal a chápu, že kouč musí hledět na zájmy Raya Vallecana a ne Mikela Labaky.

Real Sociedad potřebuje body víc, než vy...

Podle bodů a postavení v tabulce bych řekl, že ano. Ale my rovněž potřebujeme bodovat. Prohráli jsme poslední dva zápasy a s 37 body ještě nemáme zajištěnu záchranu. Pořád ještě potřebujeme jedno, dvě vítězství a chceme je dosáhnout co nejdříve. 

Cítíte větší klid s dvanácti bodovým náskokem na sestupové pozice?

Čím větší odstup a počet zapletených týmů, tím větší klid. Věříme v sebe sama a snad získáme co nejdříve body, které nám ještě schází, abychom se zachránili. Ale nemůžete nic vypustit, protože soupeři vyhrávají a pár špatných zápasů vám zkomplikuje sezónu. 

Zaragoza už se začíná probírat...

Je to hrozně ošemetné odepsat nějaké mužstvo, nebo dělat propočty podle toho, jak se vyvíjela dosavadní sezóna, protože nikdo neví, co se stane do 13.května. Hodně lidí se se Zaragozou spletlo, když ji považovali za vyřízenou. Pořád je ve složité situaci, ale ještě žije. To je důkaz toho, že nikdo nemůže usnout na vavřínech. 

V celé Gipuzkoe nebyli lidé ani tolik rozladěni ze samotné porážky Realu Sociedad na San Bernabéu, jako spíš z toho, jaký fotbal mužstvo předvedlo...

Většina mančaftů si odtamtud odvezla debakl. Je normální, že jsou fanoušci rozzlobeni, protože ani fotbalistovi není po chuti prohrát tímto stylem. Jenže v tuto chvíli Madrid a Barcelona hodně převyšují  zbytek týmů. Přivézt z Bernabéu pozitivní výsledek je aktuálně hodně složité. 

Překvapilo vás, jak rychle se adaptoval stoper Iñigo Martínez na nejvyšší soutěž?

Bylo vidět, že je to hráč, jenž může být Realu hodně platný, jen mu bylo třeba dát příležitost. Hraje dobrou sezónu a mám z něj velkou radost. Když se klukům z cantery otevřou dveře, zvládnou to. A nejen Iñigo, rovněž Illarramendi, Cadamuro, Pardo...Prožívají svůj první rok v Realu, mužstvo funguje a to je dobrá zpráva. 

Jak to jde v Rayu po stránce fungování klubu?

Pořád jsme v konkurzu se vším, co to sebou přináší. V Realu jsme si tím už prošli, takže více méně víme, co to představuje. Naštěstí jsou sportovní výsledky dobré a to hodně pomáhá. 

Čekal jste, že si ve své první sezóně v Rayu zahrajete víc?

Měl jsem utržený sval na noze a zatím jsem stihl jenom osm zápasů. Mužstvu se daří a já se snažím přispět co nejvíc, ale samozřejmě bych chtěl hrát víc, jako všichni.

Jak se žije v Rayu?

Jako ve všech ostatních mužstvech. Většinou se ve volných dnech sejdeme a povečeříme spolu, s rodinami a dětmi. Navíc v Madridu je spousta basků, takže se vždycky najde někdo, s kým se dá něco naplánovat. 

Není to příliš velké město?

Je to velká změna. Já bydlím na předměstí a někdy to jsou celé týdny, co se do centra vůbec nepodívám. Pro nás, co jsme zvyklí na malé vesnice je to pro nás lehce chaotické. Máte sice příležitost dělat spoustu rozmanitých věcí, ale provoz a tlačenice jsou přehnané.

Jsou vztahy v šatně Raya a Realu v něčem podobné?

Jsou rozdílné. Tam jsme se znali z mládežnických kategorií a nakonec jsme spolu strávili mnoho let společně. Tady jsou jenom dva, nebo tři hráči z Madridu a samozřejmě se smlouvami mnohem kratšími, než v Realu. Atmosféra je dobrá, ale odlišná.

Smlouvu máte do roku 2013. Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Logicky bych chtěl pokračovat tady, ale všichni víme, jak to ve fotbale chodí. Minulé léto jsem měl v Realu smlouvu a skončil jsem v Rayu.

Myslet na fotbalový důchod je asi ještě předčasné?

Po zdravotní stránce se cítím dobře, sil mám dost, nicméně bohužel si člověk nemůže pokaždé vybrat okamžik, kdy pověsí kopačky na hřebík.