Apoñovy paradoxy

Antonio Galdeano Beníteze (©malagacf.com)

Vzdálenost mezi školou Las Misioneras a starodávným fotbalovým hřištěm El Chocolate je v Málaze jen pár metrů. Tam se psal, samozřejmě neodmyslitelně s míčem u nohy, životní příběh Antonia Galdeana Beníteze, kterému odmalička, kdy ještě ani pořádně nemluvil, říkali Apoño. Sedmadvacet let si musel počkat na to, až se mu poštěstí být součástí něčeho o čem doposud jenom snil. Stát se velkou osobností ve velké Málaze, klubu svého srdce. Několik let proti běhu času musel uhýbat před drogami a zločinností v milované, ovšem pro život nelehké čtvrti, sedm měsíců stavěl a rozebíral střechy a ve volném čase ještě hrál v nižších soutěžích. Letos v létě vydal to nejlepší, co v něm dřímalo, aby v okamžiku, kdy začne sezóna se smělými evropskými ambicemi, mohl být připraven v první řadě. Nyní je na černé listině, po nešťastném incidentu v kabině na Sánchez Pizjuánu a v jeho nitru se pořádně vaří žluč. Paradox.

Když talentovaný středopolař viděl, jak do Málagy proudí první zvučná jména, vyhrnul si rukávy a začal na sobě pořádně makat, aby nezůstal pozadu. Vždycky zastával krédo: „obklopen skvělými hráči budu moci hrát ještě lépe”. Věrný své filozofii, absolvoval léto jako pravý profesionál, což ani jeho přátelé dlouho nepamatují. Nalinkoval si plán přípravy vskutku spartánský, odolal vábení veškerých letních radovánek a všichni valili bulvy při jeho návratu z dovolené: 70 kilo váhy, tedy o tři méně, než byla jeho obvyklá váha v minulých sezónách, index tělesného tuku menší než deset, když doporučení pro profi sportovce je menší než 10,5. „Jsem na tom lépe, než kdy jindy”, nepřestával opakovat. „Nikdy jsme ho takového neviděli”, prohlašovali spoluhráči a členové realizačního týmu.

Po psychické stránce to byl rovněž zcela vyměněný Apoño. Narození jeho syna Antonia ho již mimo fotbalové arény trochu usadilo, ovšem příchod na svět dcerky Gisely během minulé sezóny, představoval v tomto směru definitivní zlom. Již netrávil tolik času ve čtvrti Palma-Palmilla, kde přebývají z velké časti kriminální živly a ilegální přistěhovalci a kde se Apoño hodně pravidelně zdržoval, což životu profesionálního fotbalisty rozhodně neprospívalo. Konečně vyslyšel volání mnoha lidí, především bývalého hráče Málagy Sandra, a koupil si v Alhaurín de la Torre, asi patnáct kilometrů od Málagy, chatu, kde může vypnout a soustředit se jen na svoje povolání. Ani tady ale nezapomíná na svůj klub kde s fotbalem začínal, CD 26 de Febrero Málaga, kde pomáhá jako poradce a zařizuje různé věci, zejméno logistického charakteru. Kupříkladu ve čtvrtek daroval klubu sto míčů, což dělá pravidelně. Je tu často vidět zaparkovaný jeho vůz 4x4, neboť sem jezdí navštěvovat své rodiče, sestry a mladšího bráchu Juanita, jenž hraje za rezervu a kterého vždycky považoval za lepšího fotbalistu, než je on sám.

I proto tak těžce nesl své střídání v prvním ligovém duelu v Seville. I proto proměnil svoji frustraci v nešťastnou kritiku směrem ke svým spoluhráčům, která přiměla Pellegriniho vyloučit ho z následujících třech nominací k ligovým duelům až do okamžiku, než uzná svoji chybu. Jenže Apoňo si nemyslí, že by se měl omlouvat, za výplod své neřízené povahy, charakterového rysu, který mu na hřišti dovolí provádět věci, které se ostatní neodváží, nebo nedokáží udělat. I teď dostává různé rady, aby takříkajíc spolkl slinu a odvolal všechno co řekl bez úmyslu desakreditovat své spoluhráče, kteří stejně jako on během prvních 45 minut andaluzského derby dokonale ztroskotali.

Paradoxní bylo už to, co se dělo v předchozích sezónách, v nichž patřil k neodmyslitelným členům základní sestavy, přestože se jeho mimosportovní život neslučoval s tím, jaký by měl vrcholový fotbalista vést a jenž ho odsoudil kvůli neustále se opakujícím svalovým problémům na téměř rok bez fotbalu. Některé jeho prohřešky prosákly na veřejnost, jiné ne, nicméně nedostatek hráčů minimálně na podobné úrovni, stejně jako jeho kvalita ho nepřipravila o místo mezi nejlepšími jedenácti. Především pod taktovkou Juana Ramóna Muñize, kouče, který ho uměl pochopit úplně nejvíc. Ne nadarmo ho znovu vyhrabal z Marbelly a prognosticky tvrdil, když ho zadarmo získal pro Málagu: „Klub díky němu vydělá hodně peněz”. Ve svých předpovědích do budoucna viděl Apoña v některém velkém klubu. Kuriózně Manuel Pellegrini, když trénoval Villarreal, o něj měl velký zájem, Jenže informace, které vyšpízoval sportovní ředitel Villarrealu José Manuel Llaneza o jeho soukromém životě, zrazovaly chilského inženýra od eventuálního přestupu. 

Celý kruh se paradoxně uzavírá stejným způsobem, když z dorosteneckého týmu byl donucen odejít kvůli roztržce s tehdejším trenérem Manuelem Fernándezem. Teď se stalo nemlich to samé. Je to pro něj hodně těžké, když slyší trenéra jmenovat hráče do nominace k utkání a jeho jméno tam není. Je odsouzen k tomu, aby se kál za to, co provedl. Aby sen, který měl před touto sezónou nabral reálné obrysy. Učit se od Toulalana, dát ťukec s Cazorlou, poslat do gólovky van Nistelrooye...