Atlétické znovuzrození Daniho Aquina

Dani Aquino (© yahoo.es)

Ti z vás, kteří zprávy o španělském fotbale hltají od prvního do posledního písmenka a hlavně už nějaký ten rok, si určitě vzpomenou na Fernanda Márquese. Zázračné dítě z líhně Raya Vallecana, pro nějž bylo pár zápasů v nejvyšší soutěži dostatečná porce na to, aby mu sláva stoupla do hlavy. Jeho kariéra měla v několika momentech velmi blízko definitivnímu krachu (během působení v Racingu Santander nabořil v podroušeném stavu auťák) a Atlético Madrid mu pokaždé bylo nablízku (angažovalo ho hned třikrát), aby se pokusilo rozdmýchat pohasínající plamínek jeho nadějné kariéry. V březnu 2007 colchoneros jeli k souboji o ligové body na La Romaredu do Zaragozy, které by je udrželi v boji o evropské poháry. Ještě před odjezdem pozoroval trenér Javier Aguirre hráče, jenž osamocen trénoval na trávníku Ciudad Deportiva. Byl to Fernando Márques, jenž kvůli prohřešku proti disciplíně, byl odloučen od rezervního týmu, jehož byl hráčem a nebyl tak nominován k víkendovému zápasu Atlética B. Mexický kouč se k němu přiblížil a řekl mu: „máš kvalitu, dám ti poslední šanci. Záleží jen na tobě, jestli ji využiješ“.

V Zaragoze si ono nedělní předjaří Fernando Márques zahrál pouhé čtyři minuty a jeho šance skončila o týden později v remizovém duelu s Mallorcou. Pak se za jeho nadějnou kariérou zabouchly dveře. V této době tak rychlých vzestupů a také pádů je téměř nemožné vyhnout se srovnání jeho životního příběhu s tím, jenž má za sebou Daniel Aquino.

Syn Daniela Aquina, bývalého hráče Betisu a Albacete z počátku devadesátých let, učinil své premiérové prvoligové krůčky v dresu Murcie v zápase proti Zaragoze v necelých sedmnácti letech poté, co se s partou kolem Bojana, Frana Méridy, Camacha, Nacha Fedrnándeze a Davida de Gey stal světovým šampiónem kategorie do 17 let. V té sezóně odehrál 13 zápasů a připsal si i jednu přesnou trefu. Vedení si neváhalo pojistit svoji zlatou slepici tučným honorářem, v očekávání definitivního rozzáření blikající hvězdičky, zatímco do poštovní schránky na stadiónu Nueva Condomina chodily pobídky z těch nejpřitažlivějších adres: Real Madrid, Liverpool, Manchester United, Arsenal, Chelsea, AC Milán. Jenže...jak to tak většinou bývá, mladému fotbalistovi začal mířit nosánek výše, než by měl a začal se domnívat, že vše půjde jak po másle. Tak, jako doposud a že není potřeba se nijak zvlášť snažit. Navíc větší přitažlivost v jeho srdci začalo získávat přítmí nočních barů a diskoték, než čerstvě střižený zelený pažit a na fotbal začal víceméně kašlat. Po dvou letech se jeho stopa z Murcie, která sestoupila do Segunda B, vytratila. Vytáhl si ho odtud Valladolid, s cílem nastartovat zaseklý motor v tu dobu jedenadvacetiletého hráče a vrátit důvěru do jeho skvostné levačky. Ovšem dvacet odehraných minut je hodně tristní vizitka, dost podobná té jeho z Murcie – kluka, kterého fotbalové sudičky obdarovaly vrchovatě, jenže prostě nechtěl.

Renomé, jestli se to dá takto nazvat, začalo hodně rezivět a tak byl loni v létě rád za angažmá v Oviedu, historickém klubu, jehož cílem bylo vyhrabat se z propadliště, jež pro něj Segunda B zcela jistě představuje. Další pokus jak zrenovovat pomuchlanou kariéru. Jenže proti se postavila nejprve zranění a posléze dlouhé vánoční svátky, z nichž se vrátil dobře najedený, čímž trpělivost vedení klubu přetekla a vyústila v okamžité vypovězení smlouvy. Bez místa, kam se vrtnout, se najednou na obzoru vynořila alternativa věčného spasitele – Atlética Madrid, ochránce všech ztracených případů. Colchoneros se rozhodli dát mu šanci v céčku, které hraje v „madridské“ skupině Tercera División. Chtěli po něm jediné. Oddanost a poctivost. A Aquino to vzal vážně – dvanáct gólů v deseti utkáních jsou toho důkazem. Daniho práce a úsilí stálo za to a přineslo své ovoce. Diego Simeone si okamžitě všiml, jaké bohatství se skrývá v jeho levé noze, kterou má spousta fotbalistů pouze na opírání. V posledním kole ročníku 2012-13 mu dokonce zařídil křest v červenobílém dresu ligového áčka v Zaragoze. Tři minuty na hřišti mu stačily, aby se blýskl perfektním centrem vnějším nártem, jenž zatloukl do sítě Diego Costa. O pár měsíců později již hltal tréninkové kilometry v letní přípravě rojiblancos. Navíc s "lichotkami" trenéra směrem k jeho osobě: „potřebujeme neuctivé hráče a Dani je především neuctivý“. Tři zápasy, které Dani odehrál na jihoamerickém turné, nechali nejednoho fandu s pusou otevřenou dokořán, zatímco se ptali, co je to za světlovlasého kluka, který se tak dobře umí opřít do balónu? Nedostatek peněz v klubové kase a tím pádem i potíže s angažováním hráče do ofenzivní linie by mu mohl přihrát nečekanou roli v první týmu. Ovšem reálně to spíše vypadá na hostování v jiném klubu nejvyšší soutěže, neboť přes konkurenci v prvním týmu se bude asi stěží prokousávat a jediné, co teď potřebuje, je především hrát. Působení v B týmu ve třetí nejvyšší soutěži by na jeho fotbal bylo, podle mínění Chola Simeoneho, asi málo. A díky jeho 23 rokům již nemůže střídavě nastupovat za rezervu a áčko. Fotbalové řády to nepovolují.