BLOG: Atlético Madrileño

Atlético Madrileño (© atleticofans.com)

Ač se za La Masií, La Fábricou nebo Lezamou řadí spíše ke Canterám druhé gardy, patří akademie Atlética Madrid stále k těm nejlepším ve Španělsku. V tomto článku bych Vám (i sobě) chtěl trochu přiblížit největší současné talenty, které bychom v následujících letech mohli začít pravidelně vídat na trávnících Primery.

Hráče, které pro fotbalový svět vychovalo Atlético, najdeme hned v několika kvalitních týmech – Manu del Moral válí za Getafe, Gabi táhne Zaragozu za udržením v nejvyšší soutěži, Javier Arizmendi si zahrál i v dresu takového klubu, jakým je Valencie, velký talent Ignacio Camacho se v lednu přestěhoval do Málagy, Fernando Torres to dotáhl až do španělské reprezentace. V neposlední řadě se pak mnoho hráčů z Cantery prokousalo až do prvního týmu Atlética – patří mezi ně stávající kapitán Antonio López, dále pak David De Gea, Álvaro Domínguez, Mario Suárez a také v poslední době přibyvší Koke Merodio. V madridském béčku a céčku pak čeká celá řada nadmíru talentovaných hráčů, kterým zbývá udělat už jen poslední krůček a natrvalo se zabydlet v áčku Atlética Madrid.

Jedním z hráčů, kterým se něco podobného v poslední době podařilo, je dvacetiletý brankář Joel Robles. Ten chytl pevně za pačesy šanci, která se mu naskytla v podobě vážného zranění konkurenta Sergia Asenja, a i přes svůj nízký věk se zabydlel na pozici týmové dvojky. Joel je po boku Davida De Gey, Roberta Jimenéze (Benfica) nebo Ismaela Falcóna (Celta Vigo) jedním z dalším z produktů výborné brankářské školy Atlética. Nemá sice tolik talentu jako první jmenovaný, od svého příchodu se však neustále zlepšuje a klub s ním do budoucna počítá. Jeho hlavní předností je síla ve vzduchu – díky svým bezmála dvěma metrům pohodlně sbírá všechny balony, které se snáší do jeho pokutového území. Na první pohled sice díky své mohutné postavě působí trochu neohrabaně, ale zdání klame. O jeho reflexech se v letošní sezoně mohli přesvědčit například hráči Rosenborgu nebo Sportingu Gijón.

Na pomezí prvního a druhého týmu Atlética pak osciluje devatenáctiletý obránce Jorge Pulido. Stálý reprezentant Španělska v mládežnických kategoriích patří mezi nejnadějnější mladé stopery La Rojy, o čemž svědčí i nedávný zájem samotné Barcelony, která se snažila přetáhnout jej do svého béčka. Pulido je neomylným králem ve vzdušných prostorech, k čemuž přidává i na svůj věk solidní čtení hry. Letošní sezona pro něj byla pak doslova zlomová – konečně se natrvalo usadil v základní sestavě Atlética B, odbyl si i debut v prvním týmu. Očekává se, že od příští sezony bude stále více promlouvat do dění i v áčku. Ostatně mezi trojicí stoperských talentů Atlética – Domínguez, Atienza a Pulido – se vždy považoval za toho nejtalentovanějšího. Uvidíme, jestli tyto předpovědi dokáže naplnit.

Střed zálohy Atlética začínají v této sezoně opanovat jeho odchovanci Mario a Koke. V blízké době by se k nim pak mohl připojit i další produkt Cantery Atlética – Rubén Pérez. Tento defenzivní záložník byl sice v rámci přestupu Filipeho odeslán na dvouroční hostování do Deportiva La Coruña, do týmu Atlética Madrid by se však mohl vrátit už v nadcházejícím létě. V Galícii se totiž stal nedílnou součástí základní sestavy a skvělými výkony na sebe upoutal pozornost. Ulehčit pozici by mu měla plánovaná letní čistka – balit kufry by si měl Raúl García, Tiago Mendes i Paulo Assunção. Tak jako tak, pokud bude Rubén Pérez pokračovat ve stabilních výkonech a fotbalovém růstu, první tým Atlética by jej – podobně jako Maria nebo Gabiho – neměl minout.

Zmiňovaná letní čistka by pak mohla pomoci i Sergiu Gontánovi, známému spíše pod přezdívkou Keko. Tento devatenáctiletý křídelník tuto sezonu tráví na hostování (na podzim v Cartageně, nyní v dresu Girony), v létě by se však měl připojit k prvnímu týmu a dostat šanci ukázat se v přípravě. Většina fanoušků Atlética mu sice ještě letos příliš nevěří, a i následující sezonu by tak měl strávit na hostování nebo v béčku, kde by nadále sbíral zkušenosti, je však téměř jisté, že Keko šanci od Atlética v budoucnu dostane a bude záležet jen na něm, jak s ní naloží. Mezi jeho přednosti patří především rychlost a technické dovednosti – není tajemstvím, že Atléticu podobné šikovné křídlo brousící lajnu a schopné přesného centru v poslední době chybí. Kekovi by na jeho cestě do prvního týmu mohla pomoci i jeho univerzálnost, protože dokáže zahrát na obou stranách zálohy a dokonce i na pozici za útočníky.

Typově podobným hráčem jako Keko je pak největší hračička v béčku Atlética Alberto Perea. Nejen fanoušci Atlética Madrid nevěřili vlastním očím, když viděli, jak si tento záložník v přípravě naprosto v klidu pohrává s o mnoho zkušenějšími borci Betisu. Po takových výkonech se pak očekávalo, že Perea se čas od času objeví i v prvním týmu Atlética. Trenér Flores mu však pořádnou šanci nedal. V několika zápasech dokonce na křídlo raději postavil Raúla Garcíu, lednový příchod Juanfrana pak zhatil všechny Pereovy naděje. I tak si však Perea stihl letos střihnout dva zápasy v prvním týmu.Pořádná šance v áčku by ho v budoucnu určitě neměla minout – už teď se řadí mezi největší tahouny béčka a k finálnímu kroku mezi seniory nezbývá mnoho.

Těžit z Kekových a Pereových centrů by pak v budoucnu (podobně jako se již děje v béčku) mohl urostlý osmnáctiletý útočník Borja González Bastón. Syn bývalého brankáře Atlética Miguela Bastóna je v mládežnických kategoriích Los Colchoneros už od svých osmi let. Od té doby se dokázal prokousat až do béčka, kde se stal jedním z hlavních tahounů; minulý rok si připsal i ligový debut v dresu Atlética. Jeho premiéra mu však pořádně zhořkla, když si po dvaceti minutách na hřišti přetrhl křížové vazy v koleni, což vážně zbrzdilo jeho další fotbalový růst.

Po sedmi měsících rekonvalescence se však dokázal vrátit na hřiště a už opět střílí góly v madridském béčku. Je pouze otázka času, kdy se natrvalo přesune k prvnímu týmu, mělo by se tak stát už toto léto. Jak jsem již zmiňoval, vzhledem ke své výšce (rovný metr devadesát) a výskoku vyniká hlavně ve vzduchu, solidně si počíná i v osobních soubojích – je to přesně ten typ agresivního silového útočníka, který v kádru Atlética v posledních letech (až na krátkou výjimku v podobě Ibrahimy Baldého) tolik chyběl. Španělsko pak Borja reprezentoval hned na několika mládežnických úrovních, v roce 2009 si na mistrovství světa U17 připsal vedle bronzové medaile i titul nejlepšího střelce turnaje.

Největší talent Atlética od dob Torrese, nový Caminero, budoucí hvězda Los Colchoneros i La Rojy – i tak se říká teprve šestnáctiletému Saúlu Ñíguezovi, pravděpodobně největší naději v mládežnických kategoriích Atlética Madrid. Pokud vám jeho jméno něco připomíná, není to náhoda – jeho starší bratr Aarón Ñíguez patří mezi největší talenty Valencie, Jona Ñíguez působí v druholigovém UD Las Palmas, jejich otec Boria pak patří mezi legendy Elche CF; Saúl tedy pochází z vyloženě fotbalového prostředí. Původně vyrůstal ve slavné akademii Realu Madrid La Fábrice, Los Colchoneros jej však v roce 2008 od svého největšího rivala přetáhli – nabízí se tedy určitá paralela s Raúlem Gonzálezem.

Jeho kariéra v mládežnických kategoriích sice vzhledem k jeho věku není příliš dlouhá – objevil se pouze v týmech U16 a U17 –, v obou se však zařadil ke stěžejním postavám. Jeho oblíbeným postem je levé křídlo, odkud si velmi často sbíhá dovnitř a svou tvrdou ranou dělá z gólmanů cedníky. Dokáže však obstojně zahrát i na postu podhrotového útočníka. K oběma rolím má dobré předpoklady – skvělou techniku, velké zrychlení a tvrdou a pohotovou střelu. Co je však nejdůležitější, trenéři na něm pozorují obrovskou chuť se předvést, zlepšovat se a jeho přístup k tréninkům je prý ukázkový. Saúl se tak nemůže bránit srovnávání se stejně starým Gerardem Deulofeuem, v tuto chvíli asi největším talentem barcelonské La Masíi. Nutno však říci, že z toho, co jsem měl tu možnost vidět, Deulofeu se v tuto chvíli zdá být o něco dále.

Saúl se od svého příchodu postupně prokousal skrze nižší kategorie až do béčka Atlética, kde se v této sezoně stal stálou součástí týmu. Ve svých šestnácti letech tak ve třetí španělské lize nastupuje mezi borci o deset, patnáct let staršími. Sice zatím spíše sbírá cenné zkušenosti a v základní sestavě se zpravidla neobjevuje, na svůj věk má však solidní porci odehraných minut. V létě by pak měl dostat šanci ukázat se v přípravě po boku takových borců jako Sergio Agüero nebo José Antonio Reyes. Postupný proces zabudovávání Saúla do základní sestavy sice nejspíš bude trvat několik dalších let, rozhodně se ale vyplatí tohoto hráče sledovat – má totiž potenciál stát se španělskou hvězdou budoucnosti. Nejen fanoušci Atlética do něj vkládají obrovské naděje.

Na závěr už jen menší ochutnávka z letošního pohledného „malého“ El Derbi Madrileño. Nutno říci, že dostat od svého protivníka čtyři góly během deseti minut po čtyřech obrovských hrubkách v obraně, je taková „Atlétická klasika“.

Real Madrid Castilla – Atlético Madrid B 4:3

http://www.realmadrid.com/cs/Satellite/es/1193040472416/1330048589138/noticia/Cronica/Real_Madrid_Castilla_4-2_Atl%C3%A9tico_B_%282%C2%AA_parte%29.htm

Branky: 38. Morata (asistence Juan Carlos), 41. Borja Bastón vl. (Fran Rico), 43. Joselu (Juanfran), 48. Álex Fernández (García-Noblejas) – 16. Batres (A. Perea), 70. Borja Bastón (Pulido), 87. Pulido (Regalón).