BLOG: Bakero v Barceloně

První den večer v české hospůdce

Pozdě, ale přece. Podařilo se mi sepsat blog o téměř čtyřdenním pobytu v Barceloně, který zahrnoval i zápas s Atléticem, ale i spoustu jiného.

1.den (pátek 14. 12.)

Z domu jsem vyrážel v dopoledních hodinách, letadlo mi letělo až po 15. hodině, takže jsem si v klidu pospal. Z Brna jsem odjížděl 10:39, přílet do Barcelony byl cca 17:30 a než jsem se dostal na hotel, trvalo to další asi 2 hodiny. S vyřizováním všech věcí jsem trochu zapsal (asi měsíc předem), takže jsem cestoval tam i zpět úplně sám, letěl jsem se španělskou aerolinkou Vuelling, zatímco ostatní s ČSA. Z letiště jsem po několikerém ptaní nakonec dorazil autobusem na Plaza Espanya, řekl bych výchozí bod celé Barcelony. Odtud jsem přestoupil na metro L1 a následně L3, které mě dovezlo na stanici Collblanc, odkud byl hotel již jen pár set metrů. Hned při přestupu mezi linkami metra se mi stala první příhoda. V průchodu na přestupní stanici jsem zaslechl hru na kytaru. Asi po 100 metrech vidím ''žebráka'', hrajícího na elektrickou kytaru a vedle sebe má asi půlmetrovou reprobrednu. Jeho brnkání muselo být slyšet až na konečné.     

Ještě na recepci jsem se seznámil s dalším a zároveň jediným culé, který byl se mnou hotelu. Pak jsem se ubytoval, vzpamatoval z úmorné cesty a vyrazili jsme do hospůdky s příznačným názvem Pivobar, který už asi 4. rokem provozuje sympatická česká paní a uvaří vám i české klasiky jako smažák nebo vepřo, knedlo, zelo. Po cestě jsme ještě potkali asi 15timetrového Hummera, jehož řidič si zastavil uprostřed ulice a během minuty za ním bylo asi 20 troubících aut, na chvíli se nám naskytl i pohled dovnitř, přítomní se určitě nenudili. V hospůdce již čekala většina fanklubu (někteří přílétali až v sobotu) a popíjelo se až do pozdních ranních hodin.
                             
{fn.GALLERY(107)}

2. den (sobota 15. 12.)
Na druhý den jsme se pořádně vyspali a po ranní očistě jsme se odebrali k Nou Campu. Poté, co jsme prošli bezprostřední okolí a botigu, jsme čekali na ostatní, abychom se vydali na futsal. Po zakoupení lístků jsme hledali svá místa, až jsme obsadili místa za brankou, já tedy na svém určitě nebyl, ale asi to bylo jedno, místa bylo všude dost a stejně jsme se později přesunuli na hlavní tribunu hned vedle kotle v rohu, kam také postupně někteří odešli. Barcelonský tým Alusport hostil tým z Murcie El Pozo nacházející se v tabulce na 3. místě. Od začátku měli, dle očekávání, domácí navrch, ale co se nestalo v 5. minutě se podařilo Murcii skórovat. Od té chvíle bylo na hřišti již jen jedno mužstvo. Za další 3 minuty čistého času byl stav již 3:1 a do poločasu ještě spálili domácí několik dobrých šancí.
Druhá půle nebyla zdaleka tak suverénní, zpočátku vyrovnaná, ale postupně přebírali taktovku hosté. Při jedné z akcí barcelonského golmana zachránila tyč, o chvíli později již přišlo snížení. Hned na to ale Lin hru alespoň trochu uklidnil - 4:2. Posledních asi 5 minut hrála El Pozo Murcia bez golmana s hráčem v poli navíc a hrálo se defacto na jednu branku. Ještě jendou pomohla barcelonskému golmanovi branková konstrukce a ještě jednou, po ušmudlaném gólu, lovil míč ze sítě. Stav 4:3 už vydržel. Upřímně mě futsal velmi překvapil. Super náboj a drama až do konce. A hlavně skvělá, nepopsatelná atmosféra. Bohužel video kotle se mi sehnat nepodařilo.Tady jsou odkazy na zápas (je to sice rusky, ale tak asi lepší než nic) a nějaký ten report.
http://www.youtube.com/watch?v=non6lM0hYcM
http://www.youtube.com/watch?v=0o7EYA9r0bY
http://www.fcbarcelona.com/futsal-1/match-archive/2012-2013/honor-division/round-9/fcb-alusport_elpozo-murcia

{fn.GALLERY(109)}

Po skončení jsme se shromáždili před Nou Campem a čekali na Valda (president české Penyi). Po jeho příchodu proběhla prezentace a fanklub se vydal na prohlídku (Nou Camp + muzeum). Pochopitelně členové to měli levnější (nejsem členem). Kolega co byl se mnou na hotelu hrozně toužil se podívat do akvária v přístavu a já byl v muzeu naposledy v květnu, tak jsme si udělali náhradní program a vyrazili. Metro bylo nedaleko a s jedním přestupem jsme vystoupili na stanici Drassans. Odtud jsme procházkou pokračovali do přístavu. Tam jsme spatřili krásnou starou plachetnici připomínající Kolumbovu Santa Marii. Po příchodu k akvariu, které je na takovém ''výčnělku'' směrem do moře, jsme si venku koupili lístky a pak vyrazili dovnitř po schodech dolů, kde si nás vyfotili 2 slečny, aby nám při odchodu fotku za nějaké to euro prodali. Samotné akvárium je nádherné a obrovské a určitě stojí za to jej navštívit, Na prohlídku máte 1,5 hodiny, což je tak akorát.

{fn.GALLERY(108)}

Po prohlídce akvária jsme si ještě prošli přístav a vyfotili sochu Kryštofa Kolumba a vyrazili na metro. Po cestě na hotel kolem Nou Campu jsme si všimli, že na hřišti, kde hrají svá utkání mládežnické kategorie se něco děje. Přisedli jsme ke skupince domácích příznivců a sledovali, jak jsme později zjistili, konec zápasu. Přesto jsme stihli jeden gól a vyloučení hostujícího hráče, který při odchodu po schodech uhodil do plotu ohraničující areál, o který byli opření další přihlížející a se slovy ''puto muerte'' zmizel. Bohužel se mi nepodařilo zjistit, jaký zápas to byl, ale tipoval bych to na Juvenil B. Po skončení zápasu jsme šli konečně na hotel, když jsme se po cestě zastavili v obchůdku hned za rohem a vzali nějakou tu svačinku. Domluvili jsme se, že se asi za 1/2 hodiny zastavím a kouknem ještě na nějaké zápasy ligy, buď v TV, nebo na notebooku, který měl kolega s sebou. Nakonec jsme koukali na Barcu TV, kde byl zápas s Atléty ze sezóny 08/09 - 6:1 (mohlo skončit klidně 10:1) a na noťasu na nervydrásající duel Sevilla - Málaga (0:2). Když zápasy skončily, ještě jsme probírali, co jsme ten den viděli, prohlíželi fotky a jedním okem sledovali Barcu TV, kde po chvíli začal cyklus Leyendas del Barcelona, což jsou asi 10timinutová videa toho nejlepšího vybraného hráče. A světe div se, v tomto díle neúčinkoval nikdo jiný, než José Mari Bakero. Nevím jestli to bylo dejavu, ale když jsem si vzpomněl na všechny ty slavné zápasy s Atléticem (hlavně tím Aragonesovým) a představil si, co mě čeká zítra, měl jsem husí kůži.

3. den (16. 12.)
Opět jsme se pořádně vyspali a vydali se na jihozápad města, resp. na Plaza Espanya, kolem tradičního sloupu a věžiček směrem nahoru k muzeu, bohužel nebyly v provozu vodotrysky. Kolem muzea, odkud je také krásný rozhled, jsme pokračovali k dalším atrakcím.

{fn.GALLERY(110)}

Pak jsme se vydali zpět do města, přes Plazu Espanya, k dalším stavbám, kolem university k dvěma nádherným kouskům z dílny slavného architekta Antoni Gaudího, a to Casa Batlló a Casa Mila (La Pedrera).

{fn.GALLERY(111)}

Protože už nás začínal tlačit čas, vydali jsme se pozvolna zpět na hotel, kde jsme se krátce občerstvili a vyrazili k Nou Campu, kde měla proběhnout prezentace fanklubu, odhalení desky a předání vstupenek.

{fn.GALLERY(112)}

Poté zbývala asi hodina do začátku zápasu a já se vydal hledat své místo. Byli jsme celkem ve třech sektorech a všechna místa nebyla vedle sebe, což ale nijak nesnižovalo celkový zážitek. Můj sektor byl 233 - ve spodní části 1. patra, skoro uprostřed protilehlé tribuny, takže paráda. Další český culé byl objedno místo vedle mě, prohodil jsem se tedy s jedním starším pánem a dali jsme se do řeči. Katalánští kolegové měli do uší puštěný zápas Realu, takže podle reakcí už jsem něco tušil. Predikoval jsem, že Falcao se nebude příliš dostávat do hry a tím bude zápas jednostranný. Taky jsem žertoval, že Fabregas veděl, že tu dnes budu a tak se raději zranil. Se sestavou jsem byl vcelku spokojen. V první půlhodině El Tigre, popíral moji  tezi a dostal se do 3 gólovek, jedna skončila na tyči a další po Messiho chybě gólem. Od Barcelony to nebyl optimální výkon, ale do karet jí nahrála pasivita Atlétů po vstřeleném gólu a rychlé vyrovnání báječnou trefou Adriana, po které Nou Camp doslova explodoval. Barca dále tlačila a po závaru na konci první půle využil situace Sergio. Atléti tedy vedení ztratili, ale nic ještě nebylo rozhodnuté. Co rozhodlo bylo podle mě ofensivní střídání Chola Simeoneho a následně gól na 3:1. Tím se Atlétům prakticky rozpadla taktika a zápas už spíš jen dohrávali. Vliv mohlo mít také nucené odstoupení Filipeho. Naopak Barcelona se stále tlačila dopředu a snažila se ještě přidat nějaký ten gól. Ten nakonec přišel po chybě Godína a Leo tak vstřelil druhou branku. Ve výsledku zápas parádní a do 3. gólu to mělo i jiskru. Trochu mě překvapilo, že nebylo vyprodáno. Tisíce vlaječek připomínaly staré časy.
Po závěrečném hvizdu jsme chvíli počkali, než se tribuny trochu vylidní a pozvolna se vydali před Nou Camp, kde jsme čekali s nadějí, že potkáme někoho z ostatních, kteří byli v jiných sektorech. Nikoho jsme nezahlédli a tak jsem pokračoval kolem tradičního hloučku, čekajícího u tunelu z parkoviště, směrem na hotel, kde jsem po malé svačince a nezbytném hygienickém rituálu spokojeně ulehl.

{fn.GALLERY(113)}

4. den (17. 12.)

Poslední den jsem již byl na hotelu sám a tak jsem přemýšlel, kam vyrazím. Rozhodl jsem se pro Parc de Guell. Vyrazil jsem tedy na metro a na stanici Sants Estació přestoupil na linku, kterou jsem pokračoval až na Vallcara. Nějakou dobu jsem bloudil a ptal se, než jsem dorazil k jednomu z vchodů do parku, který je protkán spoustou cestiček. Poté jsem pokračoval dál na kopec před sebou. Když jsem celý utrmácený dorazil na skalnatý vrchol, dlouhé minuty jsem se kochal neskonalým výhledem, takřka na celé město a Středozemní moře až za horizont. Pořídil jsem i nějaké fotky, ale kvalita není valná. Příště plánuju tuto oblast ještě pořádně projít a pořídit nějaké noční fotky ze zmíněného vrcholku.
Pomalu jsem se vydal zpět do města na metro a na hotel. Zbytek dne jsem strávil odpočinkem u televize a plánováním zítřejší cesty. Večer jsem ještě shlédl poměrně zajímavý zápas mezi Celtou a Betisem a šel spát.

5. den (18. 12.)
Ráno jsem si přivstal, abych měl dostatečný předstih, kdybych se náhodou na letišti sám ztratil. Kupodivu šlo všechno hladce a asi za 2 hodiny jsem byl z hotelu, odbavený a u své přepážky, na letišti kde jsem ještě asi hodinu čekal. Cca v 15 hodin jsem byl v Praze a v 17 hodin konečně vyrážel domů.

No byly to nádherné 4 dny. Spousta zážitků, povedený zápas, všude příjemní lidé, skvělé počasí... vůbec se mi odsud nechtělo. Určitě jsem ještě na spoustu věcí zapomněl a taky doufám, že je to aspoň trochu srozumitelné, psal jsem po procházkách se psem, v autobuse a v práci, když byl čas. No a pokud jste v Barceloně ještě nebyli, vězte, že abyste všechno stihli (stejně všechno nestihnete), chce to alespoň týdenní pobyt, tak snad příště.