Betisu se stýská po Rubénovi

Rubén Castro (© videosdelbetis.com)

Nepostrádat Rubéna Castra? To snad ani nejde. On je ztělesněním gólu, vyvrcholením akce, rozhodnost a především synonymem pro body. On má v sobě to nejcennější co fotbal zná – gól, a Betisu se po něm hodně stýská. Každé mužstvo má tendenci ochabovat bez svého nejlepšího hráče a klub vzdálený fotbalové šlechtě trpí dvojnásob. V letošní sezóně si kvůli problémům se zády mohl užít jen nicotných dvacet minut.

Říká se, že góly se nezasluhují, ale dávají. Letošní Betis si jich zasloužil mnoho, nicméně zas tolik jich nedal. Pepe Mel nezakrývá, že časově neohraničená absence Rubéna Castra je hodně citelná, že v jeho kádru není natolik rozhodující hráč jako útočník z Kanárských ostrovů. Sice se z jeho slov dá vypozorovat jistá spokojenost s tím, že si mužstvo dokáže vypracovat hodně příležitostí ke skórování – v lize je na čtvrtém místě v počtu vyslaných střel na branku protivníka – a jeho posláním je právě docílit toho, aby se jeho svěřenci dostávali do situací, kdy mohou pokořit soupeřovu svatyni. Jenže radost propuká až ve chvíli, kdy se míč překulí přes brankovou čáru. A bez Rubéna Castra se tento proces tolik nedaří.

Betis nepřišel jen o gól. I jeho pohyb je výtečný a dokáže vytvářet v obranném šiku soupeře nesrovnalosti. Znepokojuje a hrozí už jen svým výskytem ve vápně. Rovněž nepřítomností Rubéna Castra verdiblancos ztrácí solidní zdroje na své silné straně. Obvykle se stahuje k levé čáře odkud trasuje charakteristické diagonály dovnitř, čímž jen posiluje herní nadvládu béticos po této straně hřiště. Svěřenci Pepe Mela totiž patří, podle statistik, mezi mančafty, které zakládají procentuálně nejvíc útoků z levého křídla v celé Evropě a součinnost s jeho top hráčem je téměř pokaždé pozitivní. Útočná produkce pocházející z této zóny shledává ve schopnosti a neúnavnosti uvolňování Rubéna do volného prostoru garanci nebezpečí. Bez něj jde spíš o akt vytrvalosti a naléhání, než produktivity.

Také Joan Verdú se v současném Betisu prozatím necítí úplně v pohodě v roli kormidelníka s míčem. Příčin je několik, ovšem jednou z nejhlavnější je nepřítomnost spoluhráče, který by využil jeho finální přihrávku. Hráče, jenž by natáhl protivníka, poskytl mu tak pár metrů volnosti a křikl si o přihrávku do běhu v bezprostřední blízkosti šestnáctky. Tedy přesně to, po čem volá Rubén Castro. Jorge Molina není tak rychlý, aby pronikal do volného prostoru. Takže Verdú se s ním prozatím spíš kryje a zakopává o něj. A aby k tomu nedocházelo, musí se ex espanyolista posunout lehce k jedné straně a nabízet se, odpoutávat se od soupeře, což je nejméně produktivní varianta pro jeho fotbal a tím pádem i celý kolektiv.

Rovněž Jorge Molina si stýská po svém věrném zbrojnošovi. Oba se skvěle doplňují a vzájemně posilují. Z jejich spojení Betis v minulé sezóně hodně těžil. Molina působil jako podpora a natahoval na sebe hlídače, zatímco Rubém prorážel do vytvořeného prostoru. Tato natolik produktivní akce k dnešnímu dni není realizovatelná. Pepe Mel obecně sází na jediného útočníka, jehož doprovází dva hráči na straně a Verdú není tím vhodným hráčem, jenž by měl vykonávat zmíněný pohyb.

Chuli, fotbalista jenž přišel v létě z druholigového Recreativa, je mužem co se herním stylem asi nejvíc podobá Rubénovi, ale chybí mu to nejdůležitější – gól. Ne že by mu Pepe Mel nabízel zrovna extra velkou porci zápasových minut, ale i v těch, co dostal, neukázal dostatečnou solventnost před brankou. Zdá se tedy, že střelecké naděje po dobu Rubénovy absence kouč asi položí z větší části na hrb Jorge Moliny.

I přes výše zmíněné aspekty, podle nichž Betis bez Rubéna Castra slábne, a nevyhnutelný stesk po talentovaném fotbalistovi, kráčí zelenobílé mužstvo celkem pevným krokem. Už v této sezóně předvedlo, že má v rukou argumenty díky nimž může znovu překvapit. Ve fotbale, stejně jako v životě, ti dobří vždycky schází.