Černý pásek, který neuměl centrovat

Boudewijn Zenden (© google.es)

Na konci dvacátého století bylo jisté období, kdy FC Barcelona kupovala každého hráče, který se, s nadsázkou řečeno, alespoň zdánlivě podobal krajnímu záložníkovi. A pokud byl z Holandska, tím lépe. A v této etapě se rok co rok v kancelářích Nou Campu mluvilo o příchodu Marka Overmarse. Jenže každé léto končilo stejně. Overmars, přestože byl vysněnou posilou jak vedení, tak i trenérského týmu, pořád nepřicházel. A tak se stalo, že podle vydaného mustru na požadovaného fotbalistu (krajní záložník a pokud možno Holanďan) dorazil do katalánské metropole Boudewijn Zenden.

Po mundialu 1998 přišel držitel prvního danu a černého pásku v judu z PSV Eindhoven výměnou za tisíc milionů peset. Jak už bylo řečeno, vytouženou posilou nejen pro tehdejší léto byl Mark Overmars, jenže jeho přestup nějak nedopadl a tak se muselo sáhnout k záložní variantě B (nebo spíš C), kterou reprezentoval právě Zenden. O touze culés přivést jeho krajana moc dobře věděl a tak hned po příjezdu do Barcelony prohlašoval, že „moje hra je inspirována Overmarsem“ či „dám pro Barçu 200%“. Již na prvních trénincích bylo vidět, že se Zenden Overmarsovi podobá – v tom, že oba byl Holanďané. A těch dvěstě procent určitě neplatilo na centrované míče, které Zenden servíroval. Neboť právě centry byly pravděpodobně to nejhorší, co levá strana stadionu Camp Nou doposud zažila. 

Podle tehdejších pamětníků zůstával Zenden po trénincích s Louisem Van Gaalem na stadiónu a trénoval dlouhé pasy a centry, neboť tyto herní činnosti u něj byly naprosto strašné a u hráče Barcelony velmi zřídka k vidění. Posměch fanoušků azulgranas došel až tak daleko, že když se mu v utkání proti Racingu Santander povedl centr, který Rivaldo proměnil v branku, byla ochozy víc oslavována Zendenova akce, než samotný gól. V jednom rozhovoru musel Zenden dokonce čelit i otázce novináře na toto téma: „Ano, umím centrovat. Jde o to, že tady musím trochu změnit směr mých centrů. Ale žádný problém, protože vím, že centrovat umím“.

Ale nebylo přeci jen úplně všechno černé a negativní během jeho působení v Barceloně...Do Španělska přišel původně splnit tři úkoly. Ulevit na levé straně Rivaldovi, aby se mohl Brazilec pohybovat na pozicích více uprostřed, zásobovat centry a přihrávkami útočníky a zaskočit v případě zranění Sergiho Barjuana na levém beku. Jak si dovedeme představit, v prvních dvou funkcích propadl, nicméně v té třetí se mu dařilo nadmíru. Dokonce natolik, že příznivci na Nou Campu svůj idol Sergiho ani nepostrádali. Jenže když byl výkonostně na vrcholu, ozvalo se zranění. 

Zenden toho během tří sezón na Nou Campu, snad kromě nepovedených centrů, mnoho nepředvedl. A příležitostí ukázat svoje kvality, které sliboval, měl poměrně dost, neboť odehrál 64 zápasů. Jenže s odchodem Van Gaala z Barcelony se Zendenovi cesta do sestavy mnohem víc zkomplikovala a po skončení sezóny 2000-2001 byl prodán do londýnské Chelsea. Od té chvíle se mu docela dařilo a díky dobrým výkonům si udělal v evropském fotbale velmi slušné jméno. Především od svého působení v Middlesbrough, kde byl fanoušky zvolen nejlepším hráčem roku 2005. To nezůstalo nepovšimnuto u vedení Liverpoolu, které ho vzalo do svých služeb. Nicméně na Anfield Road, stejně jako na Nou Campu nedokázal prodat to, co se od něj očekávalo. I tak se ale Zenden dokázal dostat z dalšího propadáku a vyšvihl dvě skvělé sezóny v Olympique Marseille. Anglický fotbal tak znovu zabušil na jeho vrata a v Sunderlandu ještě odehrál dvě sezóny. 

Tak tohle je příběh judisty, z něj se stal fotbalista a který, přestože byl krajní záložník, neuměl centrovat. Centrovat, ani oslavovat góly...