Chilsko - chorvatská revoluce

Nové posily Sevilly (© google.com)

Sevilla se může smát. Její situace v ligové tabulce zatím není tak růžová, na jakou byli její fanoušci v posledních letech zvyklí a v pohárové Evropě už se jí brány do dalšího kola rovněž uzavřely.

Ovšem budeme-li se bavit čistě o zimních posilách, které do klubu přišly v nedávno skončeném lednovém přestupním termínu, pak je rozjasněná líc zcela na místě. Medel a Rakitič. Dvě jména, která ve hře Sevilly způsobila doslova revoluci. Zatím především herní, na Nerviónu však všichni doufají, že brzy přijde i ta výsledková. Většinu příznivců, kteří sledují Primera Division a obzvláště dění v andaluském klubu jistě zarazí, jak rychle se oba borci aklimatizovali v novém prostředí. Žádné obvyklé období, ve kterém byly hráčům tolerovány slabší výkony a vše se svádělo na sžívání se nové tváře s neznámým prostředím, spoluhráči, městem, zemí, kulturou atd.

Medel s Rakitičem se pustili neodkladně do díla a brzy vystrnadili ze základní sestavy do té doby neochvějnou dvojici Zokora - Romaric, kterým nyní zbyli pouze oči pro pláč. Oba Afričané kolem sebe mohou akorát tak máchat papíry plných statistik a stěžovat si trenéru Manzanovi, proč že nehrají pořád oni, když v sestavě s novými posilami se vyhrálo jen dvakrát ze sedmi pokusů (v případě Medela šesti) - Hércules 1:0 a Porto venku stejným skóre. Ovšem herní pokrok je tak zřejmý, že to musí uznat i záložníci, kteří mají původ na černém kontinentu.

Ivan Rakitič, Chorvat narozený ve Švýcarsku, si nemohl přát lepší premiéru. Vyběhl k ní na samotném svatostánku San Bernabeu v Madridu do odvety semifinále Copa del Rey. Od té doby už nastoupil do všech utkání. Ve stejném zápase si odbyl křest i Chilan Gary Medel, ale na rozdíl od Rakitiče vynechal souboj s Málagou, nejhorší utkání Sevilly v tomto období a paradoxně poslední, ve kterém v základní sestavě nastoupili Zokora s Romaricem.

Od chvíle, co poprvé oblékli dres Sevilly bylo patrné, že díky jim balón lítá po hřišti mnohem rychleji. Zpracování - přihrávka, zpracování - přihrávka, vysoké procento úspěšnosti v této činnosti. To však neznamená, že by byli bázliví a volili pasy čistě alibistické. Kdepak. Oba se snaží svými přihrávkami zariskovat a hledat mezery mezi jednotlivými soupeřovými řadami. Úplný opak toho, co předváděli Zokora s Romaricem, dlouhé vedení míče, které častokrát nevedlo nikam.

Zásluhu na tom má nejen Medel a Rakitič. Svůj podíl si může připsat i trenér Manzano, jenž paličatě trval na tom, že míč musí po hřišti svištět závratnou rychlostí. Lpěl na tom se stejnou umíněností jakou prosazuje svůj oblíbený systém 4-4-2, aniž by bral v úvahu jiné taktické varianty. Důsledek tohoto nového fotbalového kabátu je větší plynulost a z toho pramenící skutečnost, že se protivník nestačí zformovat a napadat hráče, který obdrží míč. Oba dva góly, které v sobotu vstřelila Sevilla na Vicente Calderón jsou toho živým důkazem.

Jestliže Rakitič rozvíjí svoje přednosti ve hře dopředu a při standartních situacích - dal už dva góly, Medel díky svým taktickým a fyzickým možnostem dokáže podržet mančaft, jenž je nabitý útočně laděnými fotbalisty. Manzano bude muset asi ještě trochu vyladit obrannou činnost celého souboru, neboť rozestavení ve tvaru kosočtverce, nebo diamantu se čtyřmi útočníky plus Rakitičem zatím nepřináší mnoho defenzivní jistoty. Hodně překvapilo že za příznivého stavu 1:2 na Calderónu Manzano nezareagoval a nestáhl některého útočníka, výměnou právě za Zokoru, nebo Romarice, kteří seděli na lávce. Udržet vedení a snažit se rozhodnout z protiútoku. Jsou tu ještě drobné detaily, které je třeba poštelovat. Každopádně Sevilla se upíná ke své nové víře, novému ligovému úsilí a to z velké části díky lednové revoluci.