Chori jako Julius Caesar

Chori Domínguez (© google.com)

Alejandro „Chori“ Domínguez, záložník Raya Vallecana, si včera mohl připadat jako Julius Caesar, který když předstoupil před římský senát, hrdě zvolal: „Veni, vidi, vici!“ - přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem, aby tak dal jasně najevo svoji vojenskou jedinečnost a velikost. Argentinský fotbalista, jenž v nedávné minulosti ve Valencii působil, byť by na to obě strany pokud možno nejraději zapomněly, si mohl dovolit vykřiknout stejný citát i když k tomu potřeboval nesrovnatelně méně argumentů, než slavný historický hrdina.

Chori totiž odehrál utkání víceméně průměrné, kdy se hodnocení naklání spíše na tu negativnější stranu. Promarnil několik příležitostí, kdy se objevil v blízkosti domácího gólmana Diega Alvese a v rozhodující okamžik vyfoukl míč tradičnímu exekutorovi pokutových kopů Pitimu, aby slízl smetanu a odešel z útrob stadionu Mestalla bez jediného slova.

Během zápasu se rozhodl potulovat těsně za útočníkem Leem Baptistaem, na postu podhrotového záložníka a když se míč přestěhoval na kopačky domácí Valencie, jeho dres byl nejblíže dvojici Tino Costa – Banega. Ale určitě ne úplně tělo na tělo. Spíše jen tak stínoval, naznačoval. Jdu, nejdu. V poklusu. Přesto po skončení utkání obdržel od svého kouče velikánskou pochvalu.

Po půlhodině Chori rozehrává trestňák. Rána do zdi – roh. Chvíli na to se pošťuchuje se Soldadem. Ve druhé půli je nejprve nachytán v ofsajdu. Potom, zhruba čtvrthodinky před koncem, našlápl do šestnáctky domácích, ale ztratil balón. A hned nato – desítka! Z tribuny „Curva nord“ na něj tradiční fanoušci okamžitě pořvávají: „Jseš vožrala!“ Jenže Chori, jenž si vynutil zahrávání míče z jedenáctimetrové vzdálenosti, nepohnul ani brvou. Nenechal se rozhodit. Alvése, penaltového mága, v pohodě pokořil a jeho oslavné gesto – prst přiložený ke rtům – bylo nasměrováno právě k hulákajícímu davu ve výše zmíněném sektoru. „Zmlkněte“, byl pravděpodobně vzkaz hráče, jenž dokázal během svého působení na Mestalle ponížit a urazit nejednoho spoluhráče, člena vedení a u tribun si přílišnou oblibu rovněž nevypěstoval. 

Argentinský fotbalista dokonal svoji pomstu. Teď už stačilo vydržet závěrečných deset minutek a pak oslavovat. A to si piště, že slavil. Ovšem až v nitru pro něj nehezkého stadiónu. Neztrácel čas. Vypadalo to, že se snad ani neosprchoval, protože slabou čtvrthodinku po konečném písknutí už vložil na svůj Twitter fotky se svými spoluhráči, na kterých byla více než zřetelná spokojenost s výhrou, kterou právě vybojovali proti Valencii. Na fotce se objevuje společně s Baptistaem a ve zprávě je možno číst: „Velký triumf. Strašně spokojený z lidských kvalit spoluhráčů, které mám a hrdý na to, být částí této kabiny. Jedeme Rayito“. Po skončení zápasu prošel Domínguez mix zónou a štrádoval si to přímou cestou do autobusu. Žádné pozdravy a už vůbec se nezastavoval u novinářů. Ani u těch z Madridu.