Chybělo mu slunce

Marc Crosas (© yahoo.es)

Trenér Benjamín Galindo dal mužstvu jeden den odpočinku a Marc Crosas tráví celé dopoledne v bazénu před svým domem vystavujíc své tělo slunci, které během dlouhého časového období natolik postrádal, že si jedno nechal vytetovat i na záda. Pak se jde projít po Torreónu, mexickém městě, kde sídlí fotbalový klub Santos Laguna, za nějž bývalý hráč Barcelony nastupuje. Ochutná nějaké to burrito, rozdá pár autogramů, nechá se vyfotit s fanoušky. Pro místní je nová hvězda. Nic naplat, má na sobě nálepku katalánského klubu, byť za první tým nastoupil jen čtyřikrát a azulgranas opustil v roce 2008.

S fotbalem jste začínal v Bescanó...

Ve škole. Bescanó je malá vesnice a ročník 1988 nebyl příliš početný. Bylo nás ve třídě osmnáct, takže jsme se o přestávkách smíchali kluci s holkama. Taky jsem hrál doma s tátou, nevlastním tátou, bratry...Stříleli jsme penalty na branky, která byla z olivovníku a palmy. Máma na nás vždycky nadávala, protože jsme ji polámali kytky. Pokaždé jsem si zabral, že chci být Stoičkov, ale když jsem začal trochu vnímat fotbal, vybral jsem si Pepa (Guardoilu).

Takže culé už od malička.

Jo, jo. Vzpomínám si, jak jsem jako malý kluk chodíval do postele naštvaný, protože se hrála Liga mistrů, Madrid vyhrával a Barça ji tehdy vůbec ani nehrála.

Dokonce jste koketoval i s Espanyolem?

Ano...Ale nebyl to zlý úmysl. Bylo mi dvanáct, Espanyol mě vzal na zkoušku a řekli mi, že mě od příští sezóny berou. To bylo něco skvělého. Ale pak se na mne přišla podívat Barça...Řekl jsem jim, že ne, že už jsem dal slovo Espanyolu. Ale vzali mne do La Masíi, dali mi podpis Pepa, Pepa!, měl jsem tam bratrance brankáře, Jorqueru...a mí rodiče řekli, že můj slib je sice něco hezkého, ale že rozhodují oni. Na jednu stranu jsem se cítil hloupě, protože vím, že jsem někomu uškodil.

Jak vzpomínáte na život v La Masíi?

Geniální. Ale ještě lepší to bylo později, když mi dali pokoj pod tribunou Nou Campu. Otevřel jsem okno a viděl jsem trénovat první mužstvo. Otevřel jsem druhé a voněl nádherně trávník, po němž jsem tolik toužil si zaběhat. 

To se vám nakonec podařilo.

Ano. Debutoval jsem pod Rijkaardem v poháru (tři utkání, poslední již pod Guardiolou) a v Lize mistrů proti Stuttgartu. To už mi nikdo nevezme. Člověk sní o tom, že se sem dostane a udrží se tu, ale povede se to jen málo vyvoleným. Sníte o tom, že z vás bude Xavi, ale nejde to. Svoji šanci jsem dostal, byť to nebylo moc reálné, a jsem spokojen s tím, co jsem dosáhl.

Proč říkáte, že to nebylo moc reálné?

Protože tenkrát to bylo jiné. Vytáhli mne, Giovaniho a Bojana a z nás už tady není ani jeden. Po hostování v Lyonu jsem odešel do Celticu. Gio odešel za rok, Bojan nakonec taky odešel do AS Roma. Dřív to byl jiný příběh. Do nominace jsem se dostal snad tisíckrát a nehrál jsem nikdy. Byl jsem jenom taková výplň. Teď to tak není. Kluci z béčka mají odpovědnost. Podívejte se na Tella. Musí hrát, tak hraje a hotovo. „Děti“ už nejsou tabu.

Ale byl to právě Guardiola, váš dětský idol, který vám nedal přičuchnout.

Pep byl naprosto upřímný. Řekl mi, že tu je velká konkurence, ale že můžu zůstat. Ale nesliboval mi, že dostanu šanci. Pro mne je Guardiola nejlepší hráč na světě, společně s Xavim. A nejlepší trenér na světě. Moje máma si možná myslí něco jiného...Ale ke mne byl vždycky lidský a upřímný, nemám rád když vám něco malují a pak je vše jinak. Takže o něm nikdy nebudu mluvit ve zlém.

V čem jsou si Lyon, Barça a Celtic podobní?

Všude je povinnost vyhrávat. Jinak ve hře vůbec. To, co se člověk naučil v Barçe vám většinou k ničemu není, protože fotbal plný přihrávek hraje jen pár mužstev na světě. Musíte se přizpůsobit tomu, co přijde. A já to tak udělal. Dokonce jsem dal jediný gól v mojí kariéře! Ale trefa to byla slušná, to jo, Dokonce mi za ni dali cenu, jako nejlepší gól ligy. 

Proč jste se rozhodl jít do ruské Volgy?

V Celticu jsem moc nehrál, protože se utratilo hodně peněz za posily a ty musely hrát. Rusko byla riskantní volba, možná krok zpět, ale já chtěl hrát. A bylo to docela dobré. Kdyby ne, nebyl bych v Mexiku. Lidi se hodně diví, že jsem přešel velkou louži opačným směrem, ale tenhle tým má ambice vyhrát všechno, má skvělou infrastrukturu a je ve srovnání s Evropou na nejvyšší úrovni. 

A tady dostáváte výplatu?

Hmmmm...Dobře. Ve Volze jsem měl problémy s výplatou. Nebyli čestní, protože pokaždé nám říkali, že zítra zaplatí a nikdy to nesplnili. Tak uběhlo pět měsíců. Bylo to složité. 

Ve Španělsku se také neplatí, ale tady si vás nikdo ani nevšiml. Proč si vás víc cenní kluby ze zahraničí?

Já ve Španělsku nikdy nehrál. Jasně, byl jsem v mládežnických reprezentacích, ale v lize jsem nikdy nedebutoval. Po fotbalové stránce mě zná málo lidí.

Vaše jméno ale vešlo ve známost před pár týdny, kdy jste na Twitteru napsal: „Budeme znovu pískat při hymně, budeme si to znovu užívat, znovu zvítězímě“, v narážce na finále poháru mezi  Barçou a Athleticem.

To ode mne nebylo příliš moudré, protože jsem podal ruku lidem, kteří čekali na minimální podnět, aby si šli po krku. Snažil jsem se jen udělat slovní hříčku na výroky Lluíse Companyse (prezident katalánské samosprávy Generalitat de Catalunya, zastřelen stoupenci diktátora Franka), jenž říkal: „Budeme znovu trpět, budeme znovu bojovat a znovu zvítězíme“. Byla to moje chyba, ale lidi jsou trochu pokrytečtí. Říká se, že fotbalisti nemají názor a když ho mají řeknou něco...Kromě toho, stejně se bude pískat, protože jsem byl na minulém finále mezi oběma týmy a došlo k tomu. Já ale nevyzýval k pískání, protože jsem tím prvním, jenž cítí stud, když Španělsko hraje proti Anglii a píská se u hymny soupeře. Viděl jsem toho a poznal opravdu hodně, tudíž se domnívám, že je potřeba být tolerantní. Mluvím rusky, francouzsky, anglicky, katalánsky a španělsky a hrozně rád poznávám nové kultury. 

A líbí se vám rovněž piercingy a tetování...

Piercing mám jen jeden, na uchu. A tři tetování. Na bicepsu mayské číslo, na zádech nápis Báilame el agua, což značí zjednodušeně něco ve smyslu, aby vše dobře vycházelo a slunce. Protože v Rusku jsem ho skoro neviděl a scházelo mi, neboť představuje energii a vitalitu. A té je neustále potřeba.

I v prosluněném Mexiku?

Víc než kde jinde, protože jsem se k mužstvu připojil později, mám dvoufázové tréninky a jsem pod tlakem jakožto posila, která prošla Barcelonou, se v ším co představuje La Masía. Ve fotbalovém světě jsem ale ještě neukázal nic. Je na čase to předvést.