Chytí se konečně Manucho?

Manucho oslavuje svoji branku se spoluhráči (© marca.com)

Běžela 86.minuta druholigového utkání Real Valladolid - Numancia, když Manucho vstřelil druhý gól domácích, který dokončil obrat v zápase s konečným výsledkem 2:1 pro domácí. Branka angolského útočníka nebyla nijak krásná, ale domácímu brankáři Jaimemu to bylo úplně fuk a přes celé hřiště napálil sprint s jediným cílem - podělit se s africkým forvardem o radost. Jaime moc dobře věděl, jak důležité góly to pro něj jsou. Kariéra osmadvacetiletého rodáka z Luandy byla od léta roku 2009, kdy do Realu Valladolid přišel z Manchesteru United hodně nevyrovnaná. Letos v srpnu se ho klub všemožnými prostředky snažil zbavit, zejména kvůli jeho vysokému platu - 600 tisíc eur ročně, ale nabídka nepřišla ani jedna. Manucho musel zůstat v Pucele s dresem číslo 25 a hodně malou pravděpodobností, že si zahraje. Deprimovaný tím, že byl vystrčen z týmu, našel podporu zejména v Albertu Marcosovi, bývalém kapitánovi Valladolidu a nyní člena klubového sekretariátu a především v Jaimem, kteří mu pomohli dokonce až k návratu do zápasové nominace.

„Jsou lidi, kteří vás dostanou nahoru, když se vám nedaří,. A oni toho dosáhli“, přiznává Manucho, jenž v posledních dvou sezónách, tu minulou v turecké lize, dal pouhých pět branek ve 48 zápasech. „Fanoušci mě vždycky podporovali a to mě dává impuls, abych dál pracoval“, uvádí útočník. Přes tato slova působení Manucha ve Valladolidu nebylo nijak jednoduché. Do nového působiště nevkročil zrovna tou pravou nohou. Valladolid za něj zaplatil Manchesteru tři miliony eur a hned při jeho oficiálním představení měl údajně špatný překlad za následek, že jeho přání nastřílet 30 nebo 40 gólů za sezónu bylo bráno jako slib. 

Později jeho volnomyšlenkářská a humorná povaha (v jednom utkání při střídání spoluhráče napodoboval letadlo) provokovala mezi fanoušky kritiku a vtípky na jeho adresu, kteří u něj navíc postrádali větší zapálení pro své povinnosti. I díky tomu dal v létě nový kouč Djukič Manuchovi najevo, že s ním do nové sezóny nepočítá. „Byl jsem odloučený a trochu zarmoucený“, připouští Manucho.

V ten okamžik se ale objevil Jaime. „Viděl jsem, že není spokojený a jediné, co jsem se mu snažil vysvětlit, že jde o dočasný stav, že jsme si tím prošli všichni. Ujistil jsem ho, že byl dobrým fotbalistou, protože když jste v téhle situaci myslíte si, že nestojíte za nic. Připomněl jsem mu období, kdy góly střílel a že je fotbalista, kterého jsem viděl hrát a mě osobně si získal“, vysvětluje Jaime. „Řekl jsem mu, že bude dávat góly a až se to stane, budu sprintovat k němu. Když jsem se pak musel vrátit do branky, myslel jsem si, že budu potřebovat kyslíkovou bombu“, žertoval gólman.

To, že se Manucho vrátí zpět, se dalo vypozorovat již několik dní předem. „Bylo na něm hned vidět, že je spokojenější a nějakou dobu s námi trénoval“, poznamenal Jaime. V posledních zápasech rovněž přispěl dvěma góly k postupu své Angoly na Pohár Afrických národů, který se bude hrát v lednu příštího roku. „Změnil jsem způsob tréninku, navíc mi hodně pomohla důvěra reprezentačního kouče“, vysvětluje Manucho. 

Jaime nešetří směrem ke svému spoluhráči v lichotkách. „Při hře ve vzduchu je úžasný, soupeři mají strach už jen z toho, když vidí jeho postavu (184 cm, 84 kg) na trávníku“. Ve stejném duchu se vyslovuje i jeho kolega z přední linie Javi Guerra. „Je to klasická devítka podle předlohy, má velkou sílu a přispívá nám jiným stylem. Když tu je, ulehčuje mi úlohu, protože kvůli jeho postavě si ho stopeři všímají víc a já mám víc volnosti. S pomocí všech se znovu stal tím, kým byl“. Jaime nicméně varuje: „Musí zůstat s nohama na zemi. Odehrál dobrý zápas, ale měl by dál pracovat“. Má na to celou dlouhou sezónu.