BLOG: Členové, kteří zachránili Barcelonu - část II

Poté, co pracovníci klubu vytvořili komisi, aby zajistily ochranu FC Barcelony před konfiskací, v době vypuknutí občanské války ve Španělsku v létě roku 1936, tato komise měla mnoho dalších úkolů, kterých bylo třeba dosáhnout.

První, bylo kontaktovat hráče a sdělit jim, že budou muset přijmout změnu jejich smlouvy s ohledem na situaci v tehdejší době. A tak 20. srpna komise zorganizovala setkání s hráči s prosbou o jejich pochopení, pro potřebu snížit některé jejich výhody smlouvy, ohledně které hráči neměli žádné námitky.

Druhým úkolem, bylo najít řešení, jak vytvořit způsob pro reprezentaci klubových "socios". Obvyklá tajná forma voleb nebyla vzhledem k okolnostem možná a tak členové klubu hromadně ustanovili vlastní volby, pouhou registrací hlasujících na kus papíru, jako způsob odpojení procesu před oficiální spojitostí s klubem, ale bylo to jen dočasné opatření.

Vzhledem k tomu, že pro ně bylo obtížné najít jména nového vedení, komise vsadila na výběr 3 zástupců klubu z poslední správní rady - zvolené před vypuknutím občanské války. Vybranými byli: Xavier Casals, Agustí Bo a Pauli Carbonell.

Tímto rozhodnutím, komise dokončila v období pouhých 15 dnů sestavování celého výboru; složení komise - původní 3: Rossend Calvet, Josep Farré a Josep Pujol - plus někteří bývalí členové představenstva a hráči, s kterými bylo dosaženo dohody.

V té době, bylo těžké vytvořit konzistentní herní plán; a většina finančních prostředků získaných z utkání, směřovalo na pomoc obětem vojsk nacionalistické vlády, krevní bance a anti-fašistickým milicím ústředního výboru.

S občanskou válkou bylo Španělsko rozděleno a La Liga pozastavena. Oblasti, které nejsou pod nacionalistickou nadvládou - čili v rukou španělské vlády [republikánské] - vytvořili své vlastní ligy a soutěže. Týmy na pobřeží Středozemního moře vytvořili Campeonato Levante [mistrovství Levante], zatímco ty z katalánského regionu hrály Campionat de Catalunya [Katalánské mistrovství], které bylo zahájeno v říjnu toho roku v naději, že by to mohlo pomoci zajistit určitou formu pomoci obyvatelstvu. Ale vzhledem k tomu, jak nejistá situace převládala, byli lidé nuceni si dávat větší pozor, a tak se příliš mnoho diváků těchto her nezúčastňovalo.

Jako alternativa k La Lize, byly kluby v oblastech kontrolovaných republikány uspořádány do nové - byť krátkodobé - soutěže: Lliga Mediterrània nebo Liga Mediterránea [Liga středomoří], fotbalová liga, která předpokládala sloučení obou samostatných mistrovství - měla obsahovat všech 12 klubů, ale musela být snížena na 8 [čtyři nejlepší kluby z katalánského mistrovství a čtyři z regionu Levante], s odvoláním několika klubů z důvodu bombardování svých měst. Hrálo se od ledna do května 1937 a titul získali Blaugranas.

Nicméně když části Levante kontrolované republikány, padly do rukou Francové nacionalistické vlády, další ročník už se neuskutečnil. Takže další nová, pouze katalánská liga, byla založena - Lliga Catalana, ovšem nebyla nikdy dokončena kvůli stupňující se válce, přesto byla FC Barcelona prohlášena za vítěze. Téhož roku [1937-1938] také vyhráli Campionat de Catalunya, v týmu už se nacházelo pouze několik hráčů z původního týmu, poté, co polovina z nich našla azyl v Mexiku a Francii během klubových turné po Mexiku a USA.

Politická scéna v Katalánsku na podzim roku 1937, byla jiná než na podzim roku 1936. Armáda vedoucí nacionalistickou revoluci vítězila a republikáni ztráceli půdu pod nohama, z čehož plynul i pokles vlivu CNT [Národní konfederace práce]. S tím se stalo mnohem obtížnější zajistit soutěž, a proto po turné v Americe byl tým předurčen být rozpuštěn. V důsledku toho si tato prozatímní komise uvědomila, že jejich schopnost řešit problémy zmizela a rozhodli se vrátit klub zpět zákonným zástupcům. Tak skončila krátká éra komise, která byla rozhodující pro záchranu FC Barcelony v létě roku 1936 - při bouřlivém vypuknutí občanské války. Provoz klubu byl předán původnímu představenstvu - zvolenému před válkou - bez Josepa Sunyola, který byl zavražděn na začátku konfliktu i když byl stále považován, jako prezident ve své nepřítomnosti.