Correa promluvil o ztrátě blízkých, penězích i operaci srdce

Ángel Correa (© marca.es)

Útočníkovi Atlética Ángelu Correovi je sice teprve 22 let, v životě už toho ale hodně prožil. Během dospívání přišel o otce a bratra, letos v létě navíc spáchal sebevraždu jeho starší sourozenec. V osobním rozhovoru promluvil i o operaci srdce, kterou prodělal.

"Fotbal pro mě vždy byl radostí. Když mi v deseti letech zemřel otec, fotbal mi pomohl z nejhoršího. I po smrti bratrů je hřiště jediným místem, kde mohu na vše zapomenout a jen se bavit se spoluhráči z Atlética nebo kamarády z Rosaria," prohlásil Correa.

"Už od deseti let jsem živil rodinu. Všechny peníze, které mi dával můj agent, šly hned k mámě, abychom měli co jíst. Bylo to tisíc nebo tisíc dvě stě pesos. Vždy mi také pomáhal můj kmotr. Kupoval mi kopačky, oblečení, nutil mě ke studiu. Za vše mu budu navždy vděčný. Vždy jsem snil o tom, že zařídím mámě a sourozencům nový a lepší život. Mám radost, že se mi to povedlo. Máma to měla těžké, hodně trpěla vším, co se stalo. My také, ale pro ni muselo být obzvlášť těžké přijít o manžela a syny. Ani si nechci představit tu bolest, když přežijete vlastní dítě. Proto se každý den snažím vrátit mámě úsměv na tvář, to je nejvíc," dodává opora Atlética.

Correa také přiznal, že mu lékaři lhali ohledně operace srdce, kterou musel podstoupit: "Šel jsem s agentem na lékařské vyšetření, po němž měl následovat podpis smlouvy s Atléticem. Doktoři ale něco našli a řekli mi, že bude nutná operace srdce. Původně jsem nechtěl, protože mě se San Lorenzem čekalo semifinále Copa Libertadores, ale s chladnou hlavou jsme se poté rozhodli, že na operaci půjdu, protože jsem mladý a rychle bych měl znovu hrát. Tak to i bylo, i když mě hodně mrzelo, že jsem přišel o semifinále a finále Libertadores. Jestli budu moci hrát dál fotbal, bylo to první, na co jsem se ptal. Lékaři mě ujistili, že riziko ohrožení kariéry neexistuje. Až po operaci se přiznali, že lhali. Naštěstí vše dopadlo dobře."

"Jizvu na hrudi už beru jako svoji součást, zvykl jsem si na ni. Nejsem z těch, co by ji každému ukazovali a vyprávěli, co se jim stalo. Je to něco, co jsem prožil a naštěstí je to už za mnou. Nic víc."