Cristiano Ronaldo: V 11 letech jsem se rozhodl na sobě pracovat mnohem více než ostatní

Mladý Cristiano Ronaldo (© marca.es)

Cristiano Ronaldo má kariéru založenou nejen na talentu, ale zejména na tvrdé práci a odhodlání. V rozhovoru pro The Players' Tribune Portugalec promluvil nejen o svých fotbalových začátcích.

Dvaatřicetiletý fotbalista odehrál svůj první zápas v sedmi letech: "Otec dělal kustoda v týmu CF Andorinha a nepřestával mě podporovat, abych si zkusil zahrát za rezervní tým. Věděl jsem, že by ho to učinilo hrdým, tak jsem to zkusil. V první chvíli jsem nechápaval mnoho pravidel, ale bavilo mě to. Hrál jsem ve starých kopačkách po bratrovi nebo bratrancích, protože jsme v tu dobu neměli moc peněz. Tehdy nebyl život na Madeiře lehký. Ale když jste dítě, peníze vám starost nedělají."

"O čtyři roky později jsem odjel do akademie Sportingu Lisabon, což byla nejtěžší etapa mého života. Když si na to vzpomenu, přijde mi to šílené. Mému synovi Cristianu Juniorovi je teď 7 let. Jen když si představím, že bych mu měl za pár let pomoci balit kufry a poslat ho do Paříže nebo Londýna... Radši si to ani nechci představovat."

Cristiano Ronaldo prozradil, kdy začal fotbalu dávat vše: "Byl jsem slabý, neměl jsem svaly. Ale už jsem věděl, že mám více talentu než ostatní. V 11 letech jsem se proto rozhodl na sobě pracovat mnohem více než oni. Večer jsem utíkal z bytu, abych mohl trénovat. Zesílil jsem a zrychlil. A pak ti, kteří mi říkali, že jsem příliš malý, udiveně koukali a mysleli si, že se svět zbláznil. Když jsem začal v 17 hrát profesionálně, máma kvůli stresu mohla sotva sledovat zápasy. Několikrát omdlela. Opravdu. Lékaři ji pak na mé zápasy předepsali sedativa. 'Pamatuješ, jaké to bylo, když tě fotbal ještě nezajímal?' ptal jsem se jí (směje se)"

Na závěr shrnula hvězda Realu Madrid své působení v tomto klubu. "Vždy jsem Real Madrid obdivoval, chtěl jsem s ním vyhrávat trofeje, překonávat rekordy a zapsat se mezi jeho legendy. Největším zážitkem bylo vítězství v posledním finále Ligy mistrů v Cardiffu, protože jsme přepsali historii. Poté vběhl na hřiště slavit můj syn, najednou se emoce změnily. Společně jsme pozvedli pohár a ruku v ruce se procházeli po hřišti. To bude příběh, který budu nejraději vyprávět svým vnoučatům, až mi bude 95 - procházet se po hřiště jako vítěz se svým synem po boku."

"Na nových kopačkách mám velmi speciální nápis - El sueño del niño (Dětský sen). Je to jako poslední motivace, poslední připomínka."