Čtrnáct Cruyffových žáků

Sergi Barjuán (© sportyou.es)

Stín legendárního Johanna Cruyffa je pořádně dlouhý. Filozofie Létajícího Holanďana pomohla nejen změnit barcelonskou historii, když jeho Dream Team vyhrál první PMEZ v klubové historii, ale posloužil i jako zrcadlo pro Franka Rijkaarda a především pro Guardiolu. Ovšem Pep, jeho prodloužená ruka na trávníku, nebyl jediným jehož póry byly zasaženy Cruffovým poselstvím.

Je jich dost. Hráčů, kteří nejprve pečlivě a pozorně naslouchali pokynům lodivoda z Nizozemska co by jeho svěřenci a poté, co skončili s aktivní hráčskou kariérou neodolali silnému vábení vlastní trenérské kariéry. Byli nakaženi způsobem vnímání fotbalu ve stylu Cruyffa a s větším či menším úspěchem se ho snažili uplatnit v praxi. 

Posledním z nich, jenž přeskočil z amatérského na profesionální břeh je Sergi Barjuán, jenž byl před pár dny představen jako nový trenér Recreativa v Segunda División poté, co opustil flek u B dorostu Barcelony. V Huelvě se prezentoval s ambiciózním prohlášením: „Cílem je postup“. Způsob, jakým toho chce dosáhnout je stejný, jaký se naučil od svého holandského mistra: držení míče.

Dalším trenérem, jenž vnímá fotbal stejně jako Cryuff je Michael Laudrup, byť vztahy mezi oběma osobnostmi nakonec nebyly úplně nejideálnější. V Primera División to dokázal na střídačce Getafe a Mallorcy. Luis Milla, jenž stejně jako Laudrup skončil v Realu Madrid, podobný styl učil své svěřence v reprezentační jedenadvacítce s níž dokázal vyhrát loňský evropský šampionát. Stejně tak Ernesto Valverde, jenž pod Cruyffovou taktovkou vstřebával nezaměnitelný styl po dva roky, přenesl herní a taktické poznatky do svých týmů, za což mu bylo odměnou finále poháru UEFA s Espanyolem a tři domácí ligové tituly s Olympiacosem Pireus.

Ronald Koeman, autor gólu, jenž dal Barceloně ušatý pohár za výhru v PMEZ, sice nezažil příliš dobrou štaci ve Valencii, byť s netopýry dobyl vítězství v domácím poháru, nicméně i přesto ve své domovině třikrát zvedal nad hlavu ligovou trofej s Ajaxem a PSV a nyní vrátil Feyenoord mezi domácí klubovou elitu. 

Ne tak úspěšný byl jiný legendární hráč, Christo Stoičkov. Nedařilo se mu u bulharské reprezentace ani v Celtě. Stejně tak Eusebio, jenž nyní sedí na střídačce béčka Barcelony. José Mari Bakero po neúspěchu v Realu Sociedad hledal štěstí za hranicemi, konkrétně v Polsku. Podobnou cestu zvolil i Ferrer, jako destinaci si ale vybral Holandsko. Óscar García, stejně tak jako Sergi, opouští mládežnické kategorie Barcelony a do nového angažmá v Maccabi Tel Aviv se nechal zlákat Jordi Cruyffem, jenž zde zastává roli sportovního ředitele klubu. Onésimo, jenž se v Barceloně s Cryuffem potkal jen na jedinou sezónu, zažil pouhých pár týdnů coby trenér tehdy prvoligového Valladolidu v první polovině roku 2010, ale loni se mu podařilo udržet Huescu ve druhé lize. Abelardo, nebo Miguel Ángel Nadal moc zkušeností ve Sportingu, respektive Mallorce, neposbírali. Všichni zkrátka neměli to štěstí, ovšem jedno je jisté. Cruyffovy metody se všem zažraly hodně hluboko pod kůži.