Další pohárová překvapení v historii

Radost hráčů Mirandés (© google.es)

Pohárová soutěž ve Španělsku včera zažila zápis do svých historických knih. Teprve potřetí v historii se stalo, aby si mužstvo z třetí nejvyšší soutěže proklestilo cestu až do semifinále Copa del Rey. O tento „zázrak“ se včera postaralo Mirandés, které po statečném výkonu z minulého týdne na stadionu Espanyolu, kde nakonec prohrálo i díky chybám rozhodčích 2:3, zdolalo v odvetě na přeplněném domácím stánku Anduva tým pericos 2:1 a postoupilo dál. Již v roce 1931 se podobný kousek podařil Deportivu Logroño, které ve čtvrtfinále vykleplo z pohárové soutěže CD Castellón, ale v semifinále se již muselo sklonit před pozdějším vítězem, Athleticem Bilbao, po tenisovém výsledku 0:6 a 3:6. V roce 2002 jsme byli svědky posledního dupnutí trpaslíka. Tehdy Figueres postoupilo mezi čtyři nejlepší celky po vyřazení Córdoby. Tam bylo nad jejich síly Deportivo La Coruña (0:1).

Kromě těchto týmů, jenž dokázaly přepisovat dějiny soutěže, která se netěší tak velké úctě jako kupříkladu v Anglii, existují i další, při jejichž vyslovení naskočí fanouškům vzpomínky na slavné a nezapomenutelné bitvy, byť nejsou v archívech označeny za rekordní. Jednou z nejpamátnějších měla na svědomí Numancia v sezóně 1995-96. Ve čtvrtfinále se stadión Los Pajaritos oblékl do slavnostního šatu, neboť měla přijet slavná Barcelona vedená Johanem Cryffem. Katalánci tehdy neprožívali nejúspěšnější období, i tak ale pro ně souboj s celkem Segunda División B měl být pouze formalitou. Tým ze Sorie si ten rok získal ohromné sympatie velké většiny fanoušků na Pyrenejském poloostrově, neboť při své pouti druhou nejvyýznamnější soutěží dokázal dát stopku Sportingu Gijón, Racingu Santander a Realu Sociedad. Na stadionu se instalovaly provizorní tribuny a utkání bylo v přímém přenosu vysíláno do celé země. Cruyffovi svěřenci vedli těsně před koncem 1:2 a brali celou záležitost za uzavřenou. Nicméně v ten moment zažil svých pět minut slávy Movilla, jenž lobem, který pak viděla polovina Evropy, překonal hostujícího brankáře Busquetse. Konečný výsledek 2:2 nechal do odvety na Nou Campu šance pro oba kluby otevřené. 

Cesta k odvetě měla zajímavý průběh. Hráč hostí Raúl Ruiz dostal kameru od televizní společnosti Canal plus aby natočil reportáž a díky zajímavým záběrům ze zákulisí, charismatickému a přirozenému vystupování nakonec dostal po skončení kariéry nabídku od této společnosti ke spolupráci. A v samotném utkání nebylo k překvapení daleko. Tým ze Sorie se totiž dostal do vedení po gólu Barbarína. Nakonec se ale přeci jen Barcelona po výsledku 3:1 posunula dál, ovšem počin Numancie, jenž pár let na to postoupila do nejvyšší soutěže, zůstal zapsán do paměti všech fotbalových fanoušků.

Při procházení hrdinských vystoupení Davidů proti Goliášům nesmíme zapomenout ani na to z roku 2000. V prosinci byl Real Madrid trénovaný Vicentem Del Bosquem a nabitý hvězdami kalibru Hierra, Savia, Morientese či Celadese, zesměšněn celkem ze Segunda B Toledem. Domácí celek na stadiónu Salto de Caballo porazil gigantického soupeře 2:1. Toledo samozřejmě nebylo prvním ani jediným celkem jemuž se podařilo excelovat v Copa del Rey. V sezóně 1997-98 se do análů zapsal klub z Vitórie Deportivo Alavés, jenž působil ve druhé nejvyšší soutěži. Baskové se probojovali až do semifinále, když v osmifinále položili na lopatky Real Madrid a ve čtvrtfinále Deportivo La  Coruña. Až Cúperova Mallorca zarazila radost fanouškům klubu, jenž se tři roky nato utkal v památném finále Poháru UEFA s Liverpoolem. 

Mezi černé můry merengues se o par let později zařadili i Real Unión Irún, nebo Alcorcón. Ostudu, byť jen částečnou, si ale Bílý balet uřízl třeba v sezóně 1964-65. Mestalla (rezervní tým Valencie) doma porazila Real Madrid, za nějž nastoupili Puskás, Pirri, nebo Zoco, dva jedna. V odvetě už ale vše dopadlo tak, jak se očekávalo. Hvězdy zvítězily hladce 6:0. 

Ani Barça nebyla logicky ušetřena všeobecnému výsměchu. Například v sezóně 1993-94 culés předváděli skvělý fotbal s hlavními protagonisty Romáriem, Laudrupem, nebo Stoičkovem. Ovšem ve čtvrtfinále se jim v cestě pohárovým pavoukem postavil tehdy druholigový Betis pod vedením Sergia Kresice. Po bezbrankové remíze v Seville všichni fans azulgranas předpokládali jasné rozluštění postupové tajenky na domácím trávníku. Nicméně gól malého útočníka Juanita se ukázal pro domácí manšaft Johana Cruyffa jako neřešitelný problém. „Béticos“ šli turnajem dál, ale hned v následujícím kole je pokořila Zaragoza. 

A co Mirandés? Stane se semifinále jeho konečnou stanicí, nebo je v jeho silách táhnout svoji cestu ještě dál a kdoví, třeba skončit v pohárové Evropě?