Další šance pro Rubéna

Rubén Martínez (© as.com)

Story brankáře Rubéna Martíneze v Málaze by se dala stručně popsat asi takhle: být na určitém místě v ten nejméně vhodný okamžik. Od chvíle, kdy před dvěma léty dorazil na La Rosaledu s nálepkou nejlepšího gólmana Segunda División, mu nevychází prakticky vůbec nic. Výkony nijak uchvacující, zranění, nedostatek důvěry. Moc důvodů k úsměvu opravdu nemá. Po čtvrtečním vyloučení kolegy Kameniho na El Madrigalu proti Villarrealu, kdy nerozchytaný hned obdržel gól z penalty, přichází jeho další šance, aby vytáhl z futrálu své brankářské rukavice a ukázal, že není na odpis.

„Tohle je pro mne něco jedinečného. Být v Primeře a v klubu jakým je Málaga“, oznamoval do nastavených diktafonů v den svojí prezentace 31.srpna 2010. Jeho angažmá do prvního projektu šejka Al-Thaniho se jevilo jako zdařilé, odkývané i těmi největšími kritiky. Stačilo si jen prohlédnout jeho životopis: vybroušený v canteře Barcelony, kde dokonce debutoval v sezóně 2004-05 ve dvou zápasech prvního týmu, velmi přitažlivé výkony v druholigové Cartageně, no neberte to.

Dokonce i premiéru v dresu Málagy by mu mohli závidět mnozí brankářští kolegové. Výhra na půdě soupeře, čisté konto (2:0 v Getafe). Jenže idylka netrvala příliš dlouho a než se poprvé zranil odchytal už jen další dva zápasy. Poté ho svalové zranění odsunulo ze hry až do konce listopadu. Pak si zápasové rukavice mohl obléci znovu, jenže stihl pouhé čtyři zápasy, mezi nimiž bylo i nepovedené pohárové představení proti Seville a zlomené zápěstí ho v lednu 2011 zamklo na marodku na další dlouhé tři měsíce. 

Určitě z něj nevyzařoval ten ohromný klid, nebyl k vidění ten brankář, kvůli kterému by si trenér Muñiz nechal vytrhat všechny vlasy, jen aby ho ještě v období finanční tísně měl ve svém týmu. A šanci na další reparát už nedostal. Málaga přitáhla z Atlética Madrid smolaře Sergia Asenja, po jehož dalším zranění kolena obsadil pozici jedničky Willy Caballero. Perfektní aklimatizace argentinského gólmana zapříčinila to, že Rubén už si tak říkajíc ani neťukl. 

Takže nebylo žádné překvapení, že před startem sezóny 2011-12 byly karty v brankovišti rozdány naprosto jasně. S lednovým příchodem kamerunského akrobata Kameniho z Espanyolu se situace ještě více zakabonila a zápasy svých spoluhráčů musel sledovat již pouze z tribuny. Vedení mu nabízelo možnost najít si jiné působiště, on však chtěl zůstat. Jeho účast v zápase je však letos striktně omezena na to, jestli se jeden z jeho kolegů zraní, nebo opustí trávník předčasně po červené kartě. To je jediná vírá o kterou se opírá. Naskočil bez rozcvičení na Ciutat de Valencia v souboji proti Levante. Žádná sláva. Odehrál následující utkání proti Bílému baletu na La Rosaledě, kdy si Caballero musel odpykat příslušný distanc. Možná mohl pochytat víc, ale určitě nebyl hlavním viníkem kruté porážky. A konečně, ve čtvrtek na El Madrigalu naskočil opětovně po vyloučení Kameniho. 

V pátek, ještě před tím, než začala tréninková jednotka, měl trenér Pellegrini s Rubénem pohovor. Z rozhovoru bylo patrné, že obě strany zastávají během dialogu zcela odlišný pohled na věc. Zdálo se, že Chilan po Rubénovi požadoval klid, sebedůvěru, podstatné položky pro mužstvo, které bojuje o pozice zaručující start v Lize mistrů. Ten argumentoval minimem důvěry, jež se mu z trenérovy strany dostávalo a která ho dovedla až do této nezáviděníhodné situace. Díky jednozápasovému flastru má Rubén dneska proti Realu Sociedad jedinečnou příležitost ukázat, že si přeci jen zasloužil dostat více šancí.