Děcko s brýlemi

Rui Faria (© as.com)

„Ven! Pryč odsud! Prosím vás, pracujeme!“ nazlobeně vykřikoval José Mourinho. Byl to jeden z jeho prvních tréninků Uniao Leiria v sezóně 2001-02. Zástupci vedení, mezi nimiž byl i klubový prezident, se přišli mrknout na metody nového kouče. Aniž by si toho všimli, o pár metrů překročili postranní čáru, vstoupili na hrací plochu a jeden z nich si dokonce zažongloval s míčem když se k jeho nohám náhodně zatoulal. Mourinho, jenž si to vyložil jako nedostatek respektu vůči jeho práci začal řvát jako posedlý, že šlo o jeho nadřízené zřejmě ani nepostřehl. Rui Faria ve své premiéře v roli asistenta jen zůstal nevěřícně stát s otevřenými ústy jako opařený. „Tak se mi zdá, že takhle tady vydržím tak dva dny“, pomyslel si. Měl štěstí. To jak se Mou rozparádil mělo totiž u bafuňářů velký úspěch.

Rui Faria se postupem času stal nejužším spolupracovníkem José Mourinha. Stačí jediný pohled a mají jasno. Společně dotáhli k dokonalosti pracovní metodiku, která je dovedla k nesporným úspěchům na všech štacích, kterými prošli. Faria, jemuž je teprve šestatřicet let, záhy pochopil, že jeho šéf je odlišný od běžného řadového trenéra. A tím, že byl vyjímečný, nespokojil se s klasickou rutinní a každodenní kondiční přípravou. Bylo třeba sestavit alternativní metodu s cílem zaujmout hráče něčím odlišným a samozřejmě míč nesměl v těcto cvičeních chybět. 

________________________________________________________________

-Haló, to je pan Mourinho?

-Ano, kdo volá?

-(rozklepaným hlasem) Jsem kluk z Barcelos, posedlý fotbalem a právě dodělávám kurz na Škole kondiční přípravy. Musím sepsat závěrečnou práci a rád bych se zaměřil na to, jak pracuje Barcelona a jaká je vaše úloha v realizačním týmu.

-Tak přijeď!

-Cože?

-No přijeď a uvidíš to. Co ti budu vysvětlovat po telefonu, lepší bude, když přijedeš a uvidíš to. Tady to bude jednodušší. Cokoliv budeš potřebovat, tak se mě zeptáš a já ti to v klidu vysvětlím. Uvidíš, jak dobrou práci napíšeš.

-Pane Mourinho jsem vám hrozně vděčný. Hned si jdu sbalit věci.

-Jak jsi říkal, že se jmenuješ?

-Jsem Rui Filipe Da Cunha Faria.

-Rui Faria. Perfektní. Budeme v kontaktu.

_________________________________________________________________

Ohromen vřelostí a odhodláním Josého Mourinha, hbitě zabalil kufry a zamluvil letenku do ekonomické třídy. Nemohl tomu vůbec uvěřit. Taková šance! Ohromný skok v jeho dosavadních znalostech a perfektí příležitost k dokončení univerzitního snažení. Během dní, které strávil v Barceloně ve společnosti Mourinha, vznikla mezi oběma fotbalovými fanatiky vzácná chemie. Hovořili stejným jazykem, dokázali se doplňovat. Rui Faria brzy nasákl jeho myšlenky, názory a tato rychlost Mourinha hodně přitahovala. A to jeho první dojem byl hodně zmatený. Když totiž Mou viděl poprvé dětskou tvář Rui Farii, myslel si, že má co do činění s patnáctiletým puberťákem.

Tehdejší dny pro Rui Fariu představovaly sen, jenž se proměnil ve skutečnost. „Až budeš mít tu práci hotovou, pošli mi ji“, rozloučil se José s mladým praktikantem. Pár týdnů nato Mourinho obdržel do své poštovní schránky v barcelonském bytě vázanou diplomovou práci. Probádal ji a rozpitval s obrovským zájmem a když dočetl poslední řádku, našel ve svém notesu s vizitkami telefonní číslo Ruie Farii. „Rui, gratuluji za diplomku. Jseš dobrý. Doporučuji ti, aby sis udělal trenérský kurz, protože možná spolu budeme jednou pracovat“.

První Mourinhova facha v roli hlavního kouče byla na lavičce lisabonské Benficy, ovšem trvala jenom devět kol. Za asistenta si vybral Carlose Mozera, brazilského stopera, jenž po třech sezónách na stadiónu Da Luz pověsil kopačky na hřebík. Ve funkci kondičního trenéra pokračoval Ángel Vilda, odborník, který na lavičce fungoval již pod předtím odvolaným Juppem Heynckesem. 

Rui Faria si zatím pohodově žil na severu Portugalska. Měl tam svoji přítelkyni, kamarády, bydlel s rodiči a vyučoval na škole. Jednoho dne ovšem zazvonil telefón. „Tady Mourinho. Právě mi volali z Uniaio Leiria. Jdeš se mnou?“. Faria okamžitě všeho nechal.

Už od prvního tréninku naznačoval, že nebude jen tak tuctovým asistentem. Přímo nenáviděl dřinu v posilovně a tréninkové dávky bez míče. Kontroloval odehrané minuty a věk fotbalisty, aby ušil plán přesně na míru každému extra. Rui Faria od začátku naladil stejnou vlnu jako jeho nejbližší nadřízený. Stal se jeho pravou rukou. 

V poslední době se spekulovalo o různých trenérských jménech, která by mohla nahradit Josého na kapitánském můstku. Nicméně Mou má v tomto směru zcela jasno. „V den, kdy Rui Faria učiní rozhodnutí trénovat jako hlavní kouč, bude moje opravdová náhrada. Jen on mě zná naprosto dokonale, chápe mě, ví, jak přemýšlím, jak cítím. Máme společnou filozofii a je absolutně připraven“. Než tento den nastane, pokračuje Rui Faria ve své důležité práci analytika, kde působí v roli  toho „dobrého poldy“, díky své zvláštní schopnosti odhalit citlivou stránku fotbalisty. 

Klukovi, který začal pracovat pod Mourinhem v šestadvaceti letech, je nyní třicet šest. Je ženatý, má tři syny a vybojoval stejný počet trofejí jako jeho šéf, ačkoliv jeho tvář se ani trošku nezměnila. Pořád je to děcko s brýlemi.