Deset nejlepších trenérských rozhodnutí Primera División 2011/2012

José Luis Mendilibar (© marca.es)

Většina pozornosti je v průběhu sezóny soustředěna zejména na výkony hráčů. Už méně se mluví o některých překvapivých tazích trenérů.

Některý z nich přiřadil hráči post, na kterém neměl zkušenosti, další dal důvěru neprověřenému mladíkovi... Přinášíme vám přehled těch rozhodnutí, která přinesla největší úspěch.

10. Sergio Ramos znovu stoperem (José Mourinho)

Real Madrid začal letošní sezónu s portugalskou stoperskou dvojicí Pepe a Carvalho. Druhý jmenovaný se však zranil a José Mourinho musel hledat náhradní řešení. Tím se ukázal být Sergio Ramos, v posledních letech nastupující na pravém bekovi, jenž si s Pepem padl do noty a jejich spolupráce fungovala na jedničku. Přesun z kraje do středu obrany byl od José Mourinha povedeným tahem, nešlo ale o novinku, neboť Sergio Ramos má s pozicí stopera zkušenosti ze Sevilly.

9. Lora z obrany do zálohy (Javier Clemente)

Sporting v letošním roce sotva najde nějaká pozitiva, jedním z mála plusů se ale ukázala být všestrannost Lory. Stabilní člen základní jedenáctky nezářil na pozici pravého obránce tak jako vloni, na což Javier Clemente v závěru sezóny zaregoval tím, že jej přesunul do středu zálohy. Lora se s novou rolí vypořádal velmi dobře a i díky jeho výkonům na netradiční pozici držel Sporting naději na záchranu až do posledního kola.

8. Jordi Alba první volbou do obrany (Unai Emery)

V letošní sezóně dokončil Unai Emery transformaci Jordi Alby z křídla na obránce. Byl to právě on, kdo po většinu času dostával v konkurenci Mathieuho na tomto místě sestavy přednost. A že šlo o velmi povedenou proměnu, jejíž kořeny je potřeba hledat už v předminulé sezóně, dokazuje i reprezentační pozvánka pro 23letého fotbalistu. Na Euru bude Del Bosqueho první volbou na levý kraj defenzivní čtyřky.

7. Mascherano definitivně stoperem (Pep Guardiola)

Také v případě Javiera Mascherana jde o dlouhodobější záležitost. Pep Guardiola začal Argentince využívat ve středu obrany už vloni a letos v tom pouze pokračoval. Nezměnily se ani Mascheranovy výkony, které byly pokaždé výtečné. Mnozí už jej vnímají jako čistokrevného stopera, Mascheranův přehled na této pozici jim dává za pravdu.

6. Fàbregas kanonýrem (Pep Guardiola)

A další kouzelný holub z Guardiolova klobouku. Když Barcelona v létě 2011 přivedla zpět ztraceného syna Cesca Fàbregase z Arsenalu, mnozí si klepali na čelo a označovalo jeho drahý nákup jako zcela zbytečný. Guardiola však dával Cescovi šanci překvapivě v roli falešné devítky, nikoliv v záložní řadě, což se v první polovině sezóny ukázalo jako povedená novinka. Svědčí o tom devět ligových branek za pět měsíců.

5. Omilostněný Obradović (Manolo Jiménez)

Javier Aguirre označil Ivana Obradoviće jako nepotřebného a srbského obránce při skládání nominací zcela ignoroval. Obradovićova pozice v týmu Zaragozy se ale otočila o sto osmdesát stupňů, když mexického kouče nahradil Manolo Jiménez. Ten z něj udělal klíčového muže sestavy a Obradović se mu společně s celým mužstvem odvděčil heroickou cestou k záchraně.

4. Suverénní mladík Íñigo Martínez (Philippe Montanier)

Pozice stoperů je velmi citlivá, trenérův přehmat na tomto místě může mít kritické následky. Philippe Montanier začal angažmá v Realu Sociedad tím, že udělal z Íñiga Martíneze, jehož jméno dosud znali pouze skalní příznivci Errealy, jeden z pilířů obrany. Teprve dvacetiletý hráč se s celou situací vypořádal jako zkušený matador, podával stabilně výborné výkony a jako bonus přidal dva skvostné góly z poloviny hřiště.

3. Javi Martínez vůdcem obrany (Marcelo Bielsa)

Marcelo Bielsa působil v úvodu sezóny na lavičce Athleticu jako skutečný Blázen, jak říká jeho přezdívka. Stavění hráčů mimo jejich obvyklé pozice bylo na denním pořádku. Jednou z divokých změn, která se později ukázala jako zlatý tah, bylo přeřazení Javi Martíneze na místo stopera. Fotbalista, jenž byl dosud znám jako vůdce záložní řady z pozice defenzivního záložníka, si na nové místo na hřišti velmi rychle zvykl a momentálně je jedním z nejlepších stoperů země.

2. Juanfranovo stažení do obrany (Diego Simeone)

Rozdíl mezi Atléticem Gregoria Manzana a Chola Simeoneho byl propastný. Svůj podíl na tom má i Juanfran, kterého jako křídelníka Manzano takřka nevyužíval. Po nástupu Simeoneho se ale situace bývalé opory Osasuny radikálně změnila. Argentinec z něj udělal moderního pravého obránce, čemuž se Juanfran přizpůsobil až s nečekanou samozřejmostí. Účast na Euru je pro něj zaslouženou odměnou.

1. Raúl García ofenzivním tahounem (José Luis Mendilibar)

Raúl García zažil v Osasuně zlaté časy, po přestupu do Atlética ovšem jeho kariéra uvadala. Jeho návratu na Reyno formou hostování nebyla přikládána v množství dalších přestupů velká důležitost, což se ukázalo jako velká chyba. José Luis Mendilibar připravil Raúlu Garcíovi vysunutější pozici oproti tomu, co hrával v předchozích letech, a hráč se mu odvděčil skvělou sezónou a bilancí 11 gólů a 7 asistencí.