Důležitost Llorenteho a Muniaina

Iker Muniain (©google.com)

Dělí je plných dvacet šest centimetrů výšky. První v pohodě přerostl přes metr devadesát, druhý nedosáhne ani na 170 centimetrů. Nicméně jejich význam a vliv v Athleticu Bilbao je úplně stejný. Fernando Llorente a Iker Muniain včera večer na útulném stadionu Cornellà-El Pratt vykreslili svoji důelžitost pro bilbajskou eskadru. Rodák z Pamplony díky gólu, který vstřelil, jenž posloužil jako vyrovnávací, byť během valné většiny tohoto duelu byla páčka jeho herního mechanismu v poloze „off”. A druhý, na nějž jsou pyšní v Chantree, pro svoji kvalitu, pro svoje blbůstky, které je schopen vymyslet snad jen on, jemuž se očividně dařilo lépe během druhé půle, kdy ho trenér Bielsa přesunul na levou stranu a on tak mohl okouzlovat svými kličkami směrem do středu hřiště.

Llorente oslavil svou trefu poměrně zuřivě, pravou ruku vytrčil pořádně vysoko. A popravdě řečeno, nazlobený by měl být Fernando především na sebe. Včera večer rozhodně nepředvedl to nejlepší, co v něm dřímá (ani při reprezentačním duelu v Logroño) a od chvíle, co se rozjela příprava už z toho začíná být nemilá tradice. Llorente je teď dole. Daleko od produktivity, kterou se mohl chlubit v minulosti. Proti Espanyolu hned na začátku zápasu udělal dva školácké fauly, nechal se dvakrát nevysvětlitelně nachytat do ofsajdové pasti. Soupeřovu branku na své mušce rovněž neměl, ani nemusel mířit, neboť se k přihrávkám od svých spoluhráčů vůbec nedostal. Nicméně Llorente je bojovník, odlišný od ostatních, schopen překvapit v jakémkoliv okamžiku, což ukázal sklepnutím míče na prsou pro De Marcose, jenž projektil napálil až na galérku. Chvíli na to se potkal s největším trápením Athleticu po včerejší večer, nebo spíše noc. Brankářem Pericos Cristianem Álvarezem, jenž mu překazil souboj tváří v tvář, který Llorente provedl takřka dokonale. Nedalo se tomu nic vytknout. Aplaus ovšem sklidil argentinský brankář, jehož by si měl do svého notýsku poznamenat reprezentační kouč albiceleste Sabella. To bylo v první půli. Do té doby se Iker Muniain moc nepředvedl. Na pravé straně, kam ho tvrdošíjně staví Argentinec Bielsa, si tolik neužívá. I přesto občas zamává magickou hůlkou a něco vytáhne ze svého kouzelnického cylindru. 

Ve druhé půli to byla jiná. Už ze své levé strany zářil mnohem víc. Postranní čáru přenechal De Marcosovi a sám si vyasfaltoval nejkratší silnici přímo k brance Espanyolu. Když ho chtěli pericos zastavit, museli se uchylovat k faulům třeba jako Sergio García na hranici vápna. Bohužel pro Athletic, Susaetovu exekuci trestného kopu zlikvidoval opětovně Cristian Álvarez. Hned nato ale přišel gól Bilbaa. Prozatímní remíza. Nádherná hlavička Llorenteho, provedení perfektní, přesně podle příručky. A mohl padnout další, jako kupříkladu ve 32.minutě druhé půle, ale na brankové čáře opětovně vyrostla neprostupná zeď. Ať to zkoušel Muniain, z nějž byli modrobílé dresy úplně zpitomělé, sebevíc. Jedna klička, dvě, tři...slalomy. Nevyšlo už nic. Ani Llorentemu. Athletic se vrátil z Barcelony znovu s prázdnou. Jako už tradičně. Teď si na porušení nepříjemné série bude muset počkat další rok.