Důvody poklesu Realu Sociedad

Real Sociedad v poslední době nemá důvod k radosti (© goal.com)

Luis Aragonés říkával, že cíle se plní v posledních deseti zápasech soutěže a do té doby o nich nemá smysl mluvit. A naopak. Deset odehraných ligových zápasů se dá považovat za již dostatečnou porci na odhad, kam by mohly směřovat ambice jednotlivých mužstev. V případě Realu Sociedad ale jakékoliv plány utržily v posledních šesti zápasech, kdy mužstvo vybojovalo jen jediný bod, povážlivé trhliny. Sedmibodová kořist ulovená v prvních čtyřech ligových kolech, ho drží ještě nad sestupovou hladinou, ale je nezpochybnitelné, že následující tři duely na půdě Raya, doma s Espanyolem a proti Betisu v Seville hodně ovlivní nejbližší budoucnost týmu ať už v dobrém, nebo ve zlém.

Méně bodů za předvedenou hru

První dojem, který v sobě fanoušek txuri-urdin po ligovém rozjezdu přechovává je ten, že Real má mnohem méně bodů v tabulce, než by si za svoji předvedenou hru zasloužil. Zejména nulový zisk ze zápasů na Mallorce (2:1) a v Levante (3:2), kde mužstvo několikrát nastřelilo tyč a v průběhu utkání vedlo, je těžko stravitelný. Přivést z těchto dvou výletů alespoň bod, měl by jich Real v tabulce deset a situace by byla o trochu veselejší. Nemá cenu ale lamentovat nad tím, co se už nedá vrátit. Bodový zisk je zkrátka takový, jaký je. Přesto sedm nastřelených tyči je slušná porce a některé byly v průběhu zápasu hodně osudové. Kupříkladu Griezmannova branková konstrukce proti Athleticu, který byl v tu chvíli knokautován po gólu Iñiga Martíneze. Padnout tehdy gól, průběh zápasu to mohlo výrazně ovlivnit, byť byli rojiblancos v průběhu derby mnohem lepší.

Tři zranění pivoti

Když v létě přišel do Realu nový kouč Philippe Montanier, snažil se svým svěřencům dostat do krve nový systém 4-3-3. V tomto herním rozestavení ja maximálně důležitá postava pivota. Je to hráč, který dává mužstvu rovnováhu. Drží taktovku při hře do útoku, v obraně odebírá míče a v okamžiku, kdy balón přejde jeho pomyslné území, pomáhá s defenzivní prací stoperům. Rukou osudu paradoxně tři hráči, kteří byli předurčeni pro tento post, padli zranění. Markel Bergara, Elustondo a Illarramendi. Kvůli tomu musel v některých zápasech couvnout zpět Mariga. Mnozí odborníci si dokonce myslí, že Real si zahrává s ohněm, když je závislý na 21 letém Illarramendim, jenž teprve nedávno debutoval v nejvyšší soutěži. Možná, že mají pravdu, ale ať si zároveň vzpomenou na to, kolik bodů ztratil tehdejší kádr, jenž pod vedením kouče Denoueixe skončil v lize druhý (2002-03), když se mu v lednu zranil Xabi Alonso v zápase za reprezentaci Euskadi. Bylo mu také jedenadvacet a po jeho boku nastupovali Kovačevič, Nihat, Karpin, De Pedro...Jestliže ho tehdejší supertým postrádal, proč by tomu nemohlo být i v tomto případě s Illarranedim?

Xabi Prieto a Griezmann bez tváře

Jedním z faktorů, který prozatím hodně poznamenává slabé výkony Realu Sociedad je i mizerná forma Xabi Prieta a Griezmanna, teoreticky nejvýraznějších hráčů celého kádru. V Montanierově nákresu se třemi muži vepředu, mají krajní hráči jako hlavní úkol přejít přes soupeře, jinak přední vozba strádá. Prieto neměl špatný začátek sezóny proti Sportingu a Barceloně, ale v Seville si poranil kotník, vynechal duel proti Granadě a už se do původní formy nevrátil. Francouzův případ je mnohem komplikovanější. Předsezónní přípravu týmu prakticky vynechal, když s Francií bojoval na mistrovství světa dvacítek v Kolumbii a jeho návrat, kdy již byla soutěž v plném proudu, nebyl zrovna nejšťastnější. Navíc se zdá, že jeho nejbližší okolí mu příliš nepomáhá soustředit se, protože pokaždé, když odjede na reprezentační sraz, pustí si pusu na špacír. Oba dva hráči by však pro modrobílé barvy udělali cokoliv (byť u Griezmanna budou mnozí nesouhlasit) a tak hlavním cílem teď bude dostat je zpět na dřívější úroveň. Přeci ze dne na den nezapoměli hrát fotbal?

Kauza Llorente a zraněný Vela

23.ledna 2011. Real Sociedad hraje na El Madrigalu ve Villarrealu první zápas odvetné části soutěže. V 57.minutě opouští trávník zraněný Joseba Llorente. Problém se zády ho do hry v té sezóně již nepustí. Až do onoho neblahého okamžiku měl Real Sociedad v tabulce 25 bodů. Devět bodů náskok na sestupovou linii. Jenže od té doby už mužstvo nebude to samé, jak bývalo. Od svého postupu Real odehrál v nejvyšší soutěži 48 zápasů. V 16 z nich nastoupil Llorente v základní sestavě a mužstvo získalo 24 bodů. Ve zbývajících 32 utkáních byl zisk 29 bodů. „Proč tedy Joseba nenastupuje?“ , zeptají se laici i odborníci. Odpověď je jednoduchá: hráč se cítí v plné formě, ale trenér ho tak ještě nevidí. Nic víc k tomu říci nejde. Vedle toho Carlos Vela, letní posila pro nejpřednější linii, rovněž nemohl pravidelně hrát kvůli různým zraněním. S ním a Llorentem v plné zbroji budou možnosti pro útok Realu mnohem pestřejší.

Náročný ligový kalendář

Vezmeme-li si k ruce ligovou tabulku můžeme vypozorovat, že Real Sociedad se utkal se čtyřmi z pěti vedoucích týmu aktuálního ligového pořadí. Dva obři, Real Madrid a Barcelona, objev z Levante a Sevilla. Výsledek? Jeden bod, tři porážky o gól. Listopadové zápasy s Rayem, Espanyolem a Betisem tudíž poslouží jako dobré měřítko opravdové kvality mužstva.

Nově příchozí trenér

Montanier občas svými rozhodnutími překvapil nejednoho nezasvěcence. Ifrán během tří dnů  propadl ze základní sestavy proti Getafe až na tribunu v souboji s Levante. Demidov, Mariga a Griezmann nebyli v základní sestavě v Zaragoze, protože se vrátili z reprezentačního srazu, zatímco protivník, ve stejné situaci, nasadil čtyři z pěti svých reprezentantů. Zurutuza zůstal proti Realu Madrid na tribuně, přestože patřil mezi pravidelné hráče základní sestavy. Věci, které na první pohled, z hlediska plánování a perspektivy postrádají logiku. Je jasné, že příchod trenéra narychlo není nijak jednoduchá záležitost. Když přišel k týmu v roce 1985 Toshack, byl po patnácti kolech tři body od sestupu. A to tři roky před tím Real Sociedad slavil titul. Chtěl implantovat zónové bránění se čtyřmi muži, které se praktikovalo v Anglii, zatímco ve Španělsku se hrálo se třemi obránci, kteří bránili osobně a jedním liberem. A v obraně byly pochopitelně díry. Nakonec to vyřešil tím, že z Larrañagy udělal libera a mužstvo začalo jít nahoru. Až takovým způsobem, že v následující sezóně vyhrál Real pohár a o dva roky později byl v lize druhý a v poháru se dostal až do finále. Ani Lasarte, hrdina postupu, neměl úplně ideální začátek. Po čtyřech kolech a remízách s Murcií a Gironou byl Real Sociedad jedenáctý a Rayo ho po domácí prohře 0:2 vyšouplo z domácího poháru. Nakonec měl ale tento příběh šťastný konec. Montanier tudíž rovněž potřebuje čas, i když on sám ví, lépe než kdokoliv jiný, že ve fotbale se počítají pouze vítězství.