Dva klíčové body

Gary Medel (© google.es)

Jestliže v této fázi sezóny již nikdo nepochybuje o tom, že fotbalový projekt Sevilly pořádně vrávorá, velkou neznámou zůstává, jestli se celá stavba sesype na hromádku, nebo bude držet silou vůle a pěkně šejdrem dál. Než se tohle objasní, z rozboru příčin zhroucení, nebo náznaku zhroucení, se dají vyvodit dva klíčové body, které Sevillu dovedly do situace, ve které se nachází, v dolní polovině tabulky, daleko od pozic zaručujících start v Lize mistrů a rozčarovanými fanoušky.

Bylo zcela jednoznačné, že Gary Medel, i když není zcela bez chyb kvůli občas příliš přehnané tvrdosti a snaze oběhat větší prostor, než je mu svěřený, je v tomto kádru nenahraditelný. Každým odehraným kolem je čím dál tím evidentnější, že ve středu pole chybí Seville, zjednodušeně řečeno, svaly. V Gijónu se znova ukázalo, jak citelná je absence chilského reprezentanta v sestavě. Mimochodem bez něj v základní sestavě letos Sevilla ještě nevyhrála. Prohrála zápas Evropské ligy v Hannoveru (1:2), kde za něj naskočil do základní sestavy Fazio, neboť Gary po návratu z Copy Américy pod Marcelinem prakticky netrénoval. Medel sice do druhé půlky naskočil, ale porážce v premiérovém zápase nového kouče zabránit nedokázal. Rovněž ligové statistiky hovoří o tom, že bývalý hráč Bocy Juniors zkrátka v sestavě chybět nesmí, jelikož neexistuje přirozená alternativa podobných charakteristik. Když Medel nehrál, nebo seděl při úvodním výkopu na lavičce náhradníků, klub z Nerviónu získal usoplený jediný bodík. Remíza v Pamploně (0:0) a čtyři porážky s Athleticem (1:2), Rayem (0:2), Realem Sociedad (0:2) a Sportingem (0:1). Jeden bod z patnácti, které byly ve hře. Ovšem co je horší, ani v jednom z nich mužstvo nebudilo dojem, že je schopno ovládnout průběh zápasů. 

Vedení klubu ale mělo dostatek času tento nedostatek napravit během letní pauzy, neboť bolesti tohoto druhu, absence středopolaře, jenž by dokázal zavřít závoru, provázely Sevillu již ve druhé polovičce minulé sezóny, kdy taktéž bez Medela na hřišti, nebylo mužsto schopno vyhrát. V čem je tedy problém? Nevěří snad sportovní ředitel Monchi těmto fotbalovým typům?

Je třeba připomenout, že Chilan přišel do Sevilly jako krizové řešení loni v lednu, v rozehrané sezóně a že poslední posilou podobného střihu byl Aldo Duscher, jenž byl rovněž urgentní žádostí Manola Jiméneze a byl klíčovým borcem ligového ročníku, který andaluzané dohráli na třetí pozici. Mnozí namítnou, že po Argentincovi přišli Zokora, nebo Guarente. Jenže každodení realita odhalila, že hráč z Pobřeží Slonoviny je sice výborně fyzicky rostlý, ale takticky hodně pod bodem mrazu a Ital byl angažován přes negativní informace lékařů. Pomineme-li tuto skutečnost, pak i ti, kteří Guarenteho viděli hrát v Atalantě Bergamo, musí potvrdit, že rozhodně není hráčem, jenž by hrával jako jediný záložník defenzivního ražení. V italském klubu většinou nastupoval ve dvojici defenzivních štítů. Ba co víc, mezi jeho největší přednosti patří jeho levačka a vidění hry, díky níž je schopen táhnout mužstvo směrem dopředu. Spíš něco na způsob Romarice. 

Byť se to v médiích nezmiňovalo, neboť kouč Marcelino je zvyklý ve svých klubech na loajalitu a ne zpochybňovat rozhodnutí vedení, požadoval dnes již bývalý trenér Sevilly v zimě náhradu, či alternativu k Medelovi, ale vyslyšeny byly pouze prosby na ofenzivní posily – Reyes a Babá. Při Medelových pauzách měl dostávat šanci odchovanec Salva, jenže zranění mu nedovolila nejen debutovat v prvním týmu, ale dokonce mu není dopřáno praviedlně nastupovat ani za rezervu. Takže na postu zametače se objevil Fazio a na Anoetě, kde nemohl nastoupit, převzal tuto roli Campaña.

Dlaším opěrným pilířem, jenž se začíná hroutit, je velmi slabá efektivita střelby, zejména na soupeřových stadiónech. Sevilla je venku druhým nejhůře střílejícím mančaftem s osmi góly, horší je jen Villarreal (6 branek). Ve většině zápasů andaluzané vůbec neskórovali, neboť polovinu tref vystříleli ve dvou zápasech (Mestalla a El Madrigal). Ovšem jestliže se v případě defenzivního středopolaře může hovořit o odpovědnosti vedoucích činitelů při tvorbě kádru, v tomto případě jsou to jiné faktory, které zapříčinily tak chabou střeleckou produktivitu, která se hodně podobá zejména první sezóně pod vedením Joaquína Caparróse. 

Dva časové úseky, kdy Negredo nebyl k dispozici a když už byl k mání ani náhodou nevykazoval podobná čísla, jako v loňském ročníku, nevyrovnanost výkonů Kanoutého, jemuž tělo začíná pomalu vypovídat poslušnost, menší příspěvěk od Manu del Morala, než se očekávalo a zcela nulový v případě Reyese dělají ze Sevilly hodně nevinný a neškodný tým směrem dopředu. Navíc se ani nemůže spolehnout na podporu hráčů z druhé linie, s vyjímkou dvou zápasů pod trenérem Míchelem proti Osasuně a Valencii. Rakitič není vidět tolik, jako ve své premiérové sezóně, Perotti, který kvůli zraněním moc nehrál, také neskóroval, Armenteros, jenž si dvacítkou gólů v Segundě vysloužil návrat do Sevilly, se do Raya vrátil aniž by se střelecky prosadil...

Tyto dva klíčové body pokazily Seville a jejím příznivcům nejeden sobotní, či nedělní večer. Kdo by si nevzpomněl na zápas, v němž tým z Nerviónu promrhal nespočet gólových příležitostí, aby umřel na protivníkových kontrech, které nebyl schopen zastavit?