El Caballero de Fútbol- smutný příběh z Medellínu

Popis událostí, které předcházely MS 94 v USA. Následované nešťastným vlastním golem Andrése Escobara, vedoucí k tragickým událostem z brzkého rána července toho roku.

"Život tady nekončí, musíme jít dál. Nezáleží na tom jak těžké to bude, musíme se znovu vrátit. Lepší a silnější. Život zde nemůže a nesmí skončit. "

Když se podíváme jaké události následovaly, tak z těchto slov opravdu mrazí.

Tato slova řekl Andrés Escobar kolumbijskému radiu v rozhovoru těsně po zápase s USA.

Pro mnoho z vás to není žádná novinka, ale je to ten mač ve kterém si vstřelil vlastenec, za který zaplatil tu nejvyšší cenu.

V tomto dvoukapitolovém článku bych vás chtěl vzít zpátky časem do počínající poloviny devadesátých let v Kolumbii. Popíšu vám zde události, které předcházely nešťastnému druhému červenci 1994.

Původně jsem se chtěl vyhnout pasážím se slavnějším Escobarem, ale nebylo to úplně možné.

Fotbal v Kolumbii je s narkotiky velice provázán a to od Pablova nákupu Atlético Nacional. Krom toho, že klubu fandil, tak dalším důvodem bylo praní peněz z prodeje drog.

Pablovi se částečně podařilo zastavit odliv hráčů do kvalitnějších lig latinské ameriky. Do týmu vložil nemálo finančních prostředků a v roce 1989 vyhrál jeho tým Copu Libertadores. Rok potom nastoupil Pablo do vězení La Catedral, které si sám postavil. Jeho příkladu následovaly menší kartely. Hodně se v těch časech řešil vstup narkobaronů "Caballeros de Cali" do Deportivo Cali. To je však na jiné povídání.

Před šampionátem v roce 1994, jenž se konal v USA, prohlásil Pelé, že by se vůbec nedivil, kdyby se Kolumbijci dostali mezi nejlepší čtyři celky. Tak silný byl kolumbijský tým před mistrovstvím.

Vždyť dokázal v předposledním zápase doma porazit Argentinu 5:0 a reprezentanti byli domácími fanoušky vynášeni do nebes. Hlavními tvůrci úspěchu v 26 zápasech kvalifikace byli golman René Higuita alias škorpion, spousta z vás si určitě pamatuje jeho specialitu, kdy se položil do vzduchu a nohama za zády vykopával míč z brankové čáry. Dále následoval kapitán Carlos Valderrama, který se jako jeden z prvních hráčů objevil na obalu hry. A to ISS Pro Evo Soccer 98, který se dodnes pere s FIFA o nejlepší fotbalovou simulaci pod sluncem. Dále pak míčový kouzelník Alexis Garcia a v neposlední řadě Andrés Escobar.

Země takovouto vzpruhu opravdu potřebovala. Ještě neutekl ani rok od smrti Pabla Escobara a v zemi bujela válka mezi menšími narkobarony, kdy každý z nich si chtěl urvat kus koláče který zbyl po El Patronovi.

V jednom rozhovoru pro místní noviny se k situaci vyjádřil Jaime Gavira (Escobarův bratranec): "Dříve, když někdo chtěl něco udělat, tak šel za Pablem a zeptal se, jestli se to může. El Patron pak dal svolení, či ne. Dnes ale není nikdo koho bychom se měli ptát... Tak tu máme chaos."

Chvíli před Escobarovou smrtí, byl z týmu také vyloučen Higuita a následně byl uvězněn. Nikdo pořádně neví, o co přesně šlo. Bylo však veřejné tajemství, že brankář nároďáku vycházel dobře s Escobarem a několikrát ho navštívil i ve vězení. Dodnes se přesně neví, co se stalo, ale nejspíše šlo o únos (v té době častý jev) kvůli výkupnému.

I další hráči kolumbijské reprezentace měli s Pablem konexe. Andrés Escobar jakbysmet. Nikdy se však v El Patronově přítomnosti necítil dobře. Andrésova sestra také vzpomínala, že když se ho tehdy zeptala, proč tam tedy chodí, Andrés jí řekl, že dělá jen to, co je nutné, aby Bosse nenaštval. Samotného ho velmi štvalo, v jakém rozkladu je země kvůli těmto narkobaronům. Podle jeho kamarádů a spoluhráčů po Pablově smrti věřil, že se Kolumbii podaří zmátořit se a strhnout ze sebe nálepku kokainové velmoci. Proto věřil, že i úspěch na MS by mohl přinést pozitiva jako jsou například sponzoři pro mládežnické týmy, větší zájem o kolumbijskou ligu ve světě atd. Jediné, co nebylo úplně potřeba, byla fotbalová hřiště. Těch Pablo a ostatní mafiáni postavili po celé zemi dostatek.

Takže v těchto těžkých dobách udělal tým postup na MS a po cestě smetl Argentinu "bůrem". Země měla vysoká očekávání. O tom co se dělo dál si povíme ve druhé části článku, stejně jako proč měli hráči v průběhu MS strach a další zajímavosti.