Emigranti do Premier League (1.)

Suso (©google.com)

Juan Mata vystoupil z letadla, navlékl si modrý dres, gól, výhra. Španěl přišel do Londýna, aby posílil projekt, který má na papíře načrtnutý mladý trenér André Villas-Boas. Hned nato, rychlonnožka Albert Crusat, jemuž by byla druhá liga v Almeríi hodně těsná, narukoval do služeb španělského lodivoda Roberta Martíneze ve Wiganu. To jsou jen poslední emigranti, kteří během posledních let opustili španělskou půdu s cílem najít na ostrovech novou výzvu. Jedni hledají tituly a trofeje, druzí jen chtějí být užiteční, další zase na poslední chvíli touží vyzkoušet něco nového, doposud nepoznaného. Nic naplat, Premier League, byla je a bude velmi atraktivní destinace. Podíváme se teď na ty, kteří vyměnili plat v eurech ve Španělsku za anglickou libru.

Rubén Rochina Naixes (Blackburn Rovers)

Jeden ze šťavnatých plodů úrodné barcelonské zahrady v La Masíi, kam přišel už jako malý klouček a brzy vyčníval ve všech mládežnických kategoriích nejen tohoto velkoklubu, nýbrž i národního týmu. Všechno nasvědčovalo tomu, že by v budoucnu mohl převzít hodně vysoko položené žezlo v útoku culés. Nestalo se. Nemastná neslaná sezóna v bé týmu, navíc s minimální podporou ze strany trenéra Luise Enriqueho byly přícinou jeho lednového úprku na britské ostrovy, konkrétně do řad Blackburnu. Nicméně ani tam ale nedostal příliš možností předvést svůj nesporný fotbalový um, byť je zatím brzy na nějaké definitivní závěry. Aklimatizace v Anglii pro něj nebyla zrovna jednoduchá a jistý čas to zřejmě zabere, než se dostane na svůj top level. Že se možná blýská na lepší časy předvedl v zápase Anglického poháru, kdy Sheffieldu Wednesday vstřelil dva góly a střelecký účet již otevřel i v Premier League, když pokořil brankáře Fulhamu.

Míchel Salgado (Blackburn Rovers)

Nejstarší emigrant, tedy co se věku týče, ne pobytu za kanálem La Manche. V klubu ze severovýchodu Anglie působí od srpna roku 2009. Člen kádru slavných Galácticos, kdy jeho spoluhráči byli Zidane, Ronaldo atd., i ve svých pětatřiceti nastupuje v základní sestavě na tradičním místě pravého obránce. To snad překvapí jen kvůli jeho věku, protože jinak dře, jako by mu bylo o deset let méně. A že je tenhle mazák s pořádně bohatým seznamem úspěchů (2x Liga mistrů, 4x ligový titul, 3x Španělský Superpohár, jeden Interkontinentální pohár a evropský Superpohár, 53 reprezentačních startů) ve fyzicky skvělé formě dokazuje i skutečnost, že loni nasbíral vynikajících 36 ligových startů.

Iago Falqué (Tottenham Hotspur)

Univerzální borec z Viga, jemuž je teprve 21 let, ale v pase má již tolik razítek, jako zkušený kamióňák těsně před penzí. U tak mladého hráče neobvyklá věc, která může lehce nahlodat víru v jeho fotbalové dovednosti. Zase to byla barcelonská cantera, která ho sedm let hýčkala a piplala aby jeho cesty nakonec vedly, jako u mnoha ostatních, pryč z této katalánské metropole. Vybral si (ho) Juventus. A od té chvíle začíná pořad Cestománie. Hostování v Bari, béčku Villarrealu, teď Tottenham. Letos se o něm hodně mluvilo jako o možné posile Raya Vallecana. Nakonec zůstalo u spekulací. Ovšem v týmu z Londýna to Iago nebude mít jednoduché, neboť Kohouti se potřebují výsledkově chyit a nevypadá to, že Falqué by měl být onou nepostradatelnou součástkou, která pomůže rozhýbat trošku zarezlé soukolí. Podhrotový záložník, který stejně tak dobře hraje i ve stínu u postranní lajny, předváděl své nesporné kvality kupříkladu v nížších kategoriích španělské reprezentace. Na ME 17 v Belgii, kde si Španělé na krk pověsili medaile z nejcennějšího kovu, vstřelil ve skupině dva góly a perfektně si rozuměl s hráči jako Bojan, Fran Mérida, nebo Aquino.

Ángel Rangel (Swansea City)

Jeden z mála Španělů, který se může pochlubit tím, že v Anglii povýšil o dvě úrovně nahoru. Z Football League One přes Football League Championship vystoupal až do mediálně profláklé Premier League. Rangel pochází ze Sant Carles de la Rápita v katalánské Tarragoně a po bezcílném potulování po klubech Segunda División B (Girona, Sant Andreu, Terrassa) podepsal v létě roku 2007 smlouvu se Swansea City na výslovné přání kouče – krajana Roberta Martíneze. Během čtyřletého pobytu v tomto welšském klubu přispěl svoji troškou do mlýna k jednomu z nejúspěšnějších období v historii klubu vůbec. Udržet se v Premier League nebude jednoduché, zčásti to bude záviset i na tom, jak se mu z pozice pravého beka povede zadržovat útoky takových hvězd jako třeba Naniho, Walcotta, Kuna Agüera a dalších fotbalových celebrit.

Andrea Orlandi (Swansea City)

Do Welsu přišel společně s Rangelem, takže jeho podíl na cestu vzhůru Swansea City je rovněž nezpochybnitelný. Nicméně v letošní sezóně na něj místo nezbylo a tak na svůj debut v nejvyšší soutěži čeká a musí se spokojit s ligou rezervních týmů. Orlandi, jehož už podle jména správně tipujete na synka italských rodičů začal s fotbalem v Alavésu, ale svoji stopu zanechal i v Barceloně, přesněji řečeno v Barçe B, nebo dříve také Barça Athletic. Dokonce byl jedním z mála, jimž se povedlo debutovat s prvním týmem, konkrétně v posledním zápase sezóny 2005-06 po boku Eto'o, Ronaldinha, Deca, nebo Xaviho. Střední záložník to ale letos v konkurenci Leona Brittona, Agustiena, nebo Routledge nebude mít jednoduché.

Daniel Ayala (Norwich City)

Mladičký stoper, původem ze Sevilly, naskočil do slavné Premier League díky Benítezově důvěře v Liverpoolu už ve svých osmnácti letech. Tu sezónu odehrál kvůli velké konkurenci Martina Škrtela, jen pouhých pět mačů. V září 2010 se s vidinou lepšího herního vyžití vydal na cestu do Hull City, jenže ani tam mu nebylo dopřáno a po zhruba dvouměsíčním intermezzu v Liverpoolu se v únoru 2011 zabydlel v Derby, které hrálo stejně jako Hull druhou nejvyšší soutěž. Teprve tam dokázal prodat svoje fotbalové přednosti. Ovšem letos v létě se musel znovu stěhovat, když mu Liverpool zařídil brigádu v Norwichi, kde se mohl znovu prosdit v Premier League. Jenže tady se všechno vrátilo do starých kolejí a prozatím odehrál jediné utkání a to ještě naskakoval z lavičky náhradníků.

Marcos Alonso (Bolton Wanderes)

Tenhle levý bek, nebo záložník, zakotvil v Botonu loni v létě. Chtěl dát nový impuls svoji fotbalové kariéře, která měla v Realu Madrid lehkou tendenci ke stagnování. V devatenácti letech podepsal s Wanderers tříletý kontrakt, čímž jakoby symbolicky začal jeho úpadek až k nešťastné nehodě v květnu letošního roku. V první sezóně v Premier League nastřádal jen devět startů a letos zatím zasáhl jen do jednoho zápasu League Cupu. V současnosti musí Marcos čelit čtyřem obviněním, která proti němu byla vznesena po květnové autonehodě, kdy s alkoholem v krvi naboural do zdi a při níž zemřela devatenáctiletá dívka. Incident, který může definitivně pohřbít kdysi tak slibně se rozvíjející se kariéru.

Adrián López „Piscu” (Wigan Athletic)

Trenér Robert Martínez ho povolal do zbraně loni v létě z Deportiva La Coruña, což se ale neobešlo bez problémů a čtyřiadvacetiletý stoper si musel na premiéru v modrobílém dresu Wiganu počkat až do poloviny sezóny. Adrián totiž z Deportiva neodcházel zrovna v dobrém, neboť Deportivo jednostranně prodloužilo hráčovu smlouvu bez souhlasu samotného fotbalisty. Mužstvo z Galície chtělo za Adriána dostat nějaké peníze a Wigan se držel toho, že obránce je volný a nebude tak platit ani libru. Do hry se tak musela vložit FIFA, aby celý spor rozsekla a v lednu letošního roku si tak mohl Adrián López konečně připsat první start za Wigan. Jenže Piscu nehrál pravidelně a do základní sestavy Roberta Martíneze se neprobojoval. Nicméně letos už pro něj situace vypadá daleko růžověji, kdy v pěti odehraných kolech nastoupil hned čtyřikrát.

Jordi Gómez (Wigan Athletic)

Dalo by se o něm říci, že je pravá ruka, nebo takový sluha, či lokaj, věrný Pátek kouče Roberta Martíneze.  Šel s ním z Espanyolu do Swansea a následoval ho i na jeho nové štaci ve Wiganu. Ve welšském klubu nasázel během svého hostování čtrnáct branek a byl jmenován do all-star týmu Football League Championship. Jordi Gómez prošel canterou FC Barcelona, aby ve dvaadvaceti přešel k městskému rivalovi, Espanyolu. Zde působil v rezervě a v roce 2008 si dokonce třikrát zahrál i za první mužstvo Primera División. Pak ale utekl se spoluhráčem Albertem Serránem na hostování do Swansea, která za něj zaplatila 200.000 liber. Po návratu do Espanyolu ho Wigan koupil za 2 miliony eur, což byl pro tento klub kauf jako hrom, neboť  středopolař z Barcelony patří každým rokem k těm nejlepším.

Suso (Liverpool FC)

Nejmladší ze všech emigrantů. Sedmnáctiletý diamant, který angličtí skauti vyfoukli v Cádizu před očima Barceloně a Realu Madrid a dalším dychtivým zájemcům. Trenéři o něm mluví v superlativech: „je to chlapec, který bude ohromovat během velmi krátkého období v prvním týmu”. Budoucnost Susa je plná světla, byť je to nezkušený holobrádek. V Liverpoolu už odehrál přípravné zápasy s prvním týmem a v brzké době bude mít zajištěno místo mezi nejlepšími. Pep Boada ho neúspěšně zkoušel lámat pro svoji La Masíu, Angličané ale byli rychlejší. Talentovaný podhrotový záložník má ve své levačce zázračnou techniku a pravidelně nastupuje za mládežnické reprezentační výběry Španělska.