Emigranti do Premier League (2.)

David Silva(©google.com)

Dnes si představíme druhou polovinu hráčů, kteří si za dočasný domov vybrali Britské ostrovy. I když slovo představíme není asi zrovna to pravé, protože je všichni dobře známe.

Carlos Cuellar (Aston Villa)

Rodák z Madridu odehrál v posledních třech sezónách ve Villa Parku velmi slušný part. Někteří už možná zapomněli, že Carlos Cuellar zanechal hodně dobrý dojem i během svého působení ve Španělsku, konkrétně v Osasuně. Tehdejší tým bojovníků se pod vedením Javiera Aguirreho ucházel v sezóně 2006-07 o postup do základní skupiny Ligy mistrů, aby následně proplouval Pohárem UEFA až do semifinále, kde byla nad jeho síly Sevilla, pozdější vítěz celé soutěže. Po téhle historické sezóně Cuellar sbalil kufry a přestoupil do Glasgow Rangers, kde však vydržel jen jednu sezónu, neboť následující léto za něj Aston Villa neváhala vyplatit deset milionů eur. Cuellar brzy svými výkony přesvědčil všechny pochybovače, jimž se přestupová suma zdála přemrštěná a na pravém kraji obrany se stal neodmyslitelnou postavou klubu z Birminghamu. Nicméně během loňské sezóny Carlos utrpěl zranění kolena, díky čemuž se počet odehraných utkání zredukoval na pouhých dvanáct. V květnu se podrobil operaci menisku, pročež do právě probíhající sezóny ještě nezasáhl. Všichni, a fanoušci Aston Villy především, doufají, že se brzy znovu objeví na zeleném pažitu.

Oriol Romeu (Chelsea FC)

Devatenáct let. Slibná budoucnost. Nová perla, kterou si boháč Abramovič vystavil ve své šperkovnici, již dostal na starost mladý kouč Villas-Boas. Středopolař s ohromným akčním rádiem, schopen odstavit soupeřova protivníka od balónu a sám založit útočnou akci. Byť má uprostřed hřiště značnou konkurenci v podobě Obi Mikela a Mikaela Essiena, jenž se zotavuje ze zranění, slušné výkony tohoto mladého Španěla určitě oběma hráčům tmavé pleti začínají doposud klidný spánek lehce narušovat. Výkonnost Oriola je na strmém vzestupu a na letním MS 20 v Kolumbii zanechal svoji hrou hodně příjemný dojem. Snad jen poranění menisku na začátku roku jeho rozlet v béčku Barçy trošku přibrzdil, nicméně po návratu do hry pod vedením Luise Enriqueho znovu vynikal. Byla to pro fandy culés horně těžká rána, když se dozvěděli, že vedení Barcelony tohoto perspektivního fotbalistu nechalo s klidným svědomím odejít. 

Albert Crusat (Wigan Athletic)

Poslední emigrant, který přistál na ostrovech a poslední „příbuzný” Roberta Martíneze ve španělském Wiganu. Crusat byl pro Almeríi něco jako rodinné stříbro, neboť patřil mezi tahouny jak při postupové sezóně, tak při každoročním boji o setrvání mezi elitou. Úžasně rychlý nevysoký štírek přišel do Wiganu zrychlit hru týmu a předvést svoje umění v přechodu přes soupeřova obránce. Neměl by pro něj být problém dostat se do základní sestavy a společně s Jordi Gómezem by mohli fanouškům Wiganu přichystat nejedno radostné odpoledne. Podle slov Roberta Martíneze je styl Crusatovy hry ideální pro Premier League a neměl by mít problémy ani s adaptací na nové prostředí. Prozatím má na svém kontě dvaadvacet odehraných minut v zápase proti Manchesteru City, takže budeme zvědavi, jak se mu povede dál.

Manuel Almunia (Arsenal Londýn)

Doba, kdy byl Manuel pro kouče Wengera prioritou, jsou dávno pryč. Stejně tak jako chvalozpěvy, které mířily na jeho adresu, kdy ho přemlouvali aby oblékl dres anglické reprezentace. Wenger tehdy dokonce zkoušel umluvit Fabia Capella a spol., aby zauvažoval nad jeho „poangličtění”, neboť měl Almuniu za jednoznačně nejlepšího gólmana v Anglii. Almunia se teď ovšem nachází hodně dole, stejně jako trenér Wenger, neboť ho z brankářského sedla vyhodil mladý jedenadvacetiletý brankář Szczesny na základě svojí píle a houževnatosti. Almunia přišel do Arsenalu v roce 2004 z Albacete Balompié, když předtím vymetal kluby druhé kategorie. Osasuna B, Cartagena, Sabadell, Celta, Eibar, Recreativo. Vyzdvihnout se mezi těmito štacemi snad dá jen ta v Eibaru, kde získal trofej Zamora pro nejméně inkasujícího brankáře Segunda División. V této sezóně asi Manuel příliš šancí nedostane a ve svých 34 letech se jeho anglická kapitola s velkou pravděpodobností brzy uzavře.

José Enrique (Liverpool FC)

Levý obránce, jenž už po několik sezón dokazuje fanouškům v ochozech anglických stadiónů, že svoje řemeslo ovládá více než zručně. Před letošní sezónou na tohoto rodáka z Valencie čekala nová výzva. Přestup z Newcastlu do Liverpoolu. Potvrdit skvělé výkony v dresu Urracas, kde byl nepostradatelným a kde odehrál úžasné zápasy, které dokonce klubové fanoušky přiměly udělit Josému ocenění nejlepšího hráče klubu v roce 2010 a díky nimž se z něj stal jeden z nejlepších obránců celé Premier League. Mnoho hlasů volá po jeho nominaci do španělské reprezentace. Ovšem Del Bosque je k těmto, pomalu by se již dalo říci nátlakům, neuvěřitelně imunní. A tak José Enrique bude muset zřejmě ještě vyšperkovat svá představení v dresu Reds, aby si jej Vicente del Dosque konečně povšiml. José začal svoji dráhu v Levante a přes Valencii (za kterou nikdy nenastoupil) přešel do Celty Vigo. Jediná sezóna v Galícii mu stačila k tomu, aby si ho všiml Villarreal, kde potvrdil svoji třídu a zapsal se do hlubšího povědomí španělského fanouška jako krajní bek, který dokáže obhospodařovat neuvěřitelně velký prostor. Ve Villarrealu vydržel opět jen jednu sezónu a v srpnu 2007 zamířil na ostrovy do Newcastlu. Tady si sáhl až na samé dno, kdy s United sestoupil do druhé nejvyšší soutěže. Ovšem jako správný lídr vyvedl Newcastle z druholigové bažiny a v postupové sezóně patřil k nejlepším hráčům klubu. Od té chvíle jeho výkonnost nepřestává růst. Ani změna dresu nezvolnila nasazené tempo a v pěti zápasech v dresu reds pod vedením Kenny Dalglishe nevynechal ani jednu minutku. Teď už mu v karéře chybí jen ta reprezentace. Uvidíme.

Mikel Arteta (Arsenal Londýn)

Během posledních let idol fanoušků klubu z města Beatles. Ne však Reds, ale Toffees. Nicméně na poslední chvíli letos v srpnu přeci jen změnil dres a usadil se v hlavním městě Spojeného království, kde šéfuje Francouz Arsene Wenger. Mužstvo z bývalého Highburry jako by s odchodem Cesca ztratilo duši. Porážka 8:2 s United byla hodně drsná. Odchod dnes už bývalé „4” a slabá předváděná hra zalarmovaly Wengera, jenž byl přinucen prohledat fotbalový trh a přivést v posledních dnech přestupového okna nové tváře, aby vylepšil hodně skleslou náladu fanoušků Arsenalu, jejichž psychické rozpoložení je čím dál tím víc chmurnější. Dokonce porušil svůj zažitý styl, už se nespokojil s devatenáctiletými nadějemi, které v Premier League neodehráli ani minutu, musel přinést do týmu jednoznačnou kvalitu. A Mikel Arteta je tím dílkem puzzle, kolem kterého by se měl točit celý tým a dostat se z pořádného srabu. Vzal si osmičku, ne Cescovu čtyřku, aby se vyhnul srovnávání, což se mu ale zřejmě stejně nepovede. Arteta, záložník, jenž si „čuchnul” k Barçe, kde v sezóně 99-00 v sedmnácti letech pendloval mezi béčkem a mládežnickými týmy. Nakonec si vyzkoušel čtyři ligy v Evropě. Španělskou, francouzskou, skotskou a anglickou. S různými úspěchy, nicméně s jedním společným jmenovatelem. Ve všech týmech kde působil, patřil mezi stěžejní fotbalisty. PSG, Real Sociedad, Everton, Rangers, tudy prošel, než na něj zavolal Wenger. Jedinou kaňkou je snad jen nepovedené angažmá v baskickém týmu, kdy v zimní přestávce utekl na hostování do Evertonu. Během svého působení u Toffees na sebe strhával pozornost titulních stránek poměrně často, stejně jako různá ocenění. V roce 2007 byl zvolen do nejlepší jedenáctky Premier League. Arsene Wenger teď má ve středu pole kvalitu, jakou chtěl mít a Arteta už je celý nedočkavý, aby ji mohl předvést, neboť filozofie tohoto klubu mu sedne jak ulitá.

José Manuel Reina (Liverpool FC)

Ochránce svatyně Liverpoolu od roku 2005. Během těchto šesti let se stal pro fanoušky Reds neodmyslitelnou ikonou a modlou. Španělský reprezentant, byť spíše s úkolem stmelit kolektiv, neboť přes Valdése a Casillase nemá velkou šanci se prosadit. Ačkoliv, když se mu naskytne příležitost, zachytá pokaždé na vysoké úrovni. Do nové sezóny vstupuje především s cílem vrátit Liverpool tak, kam historicky patří, tudíž do boje o titul a potvrdit tak, že s příchodem trenéra Dalglishe mužstvo našlo ten správný směr. Jak je vidět ani nový kouč se nerozmýšlel nad tím, kdo bude hájit tři bílé tyče a neexistovala jiná volba než Reina, stejně tak jako u jeho předchůdců Beníteze a Hodgsona. Pepe má chytání v genech. Jeho tatínek Miguel Reina chytal za Barcelonu a Atlético Madrid. Svého času se spekulovalo o tom, že by Pepe mohl napodobit svého otce, ale ten si nakonec vybral červenou barvu Liverpoolu a popěvek „You'll Never Walk Alone”. Ve Španělsku byl Reina spojen prakticky po celou dobu s Barcelonou, od nejnižších kategorií až po první mužstvo. Tuhle příležitost mu přihrálo zranění Richarda Dutruela. Jenže v onom období Barça ještě tolik nesázela na odchovance a tudíž se Pepe rozhodl přejít do Villarrealu. Ve Žluté ponorce zažil tři skvělé roky, na jejímž konci byl, jako odměna, lodní lístek do Liverpoolu. Jak se očekávalo, v anglickém týmu se stal jedním z pilířů, jehož fanoušci zbožňují a tahle „láska” ještě vygradovala poté, co v semifinále Ligy mistrů 2006-07 chytil Chelsea tři penalty a postaral se tak o postup do finále. Je mu teprve 29 let, takže na něj v brance Liverpoolu zajisté čeká spousta slavných okamžiků.

Fernando Torres (Chelsea FC)

Torres byl hvězdou v Atléticu, Liverpoolu a rád by jí byl i v londýnské Chelsea, kam přišel v lednu za neuvěřitelných 58 milionů eur, což mu u fanoušků rozhodně moc nepomohlo a zřejmě to mělo vliv i na jeho výkony na hřišti. Portugalský trenér Villas-Boas ho chce podpořit, podal mu pomyslnou pomocnou ruku, když z něj udělal útočníka číslo jedna, kdy v některých zápasech posadil na lavičku jak Drogbu, tak Anelku. Rád by v Torresovi měl toho snajpra, jenž tolik zářil na minulé štaci. Fernando začal svoji kariéru v Atléticu Madrid, historickém klubu, který ale v tu dobu prožíval kvůli soudním sporům a sestupu do Segunda Divsión jedno z nejčernějších období své dlouholetéí historie. Jenže El Niño se stal nepostradatelným, když nejprve naskakoval z lavičky náhradníků a později v Primera División již nastupoval v hlavní roli a jeho důležitost v týmu šla s počtem odehraných zápsů prudce nahoru. Jenže v Atléticu mu nebylo dopřáno, aby mohl pozvednou nad hlavu jakoukoliv trofej a tak vyrazil za tímto lákadlem do Liverpoolu. Nicméně ke svému zklamání se nedočkal ani tam, pod trenérem Benítezem. V každém případě, jeho vpád do Premier League byl ohromující a stal se nejproduktivnějším hráčem před Rooneyem, nebo Drogbou. Ve všech soutěžích tehdy nasypal 33 branek, navíc se stal objevem Premier League.V reprezentaci k jeho nejslavnějším trefám patří ta z Vídně, kdy ve finále EURO 2008 míč z jeho kopačky pomohl položit na lopatky houževnaté Němce a Španělsko po 44 letech mohlo pozvednout nad hlavu tolik ceněný pohár pro mistra Evropy. Nicméně onou trefou jakoby se něco  zadrhlo, zápasy na světovém šampionátu a ani kvalifikační souboje neukázaly toho starého dobrého Fernanda, do čehož se ještě přimotalo zranění a následná operace kolene. Villas-Boas by si přál, aby znovu našel recept, podle nějž by znovu uvařil ten slaďounký gólový nápoj. Tak se nechme překvapit, jestli se mu to podaří.

Juan Mata (Chelsea FC)

Přesně takovýhle borec londýnskému gigantovi chyběl. Nebo spíše hernímu projevu Chelsea. Fernando Torres je z jeho příchodu nadšený, těší se na spolupráci a kombinace ve vysoké rychlosti, což v Londýně už dlouho nepamatují. Podle prvních zápasů se zatím zdá, že Chelsea trefila angažováním Maty a jeho smyslem pro pohledný a přímočarý fotbal, do černého. Valencii bude chybět. Možná. Protože s odchodem Villy a Silvy se vypořádala překvapivě dobře a ani letos to zatím nevypadá vůbec zle. Nový útočník „blues” byl jedním z lídrů fantastické generace hráčů v canteře Realu Madrid, která aktuálně těší diváky na jiných stadiónech, než je San Bernabéu. Negredo, Borja Valero, Dani Parejo, José Callejón. Ti všichni společně s Juanem Matou tvořili v Castille v Segunda División B skvělý tým. Jenže z důvodu hermeticky uzavřených dveří do prvního týmu zvolil Mata alternativu ve Valencii. Zpočátku mu chvíli trvalo, než se prosadil do základní sestavy týmu, ale brzy nato devatenáctiletý mladík přesvědčil o své vysoké herní úrovni, která půjde los ché k duhu. Společně s Villou a Silvou vytvořili nebezpečný trojúhelník. Během letošního léta se mocně spekulovalo o Matově odchodu až se zdálo, že nakonec ve Valencii zůstane. Jenže to by nesměl mít Abramovič nabitou prkenici k prasknutí a přesvědčit jak samotného hráče, tak i vedení valencijského klubu v této krizové době argumenty nejpádnějšími. Na trati, která míří do budoucnosti, svítí Matovi na semaforu jasně zelená barva. Bezpochyby to bude jeho sezóna. Alespoň v to všichni doufají.

David Silva (Manchester City)

Rodák z Kanárských ostrovů je v módě a sezóna pro něj nemohla začít lépe. Střílí branky, zásobuje Kuna a Džeka skvělými pasy. Především díky jemu se Manchester City může vyhřívat na výsluní Premier League. Kouč Roberto Mancini udělal moc dobře, když se se Silvou sešel, aby mu vysvětlil svoje záměry. Požadoval po něm, aby se hra City točila kolem jeho osy a na oplátku mu slíbil naprostou volnost v útočné činnosti. Silva si vzal Italova slova k srdci a taktické pokyny plní na sto procent. Ještě si budeme muset počkat na to, jak budou City fungovat v Lize mistrů a jestli dokáží držet krok se svými městskými sousedy, ale první týdny zatím vrhají hodně optimistické světlo. David Silva byl jedním z nejdůležitějších hráčů při zisku titulu mistra Evropy v roce 2008, což byl i rok, kdy potvrdil svou příslušnost k nejvyšší fotbalové elitě. Real Madrid po jeho podpisu na přestupové smlouvě toužil pořádně dlouho a ještě teď se možná v hlavním městě Španělska třískají do hlavy za to, že se jim přestup nepodařilo zrealizovat. Není divu, protože Silvova levačka je společně s tou Matovou asi nejlepší, kterou španělský fotbal v současné době disponuje. Do nové sezóny dostal David i nového parťáka a jak se zdá spojení Silva-Kun bude mít podobně smrtelný účinek, jaký byli zvyklí předvádět fanouškům ve Valencii s Matou a Villou.