BLOG: Fotbal v Maroku

Kavárna ve Fezu (zdroj: jazzko)

Při mé třetí cestě do Maroka mě napadlo, že by možná mohlo být zajímavé zprostředkovat čtenářům webu o španělském fotbalu dění v této krásné zemi, zejména z pohledu fotbalového fandy. Není třeba se bát, že bych se nedržel tematického zaměření, naprostá většina maročanů pečlivě sleduje španělskou ligu a fandí takřka výhradně Barceloně nebo Realu Madrid.

Možná se to někomu nebude zdát a možná si dokonce někdo myslí, že arabská země je zaostalou společností plnou chudých a nevzdělaných lidí, ale opak je pravdou a Maroko je zemí poměrně vyspělou, a v tomto směru snese srovnání i třeba s Českou Republikou. Taky tam mají infrastrukturu, rozvinutý automobilizmus, u uší chytré mobilní telefony a všude na střechách jsou vidět satelitní antény, tedy i vymoženosti televizní produkce už do této země dávno dorazily také. 

Maročané se zajímají zejména Španělskou ligu a anglickou Premier league, domácí zápasy v jejich národní lize možná sledují také, ale asi jenom neveřejně a doma, neb ve veřejných produkcích jsem se s tím nikde nesetkal a rozhodně nemohu říct, že by mě to nezajímalo. Naprostá většina těch, kteří se zajímají o fotbal, fandí především Barceloně nebo Realu Madrid a všechny tyto zápasy sledují velmi pozorně a s neskrývanou vášní. Nutno ještě podotknout, že většina veřejného života, tedy i fotbal jako takový, se odohrává takřka výhradně v mužské režii, ženy se na něm mimo velká města jako Marakéš, Casablanca nebo Fez, nepodílejí. V praxi to znamená, že v kavárně mimo jmenovaná města obvykle ženu nepotkáte a pokud, tak ne bez mužského doprovodu. A i kdyby tam nějaká osoba ženského pohlaví přeci jenom byla, určitě ne za účelem sledování fotbalového utkání.

Jak už bylo naznačeno, maročané se s oblibou scházejí v kavárnách a čajovnách, tento zvyk v nich zůstal zakořeněn po francouzích, kteří měli tuto zemi velmi dlouho ve své državě. Ze stejného důvodu se na území Maroka dodnes bez problémů domluvíte francouzsky. V kavárně se nejčastěji pije vynikající silná černá káva, někteří (jako třeba já) ale dají přednost rovněž velmi oblíbené kávě s mlíkem nebo výbornému marockému mátovému čaji. Kavárny jsou úplně všude a téměř žádná z nich není nikdy prázdná, spíše naopak. Ve většině z nich je k dispozici velká plochá televize, čili ideální místo pro sledování fotbalu. V malých městech nebo vesnicích, pokud není přímo k dispozici vhodná kavárna se improvizuje a vždy se tak najde nějaký obchůdek, jehož majitel vytlačí (bůhví odkud) před krámek nějakou starou telku a hned je o kšeft postaráno, neb místo kolem ní okamžitě obsypou po fotbalu věčně hladoví fandové. Musím říct, že právě takový zážitek byl pro mně tím nejzáživnějším a nejzajímavějším ze všech, kdy všichni sedí natěsno kolem jedné televize, hypnotizují ji očima a energie jež se zde tvoří pak naráz jako na povel exploduje v jednu mohutnou erupci radosti, o které v tu chvíli nutně ví celá vesnice i její okolí. Je radost sledovat fotbal na místě, kde všichni fandí jednomu týmu a kde se spřízněnost všech diváků prolíná mezi sebou bez ohledu na to, odkud jste nebo jak vypadáte. Nikoho to v tu chvíli nezajímá, jste jedním z nich a cítíte se tam jako doma. Dokonce lépe než doma. Doma nikdy nemám kolem sebe tolik srdcařů, doma sleduji sám (potažmo občas s přítelkyní, když na to má náladu), doma se obvykle s nikým neobjímám, když můj tým skóruje a nezažiju to tiché a všobjímající porozumění, jež je tam cítit všude kolem.

Maroko je krásná a hrdá země, milující fotbal a společenský život. Navštívil jsem jí už potřetí a možná to opět nebylo naposled, neb tato země má vše, co si cestovatel může přát. Hory, oceán, pouště, starobylá města, příznivé ceny a lidi, kteří si s cizinci rádi povídají a těší je, když mohou spolu sdílet nějaký ten čas, třeba i sledováním fotbalu. Au revoir, Maroko!

P.S. Akorát lituji, že jsem neudělal více fotografií, ale je to těžké namířit někomu do tváře objektiv z bezprostřední blízkosti, málokdo to má rád a málokdo se vůči tomu neohradí.